Velké obcování

13.06.2021

Radek Štěpánek rozhodně více zve k objevování přírody, než lamentuje, byť sem tam je zřejmý i nějaký angažovaný apel, například opakující se motiv sucha. Setkáváme se s nespočtem různých geografických poloh, spoustou živočišných i rostlinných druhů i s neživou přírodou, povětšinou vše nazývané konkrétně.
Ale nezůstává se pouze venku, postupuje se i do interiéru (musím zmínit skvělou báseň o dřezu), ostatně někdy si stačí promnout oči a i z toho je báseň! Postupně přibývají také milostné motivy (i když ty jsou přítomné od začátku směrem k přírodě, třeba "Milostná" o vodě) k milované osobě. A právě v ten moment začne splývat vnímání člověka a přírody, vždyť nejde o žádné pevné členění. Mimochodem, cyklus z tří básní o Vltavínu je vážně nádherný, že konci knihy odpouštím pro mě někdy přespřílišnou emotivnost.
Moc příjemná vazba, formát i ilustrace! A pro duchovní přeměnu vnímání přírody je tahle kniha doopravdy dobrým důvodem k vydání.

Návrat do staré zahrady

Ve vypálených kruzích trávy pod ořešákem srší
vosy z myších děr a monotónním bzučením
staví zvukotěsné bariéry svých domů. Kdysi
tu žily i ropuchy. Dnes skrývá vyschlá zem jen
hlízy papírových hnízd. Myšlenka na konec
mi leze v hlavě, šestinohá příšera, kloš ve
vlasech, nepříjemná a neodbytná, až po krvavé
půlměsíčky za nehty. Ne, báseň nedovede zbavit
bolesti. Jen ji zvěční, aby pak rychle zestárla.
(s. 50)