Veľká štvorka
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 5. díl >
Prvá dáma anglickej detektívky nám vo svojom románe z roku 1927, ktorý vychádza v novom vydaní, predstavila Hercula Poirota v celkom inom, prekvapivom svetle: slávny detektív v ňom namiesto zvyčajného vyšetrovania prípadu vraždy vo vidieckom sídle zvádza súboj s mimoriadne nebezpečnou medzinárodnou organizáciou, usilujúcou sa ovládnuť svet. Každý osve predstavoval obrovskú hrozbu. Keď sa spojili, stali sa prakticky neporaziteľnými. Geniálny Číňan, americký milionár, francúzska vedkyňa a nepolapiteľný majster prestrojení – členovia Veľkej štvorky - zosnovali zločinecké sprisahanie takých obludných rozmerov, že šokuje i samého Poirota. V súboji s nimi mu pomáhajú jeho jedinečné deduktívne schopnosti, no čím dlhšie sa ich snaží vystopovať, tým jasnejšie sa ukazuje, že toto môže byť jeho posledný, osudný prípad...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2024 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Big Four, 1927
více info...
Přidat komentář
Při četbě této knihy můžete nechat šedé buňky mozkové klidně spát. Detektivka se nekoná. Poirot si s Hastingsem vyzkoušeli akční žánr a moc jim to v něm neslušelo. Během četby jsem neustále myslel na Roberta Krafta a jeho Nobodyho. Kraft by za toto dílko dostal hvězdičky čtyři, Agatha však jen tři.
Knihu jsem už hodně dávno.
Opět výborně zpracovaná a promyšlená! Jako vždy Agatha nezklamala.
Agatha Christie je brilantní vypravěčka a umí skvěle vytvořit dokonalou zápletku dobré detektivky. Mám její knihy opravdu velmi ráda a Poirot je mým oblíbeným detektivem, Některé její knihy považuji za vrchol svého žánru.
Ale nemohu si pomoci. Nikdy se neměla pouštět do knih tohoto typu jako je Velká čtyřka. Myslím tím svět špiónů, tajných společností a temných zločinců toužících ovládnout celé lidstvo. Možná, že v době, kdy knihu psala to nebylo tak zlé, ale dnes to působí jako parodie. Poirot neustále ohrožován na životě tajemným protivníkem, se kterým se pravidelně potkává, ale ten vypadá vždy naprosto jinak a není k poznání. "Naštěstí" se časem ukáže, že má jistý zlozvyk, který pak samozřejmě vždy jako na požádání předvede, takže díky němu je ho Poirot může odhalit. (Nikoli chytit, to je vždy jaksi vyloučeno).
Celou dobu a ani v závěru se neukáže, co vlastně má tato velká čtyřka v úmyslu, kromě nejasných narážek na to, že chtějí zničit svět. Proč? Jak? Tím se autorka moc nezabývá. I konec je poměrně nejasný. Organizace je zničena, ale možná ne tak docela. Čert ví. Nebýt to Agatha, odhodila jsem knihu po prvních dvaceti stranách. Takto jsem se prokousala do konce, ale mám pocit, že škoda času.
Nedá mi to, abych tuhle knížky nekomentovala slovy - James Bond podle Agathy Christie. Velmi akční detektivka, kde se geniální Hercule Poirot střetává s důstojným a neméně inteligentním soupeřem v podobě mezinárodní zločinecké organizace. Skvěle vymyšlená zápletka, výborně udržované napětí, správná dávka tajemna. Atmosféra tohoto příběhu je perfektní. Kniha umí pohltit už na prvních stránkách a nepustí vás až do konce.
Mne se naopak velice líbila, není to akčnost, je to domyšlené naprosto do nejmenšího detailu, sedíte a čtete a i když víte, co by OBVYKLE Poirot udělal, nepomůže to - a vy jste překvapeni, to je dle mého účel, překvapit i zkušeného "poirotovského" čtenáře! :) U mě SUPER!
Zatím nejhorší "poirotovka", kterou jsem četla. Souhlasím s předchozími komentáři, že knížka byla příliš akční. Tenhle styl prostě Herculovi nesedí.
Kniha Velká čtyřka byla na můj vkus příliš akční. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale klasický Poirot s malými šedými buňkami v křesle se mi přece jen líbí o dost víc.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány záhady tajné společnosti, organizace, spolky Hercule Poirot
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
V porovnání s ostatními knihami Agathy Christie musím dát jen dvě hvězdičky. Jak už bylo napsáno, akční styl Agatha prostě neumí a vyznívá to mnohdy spíš legračně. Poirot je prostě lepší, když jen tak sedí a přemýšlí. Na druhou stranu se to docela dobře četlo.