Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby vyšel poprvé roku 1925. Za autorova života nebyl příliš populární, dnes však patří k nejznámějším a nejčtenějším dílům moderní americké literatury. Jazzová hudba, stejně jako příběh o vášni a tragické lásce je evidentně nadčasový
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
The Great Gatsby, 1925
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat, že kniha mne moc neoslovila. Musela jsem se hodně nutit, abych ji neodložila dříve než ji dočtu. čtivou se pro mne stala až ke konci.
Bez červenání přiznávám, že fil byl pro mne o mnoho zajímavější než kniha.
První polovina nic moc, hodně nesrovnalostí, ještě více otázek a celkově není kniha psána příliš čtivě, avšak druhá polovina super. Rozhodně mě kniha nezklamala, ale musím přiznat, že zrovna u tohohle díla(jako jednoho z mála) dávám přednost filmu s DiCapriem.. :)
Jedná z mých nejoblíbenějších knih, nutno však dodat, že překlad pro mě byl velkým zklamáním v porovnání s originálem. Pokud máte alespoň pokročilou znalost angličtiny, tak doporučuji právě originální znění.
Tato kniha z dob nejvetsich flamu v dejinach USA me okouzlila hned po par prectenych strankach, a to nejen diky romanticke vlne, na ktere je pribeh unasen, ale predevsim te Fitzgeraldove uzasne hre se slovy a atmosfere 20.let, tedy jazzoveho veku, jak tuto dobu oznacoval sam autor. Za me plny pocet. Tyhle knihy popisujici predevsim vnitrni pocity jednoduse miluju.
Nevím, zda mohu hodnotit, když mám knihu rozečtenou a stále nedočtenou.
Ale proč ne.
Do knížky jsem se nemohla začíst. Věřím, že je to pěkný příběh a povinná klasika, ale já ji odložila na neurčito. Uvidím, zda budu mít chuť se k ní vrátit. Zatím čekám na správný čas.
Trochu zklamání. Nejdřív mě bavily popisy postav a interiérů, ale pak se omrzely, pak mě zajímal vztah Nicka s golfistkou, ale nic se z něj vlastně nevyklubalo a Daisy byla taková neslaná nemastná, že jsem nechápala, proč po ní Gatsby tolik touží. Výhodou je rozhodně to, že kniha je krátká, takže je vážně za den dočteno...
Dlouho jsem zvažovala, jestli knihu ohodnotit třemi nebo čtyřmi hvězdičkami. Nakonec jsem zvolila tři, protože tento názor u mě většinu času převládal. Přesto na knize velmi oceňuji její závěr.
Přestože pořádný děj se v knize ve výsledku skoro nevyskytoval, stránky mi ubíhaly velice rychle a během jednoho dne, jsem knihu přečetla. Některé pasáže se mi četly obtížně a v podstatě mi nebylo jasné, co je tím myšleno. Základní zápletka je ale popsaná srozumitelně. I orientace v textu byla trošku složitější.
Samotnou mě opravdu překvapilo, že příběh je vyprávěn ne samotným Gatsbym, ale z pohledu jeho pozdějšího přítele. Ne vždycky jsem si to včas uvědomila, protože jsem zvyklá na pravý opak.
Od velkolepé knihy 20. století bych čekala více, ale je těžké srovnávat literaturu dnes a v minulosti.
Krátké čtení na jeden den. Možná už dnes trochu přecěnéná klasika, ale stokrát lepší než kterékoli jeho filmové zpracování. Prostě lidé mají prachy a neví, co s něma, serou si vlastní život a pak se diví, že to dopadá, jak to dopadá. Některých postav mi bylo fakt líto a říkal jsem si, že život fakt je svině.
Dobrá volba pro maturitní četbu. Příběh mě nepustil, byl zajímavý od začátku do konce. :)
Doba a Gatsby jako takový je pro mě pojem, něco co mě naprosto pohlcuje. Nicméně k tomu mám své důvody a ne každý to prožívá tak osobně jako já.
Takže zcela objektivně: Velký Gatsby patří ke knihám, které v dnešní době přežvýkáme obtížně. Jsme zvyklí na krátké rychlé informace. Velký Gatsby je do značené míry popisný, a to zdlouhavě, což může nudit. Nicméně pokud se prokoušete cca do poloviny, pak už knihu nemůžete pustit z ruky.
Domnívám se, že tohle je přesně ta z knih, na kterou musí být správný čas a pokud ji v ten správný čas nepřečteme, už ji nikdy neuchopíme, nepochopíme.
Já nechodím do kostela - Nějaký kostel bys měl mít po ruce, Georgi, když tě potká něco jako todle. ...¨
Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí, zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže... A jednoho nádherného rána -
Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni do minulosti.
portrét jedné společenské vrstvy v jedné určité době, přemýšlím jestli má říct něco lidem i dnes... a skoro bych si přála, aby ne :)
Skvělý příběh, ale snad ještě krásnější mi přišel styl mluvy a psaní. Takhle nádherně napsaná knížka se nenajde každý den!
Kniha se mi líbila, děj hezky plynul. Četla jsem jí v angličtině jako četbu do konverzace a i ta angličtina byla lehká a děj mě bavil.
Pořád jsem čekala, že se začne něco dít. 40 stránek před koncem jsem se dočkala - tedy alespoň chvíli jsem si to skutečně myslela. Závěr nebyl nijak působivý, od díla považovaného za symbol 20.let jsem čekala o mnoho víc. Námět je zajímavý, ale dalo by se z něj ,,vytřískat" mnohem víc.
Moje nejoblíbenější kniha z povinné četby :) Ale četla jsem knihu napodruhé- poprvé mě moc nenadchla, poté jsem zhlédla film s Leonardem, který mě znovu přivedl ke knize a dodal čtení to, co mi napoprvé scházelo.
I můj oblíbený autor Haruki Murakami označil tuto knihu za Velký román. Těšil jsem se. Sehnal, koupil, přečetl a nepochopil. V čem je její síla? Nevím. Díval jsem se na poslední filmové zpracování s Di Capriem. Pěkné, výpravné nic. Prostě nic.Vážně nevím.
Klasika, kterou jsem četla několikrát, ale ani jednou ji nepochopila... Neoslovilo mě nic - postavy, prostředí, myšlenka lidského pokrytectví, sobeckosti, smutného divadla bohatých... tolik jsem se snažila, bohužel. Nejspíš moje chyba, je to přeci... Velký Gatsby!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura angličtina dvojjazyčná vydání 20. léta 20. století rozhlasové zpracování americké rományAutorovy další knížky
2019 | Velký Gatsby |
2009 | Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
1992 | Krásní a prokletí |
1976 | Něžná je noc |
Úžasná kniha která mě po pár stránkách zcela pohltila a díky níž jsem jízdou v autobuse tolikrát zapomněla na věčně štěbetající děti kolem.
Dlouho jsem nenarazila na knihu která by mě i s pouhopouhými 150 stranami dokázala rozbrečet a nechat po sobě takovou stopu.
Postavy na mě působily až neuvěřitelně reálně a nikdo nebyl přímo záporný ani kladný.
Nejvíce jsem obdivovala Fitzgearaldův způsob psaní, jelikož dokázal i v pár slovech perfektně popsat místo a to jaká v místnosti vládla atmosféra. Výjimečná kniha.