Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141145/bmid_velky-gatsby-itm-141145.jpg
4
4581
4581
Bouřlivá dvacátá! Věk ženských lýtek zadýchaných jazzem, věk technického pokroku a propastných sociálních rozdílů, léta uvolněných mravů a prohibice. O Americe paradoxů začal Francis Scott Fitzgerald psát v polovině roku 1924. Pobýval tehdy na Francouzské riviéře nebo v Paříži, kde se scházel s Ernstem Hemingwayem, Gertrudou Steinovou a dalšími, kteří se považovali za součást tzv. ztracené generace. Velký Gatsby je v pořadí třetím Fitzgeraldovým románem. Porpvé vyšel v New Yorku v roce 1925 a byl oceněn kritiky i čtenáři. Dodnes stojí v čele literárních skvostů dvacátého století a bývá označován i za vrchol tvorby samotného Fitzgeralda.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Československý spisovatelOriginální název:
The Great Gatsby, 1925
více info...
Přidat komentář
Jay Gatsby byl pro mě trochu moc naivní, sice si splnil svůj americký sen, na druhou stranu za jakou cenu. A Daisy, tu jsem neměla ráda už od začátku.
Celkově kniha nebyla špatná, ale rozhodně příběh pro mě nebyl natolik poutavý, abych u něho seděla hodiny a jen četla a nevnímala čas.
Zajímavá kniha. Ne zrovna nejplynnější četba, ale bezpochyby dostatečně zajímavá na to aby stála za úvahu. Když jsem začal číst, tak mi kniha připomínala Kdo chytá v žitě, přestože se tento pocit zmenšoval s každou přečtenou stránkou, jistý element se nevytratil. Pokud bych to měl popsat, tak by to byl Kdo chytá v žitě je o přechodu z mládí do dospělosti a Velký Gatsby o přechodu z dospělosti do zralosti. Jde o příběh, který zároveň opovrhuje a zároveň je fascinován privilegovanou vrstvou a snaží se odhalit jejich povrchnost a zároveň smutek, který je jejich způsobu života nevyhnutelně vlastní. Vždyť jediné dvě alespoň vzdáleně slušné postavy jsou Gatsby a Carraway a obě končí příběh nešťastnější. Možná se za několik let ke knize vrátím a zkusím objevit další roviny.
Kniha asi stojí za přečtení, ale znovu to nepotřebuji. Daisy a Tom jsou totálně nesympatické postavy, Nick tam byl úplně k ničemu jako nějaký náhodný kolemjdoucí. Nicméně jsem očekávala nějakou love story a té se mi moc nedostalo. Přesto asi chápu, proč je to klasika, čtení je k maturitě jednou z těch méně bolestivých variant, ale nějaké silné emoce ve mně kniha nezanechala.
Knihy „kdysi jsem znal jednoho dědečka a teď vám povyprávím jeho příběh" jsou fajn, ale styl psaní tak hezkého příběhu jako je tento, na mě působil nepřirozeně.
Vypravěč často do víru dění přicházel jako slepý k houslím. Vystupoval jako znuděný kamarád, se kterým jste šli na párty, ale celý večer jste věnovali té kočce se zrzavými vlasy. A nakonec, viděl do hlav hlavních postav, jako by si jejich pohnutky prohlížel v myslánce v Brumbálově pracovně.
Na knihu jsem se těšila, protože se mi velice líbilo její filmové zpracování (i když většinou prvně čtu knihu a pak se možná podívám na film), tak mě ke svému velkému překvapení kniha zklamala. Film byl prostě protentokrát zajímavější a poutavější, kniha místy nudná... jinak poukazuje na rozpor mezi skutečností a ideou, hezky vykreslené povahy postav.
Po knize jsem sáhla již podruhé (jelikož mě to poprvé moc neohromilo, a já chtěla vědět, jestli příčinou byl můj věk, nebo nikoliv) a tentokrát v němčině (nejsem žádnej mluvčí, byla to jen úroveň B1, mám pocit).
A jsem spokojená, protože už konečně rozumím, o čem jsem to vlastně četla. Ohromená ale stále nejsem. Vytočená ano a to Tomem a Daisy a z části i Gatsbym, že byl zamilovaný do takové nány. Mně osobně Daisy - vyjma její krásy - připadala naprosto prázdná a nezajímavá. Nicméně se mi to stává u hodně pěkných lidí - jediné, co na nich stojí za povšimnutí, je právě jejich zevnějšek.
Nicka a Jordan jsem si ale oblíbila. U Nicka jeho loajalitu a upřímnost, u Jordan její sebevědomí, až hrubost.
Celkový příběh mi přišel tragický a smutný. Gatsbyho vytrvalá snaha se prosadit, vyšplhat na žebříček potravního řetězce, nebo aspoň natolik vysoko, aby si ho ta pošetilá ženská všimla, jen aby byl tou samou nánou opuštěn, aniž by si to vlastně uvědomoval...
Jay Gatsby je zkrátka snílek. Jeden z největších, o kterých jsem kdy četla.
Kdybych byla na Nickově místě, tak bych s Tomen ani Daisy nedokázala být v jedné místnosti. Oba dva mě nesmírně iritovali, už jenom to, jak byli oba bezohlední a nesmírně zakoukaní do sebe samého mě dokázalo rozpálit do běla.
Tom si myslel, že by dokázal řídit svět a Daisy byla až moc opilá svojí krásou a penězi, které měla, na to, aby dokázala racionálně uvažovat.
Jinak, kniha se mi líbila.
Kniha určitě stojí za přečtení, místy se může zdát nudná, ale to by čtenáře nemělo odradit. Filmové zpracování by si taky určitě zasloužilo pochvalu.
Nesmírné bohatství, nekončící radovánky, jiskrný jas, zářivé večírky, úsměvy na tváři,........ . Rozpor mezi ideálem a skutečností. Krásný, smutný příběh. Vypravěč příběhu Velkého Gatsbyho je nejprve neznalým pozorovatelem, poté se stává Gatsbyho opravdovým přítelem, a končí v roli kritika. Autor F. S. Fitzgerald mistrně vykreslil, spletité charaktery postav, viditelné na povrchu, ale také ty skryté uvnitř. Gatsbyho sen, ideál který si vytyčil, nemá šanci být zrealizován, pro okolí kterým je obklopen, pro nepravost lásky. Je snílek, jež žije ve svých snech, ve skutečnosti je jimi svázán, až nakonec poražen.
Vitejte u dalsiho dilu Palivo dohani resty.
Tahle knizka je o tom, jak Leonardo di Caprio zbohatl potom, co hral v Titanicu. Jako soused bydli Spider-man, ale oba z nejakeho duvodu nezminuji svoje prave identity a rikaji si Gatsby a Nick. V ten moment jsem si myslel, ze tedy logicky pujde o spionazni roman, ale nestalo se tak, zadny Roman totiz v knize nebyl. Misto toho se rozehraje ohromna love story, ktera byla natolik preslazena, az me prechazela chut - jak se rikava, "Karamel je cukr, co se neuzdravi." Nicmene zapletka zhoustne jako polevka Gatsbacho a pri konfrontaci dojde i na Ford Mondeo, ktery milostny kosoctverec vyresi driv nez bys rekl "brusinkovy dzus a lahev vodky, to vsechno do kyblu, trochu ledu a ted me nechte se poradne vozrat a kdo sem vleze toho vypnu jak televizu."
Ja nevim, ale za me 6/10, asi mi nejak unikaji nejaky souvislosti ci co. Mozna, ze je to tim, ze jsem nezil v Americe ve dvacatech letech. Kdyby Gatsby zil na jizni Morave a kydal hnuj prasatum a jezdil kazdy rano pro koprivy, pak bychom si asi rozumneli, ale to je ocividne moc narocne ze pane Fitzgerald?
Nicmene si myslim, ze jsem spravne pochopil pointu teto knihy, takzvany diskotekovy paradox, a to, ze i kdyz mam hodne penez, tak nekdo ma vic penez a tak musim mit vic penez, abych klatil blondynky.
Film jsem zatím neviděla, ale kniha mě strašně bavila. Přistupovala jsem k ní skepticky, protože to byla povinná četba ve škole, ale musím říct, že mě příjemně překvapila a rozhodně bude moji volbou k maturitní četbě, ačkoliv musím uznat, že určité části byly založeny až moc na popisnosti.
Film se líbil víc, kniha byla matoucí a musela jsem se hodně soustředit na text, aby mi něco neuniklo. Ale jinak hezký příběh.
Kdybych porovnávala s filmem s DiCapriem tak musím říct, že je to jedna z mála filmů, která předhonila knihu. O proti ostatním, co to tady čtu mi nevadili popisné části, ani způsob psaní (asi překladatele). Až na konec, který mi přišel zbytečně zdlouhavý je knížka mojí srdcovkou, strašně se mi líbila doba a vystižení toho, že vlastně většina našich přátel je falešná, protože jak jsme mohli zjistit na konci, tak si některý s Gatsbyho přátel nedokázal najít čas ani na jeho pohřeb a zaměnil ho piknikem?!?!
Také jsem přemýšlela nad Daisy a přišla jsem na dva záměry, proč udělala, to, co udělala:
1. První nápad je asi srozumitelný jestli okamžitě nepřemýšlíte nad lidským počinem, ale vidíte, to, co vám lidé dávají ukazovat a to tedy by znamenalo usvědčit Daisy z toho, že je prostě mrcha.
2.K druhému nápadu se dostáváme, když přemýšlíme víc a víc a snažíme se v něčem jednoduchém najít opravdovou příčinu, někdy to tak je a někdy prostě jednoduchost a marnotratnost zvítězí, ale, co když se prostě Daisy bála, že kdyby odešla s Gatsbym už by neměla takový komfort a takové zázemí jaké měla doteď, co když prostě proti lásce zvítězil strach?
Určitě tohle je jedna z knih, kterou si přečtu zase a zase a zase znova...
Amerika. Tanec. Láska. Nevěra. Peníze. Přátelství. Smrt. Osamění. Velký Gatsby je úžasný! Při této knize se mi chtělo chvíli se smát, chvíli brečet, potom tancovat, nakupovat, cestovat, užívat si a tak pořád dokola. :-)
Trochu jsem snížila svou ostudu - doteď jsem příběh nečetla, ale neviděla ani film. Protože si radši nejprve projdu knihou, rozhodla jsem se od knihy začít i tentokrát. A jsem docela zklamaná. Hvězdička navíc za Gatsbyho a vykreslení toho, jak se od něj v závěru všichni odvrátili, ale ostatní postavy mi byly docela lhostejné, nechápala jsem, co na té Daisy vidí (TEHDY pochopitelné, navíc miloval spíš svou představu o Daisy, než ji samotnou)... autorův styl mi taky příliš nesedl. Od příběhu s takovým věhlasem holt čekám něco jiného, něco víc, a k fanouškům Gatsbyho (nebo představy Gatsbyho?) se bohužel nepřidám.
Nevím, zda se mi kniha líbila jen proto, že jsem chtěla, aby se mi líbila. Každopádně i po přečtení stále slyším večírkové tóny hudby, chichotání ze zahrady a šramot štěrku pod koly aut.
Příjemně oddychové - neurazí. K tomuto nemůžu říct zrovna nenadchne, protože by to tak úplně nebyla pravda. Nevím, prostě mi ten příběh nesedí a nedokážu si vysvětlit proč. Možná je to až nereálně překreslený Gatsby. Citlivý a naivní, přesto ambiciózní a úspěšný.
Pět hvězd za poslední větu:
Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura angličtina dvojjazyčná vydání 20. léta 20. století rozhlasové zpracování americké rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Velký Gatsby |
| 2009 |  Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
| 1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
| 1992 | Krásní a prokletí |
| 1976 | Něžná je noc |
Kombinace "nejdřív film a pak hned kniha" u mě fungovala perfektně. Film z roku 2013 se mi opravdu líbil a podle ohlasů jsem se bála, že kniha bude o dost horší. Nebyla. Při čtení jsem si vybavovala jednotlivé scény a přemýšlela nad tím, co sakra Gatsby vidí na té příšerné Daisy.
Fitzerald bezpochyby psát uměl - např. některé postavy (viz manželé Buchananovi) vás donutí nenávidět už prvním popisem a několika větami, které vypustí z úst. Navíc snová až magická atmosféra vyprávění (hlavně v první polovině knihy) může za to, že i když kniha místy nebyla nejčtivější, má ode mě 5*.Velký Gatsby stojí za přečtení i zamyšlení.