Velké postavy středověké církve
Joseph Alois Ratzinger
V dalším svazku promluv Benedikta XVI. z generálních audiencí dostáváme do rukou portréty nejvýznamnějších postav středověké církve. V první části se papež zabývá zakladatelskými postavami západní a východní církve do doby, než se obě části křesťanstva rozdělily, zabývá se např. i Cyrilem a Metodějem. V druhé části ukazuje na klíčových postavách i silné stránky církve té doby: rozkvět mnišství, vzdělanosti, kultury, myšlení a teologie (např. Anselm z Canterbury, Bernard z Clairvaux, clunyjská reforma, zrod univerzit, románské a gotické umění). Třetí okruh tvoří významné postavy františkánského a dominikánského řádu (mj. František z Assisi, Dominik Guzmán, Bonaventura, Albert Veliký, Tomáš Akvinský). Ve čtvrté části se Benedikt XV. věnuje svatým ženám středověku, jejichž přínos pro církev byl nepřehlédnutelný (Hildegarda z Bingenu, Alžběta Uherská, Kateřina Sienská, Juliána z Norwiche nebo Klára z Assisi, která si dopisovala s naší Anežkou Přemyslovnou). Papežovy katecheze zaujmou čtenáře šíří pohledu a schopností autora vyzdvihnout to, v čem postavy světců mohou inspirovat současnou církev a společnost.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si koupil v nějakém výprodeji a i když jsem ji dosud celou nepřečetl, nedá mi to a musím ji ocenit už teď. Ono vlastně není třeba to číst celé od začátku do konce. Jedná se o Benediktovy katecheze k různým postavám středověkého myšlení, takže občas čtu, co se hodí (např. když je svátek toho či onoho, té či oné). Jednotlivé medailonky nejsou sice vyčerpávajícími slovníkovými nebo encyklopedickými hesly k jedné každé postavě, nejedná se o žádnou historickou práci, není zde poznámkovým aparát, literatura ... Ale lze z knížky vyčíst přinejmenším dvojí: jednak jaký měl Benedikt náhled na jednotlivé světce nebo postavy středověké církve (to by mohlo být vlastně mnohému jedno, kdyby to však nebyl pontifex tak výrazný...) a jednak že tento papež byl opravdu papežem hluboce vzdělaným. Tím nemyslím, že by ostatní nebyli, ovšem Ratzinger byl vskutku vědecky založeným papežem (jeho habilitace o sv. Bonaventurovi je podle mě jednou z nejlepších prací, která kdy o něm vznikla). A tak, nakonec, i když promluvy nemají povahu vědeckých pojednání, lze jim důvěřovat i po faktografické stránce. Nejedná se o plácání slámy opřené o pár údajů z breviáře. Jistě, jedná se o pohled katechetický, o pohled jednoho papeže, ovšem o pohled fundovaný.
Štítky knihy
křesťanství osobnosti světice světci blahoslavení řeholníci
Autorovy další knížky
2011 | Ježíš Nazaretský I. |
2007 | Úvod do křesťanství |
2006 | Deus caritas est |
2006 | Duch liturgie |
2008 | Eschatologie: Smrt a věčný život |
Příjemný přehled velkých středověkých osobností, i když s větší dikcí na teologii než na originální přínosy životu z víry dnešních lidí, což bych od formátu katecheze očekávala spíš - ale to už je dáno osobností autora. Dobrá četba, poučná četba, není od věci se k titulu vracet.