Velký Gatsby / Poslední magnát
Francis Scott Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3218/bmid_velky-gatsby-posledni-magnat-bnH-3218.jpg
4
351
351
Velký Gatsby (1925), vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová však v éře prohibice do těchto sfér pronikli každý po svém a podobně se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ oné „budoucnosti, jež před námi rok od roku ustupuje“ a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu je v této edici doplněno nedokončeným románem Poslední magnát (1941), ve kterém se téma hledání, úpadku a pádu rozvíjí v atraktivních kulisách hollywoodských filmových ateliérů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
The Great Gatsby
více info...
Přidat komentář
Dvě různé knihy, dvě odlišná hodnocení, jedno mají však společné - Fitzgerald osciluje mezi genialitou a příšerně-rozvláčným-příběhem, u kterého si vážně nejste jisti, že vůbec nějak dopadne (což se u Posledního magnáta potvrdí), občas je v knize něco řečeno a pak zase vysvětleno jinak. Nedalo mi to, abych si během četby jednak nezosobňovala samotného autora i jeho manželku, podle Allenovy Půlnoci v Paříži, ale v první části také nejnovější filmové zpracování Velkého Gatsbyho. A bojím se, že to mohlo trochu ovlivnit můj úsudek.
Velký Gatsby - nepamatuji si, že bych kdy označila film lepší knihy. Tím spíš, že Hollywood románové předlohy většinou tak "zmrší", že lituju, že jsem si to vůbec pouštěla (příkladem za všechny budiž Gejša). Tady ale - snad i proto, že i autor byl Yankee, že je příběh ryze americký, to zvládli. Nemůžu si odpustit poznámku, že ve filmu bylo téměř vše mnohem promyšlenější, závěr vygradovanější, charakteristiky postav lépe seděly k jejich činům. Samozřejmě je lehčí příběh domyslet, než ho vytvářet znovu, ale přesto - pro příště tedy asi výjimečně raději shlédnu film.
Poslední Magnát - zde obzvlášť vynikne občasná zmatenost a neudržení jedné dějové linie. Omluvou pro autora může být zejména skutečnost, že příběh není dopsaný a věřím tomu, že by jej dokázal ještě "učesat". Předpokládaný konec, tak jak si prý F.S.F. dělal k němu zápisky a jak se s ním údajně svěřoval svým známým je dost složitý a zmatený ale opravdu si myslím, že je v tom autor nevinně, tak to hodnotit nebudu.
Celkový dojem: za úžasné pasáže 5*, vzhledem k výhradám výše jde jedna dolů.
Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa začtěte do týhle knížky, oplatí se to! Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte.
Kniha se mi dějem opravdu líbila. Nemusím ani vidět film. Prostě jednoduchý příběh po 1. sv. válce ( jediné co mě občas mátlo, bylo přeskakování v ději - že se vracel ve vyprávění o 5 let nazpět, ale bylo to k tomu, aby vysvětlil ty události )
VELKÝ GATSBY: Díky filmu jsem si vybavoval obrazy prostředí, které Fitzerald popisuje. Zajímavě podal vnitřní monology hrdinů. Nenudil jsem se. Okázalost zachytil ve stylu Hostiny u Trimalchiona (http://www.databazeknih.cz/knihy/hostina-u-trimalchiona-21739). Samostatně bych hodnotil ****, ovšem začal jsem číst navazující (nedokončený) příběh POSLEDNÍ MAGNÁT a v něm jsem se ztrácel, nudil mě. Vysvobozením byly poslední dvě stránky, na nichž bylo sdělení, jak si autor představoval dokončení románu... Samostatně maximálně **.
Těšila jsem se na knihu, ale asi jsem ji moc nepobrala, třeba až se k ní jednou vrátím... pár myšlenek z ní jsem si ale vypsala. Rozhodně ji nepovažuji za ztrátu času.
Tolik jsem se těšila a taolik se mi to líbilo! Pravda, rozjezd byl o něco pomalejší, z toho jsem byla trochu rozmrzelá, ale ta "exploze", co následovala stála za to! Navíc jsem si tam našla i malé jazykové libůstky. Pane F.S.Fitzgeralde, díky. :-)
Po dočtení jsem měl pocit, že postavení Romea a Julie již není skálopevné. Krásné, romantické a hlavně jednoduché, takže se to dá doslova jedním dechem přečíst.
Knihu jsem se zájmem začala číst, ale nakonec mě zas tak moc nenadchla. Příběh mě příliš nezaujal, asi mě lákají více trochu "dobrodružnější" příběhy. Ale jako povinná četba, proč ne.
Po shlédnutí skvělého filmu s Leonardem Di Capriem se mi kniha už nelíbila. Film věrně kopíruje knihu, snad i věty, jakobych četl scénář k filmu. Vždycky si nejprve přečtu knihu a pak se podívám na film, tentokrát jsem to udělal opačně a jsem zklamán.
Je velice těžké ohodnotit knižní sbírku, protože ty dva příběhy jsou tak rozdílné.
Gatsbyho jsem přečetla jedním dechem, je to vskutku pozoruhodná a strhující kniha s dynamickým příběhem. Poslední magnát nebyl zprvu tak zajímavý, ale příběh se postupně vyšplhal do výšin vynikajících příběhů a pak najednou ---. Konec.
Pokud bych měla rozvést důvody, proč hodnotím čtyřmi hvězdami, tak Velký Gatsby si jich zaslouží rovných pět, příběh pana Stahra pak o jednu méně (to především proto, že autor příběh nedokončil; vím, že to není ničí chyba a že zním neskutečně hrubě, ale poznámky z notýsků neudělají ten trik). Obsah bych tedy hodnotila plně, ale ta úprava? Hrůzný komunistický překlad plných chyb a překlepů!
“So we beat on, boats against the current, borne back ceaselessly into the past.”
Četla jsem jenom část s Velkým Gatsbym, a musím říct, že po dlouhé době jsem našla knihu skoro totožnou s filmem, jen konec v knížce je lepší, jinak je kniha super...
Kniha má pomalejší tempo, je obrazem své doby, nejlépe ji vystihuje komentář Edialona.
Velký Gatsby a Francis Scott Fitzgerald a neb povinná literatura za dob mých studií na gymnáziu někdy v polovině let sedmdesátých. Americká klasika, která o době a Americe období počátku dvacátého století až do velké krize říká víc, než stovky stránek jakékoli „naučné“ knihy mapující toto období.
Po knize jsem sáhl po dlouhých desítkách let, tak trochu ovlivněn novým vydáním knihy a především novou verzí filmu (mám na mysli tu z roku 2013, verze z roku 2000 mne moc neoslovila), když tu třetí z roku 1974 s Robertem Redfordem a Miou Farrow mám ještě dost v paměti, neboť film patřil k tomu nejlepšímu, co se v té době dalo vidět.
Přesto číst tuto knihu a správně jí porozumět, to chce od čtenáře přece jen maličko přípravy, zabrousit něco málo do dějin USA a pak do života samotného autora, který sám prožíval podobný život a i konec, jako jeho hrdinové v knihách, které napsal a Velký Gatsby je jen jedou z nich. Fitzgerald je typickým představitelem ztracené generace – která vehementně projevovala svou nedůvěru a nesouhlas k tehdejší americké společnosti „zasažené následky“ první světové války a celou hospodářskou situací.
Kniha nepředstavuje žádný trihler se spoustou akce, složitými zápletkami, hlavní hrdinové nejsou žádní supermani ani specielně vycvičené komando, které by Vás vláčelo litry krve a zahrnovalo spoustou techniky a zbraní. Nakonec kniha vznikla v roce 1925 na francouzské Riviéře, v té době bylo autorovi 28 let, a tak se nelze divit, že styl psaní byl trochu jiný.
Klasický milostný trojúhelník je zde zarámován do podhoubí, kdy na jedné straně stojí rozsáhý rodinný majetek a jedinou zásluhou jejich uživatelů bylo „správně se narodit“ a naproti tomu stojí majetek, který byl pracně získán možnostmi, které země přinášela.
Kdo má peníze, má moc, čím více peněz, tím více moci, a peníze jsou stále jen peníze, ať mají původ odkudkoli. Jak staré a stále platící, byť od vzniku díla již uplynulo skoro 90 let. Pokrytectví, pochlebování a plácání po ramenou, znuděnost panských paniček a vymýšlení zlotřilostí, alkohol, drogy a sex, to vše zde ale najdete, přesto popsáno stylem, který již dneska není úplně in, ale právě možná proto přitažlivý.
Hlavní hrdina a vypravěč této novely, mladý Nick Carraway z amerického středozápadu, přijíždí do New Yorku a zabydluje se do prestižního prostřední Long Islandu, tohoto ostrova bohatství uprostřed velkoměsta. Jeho sousedem je zbohatlík Gatsby, kterého newyorská smetánka pomlouvá za jeho zády pro způsoby, jakými se dostal k penězům, ale směle užívá jeho bohatství a pohostinství, kterými si Gatsby kupuje přízeň vlivných starých rodů a jejich potomků.
Další postavou novely je povrchní Nickova sestřenice Daisy provdaná za Nickova známého Toma Buchanana, se kterým má malou dcerku. Manželství však není zcela šťastné, Nick dokonce osobně poznává Tomovu milenku Myrtle Wilsonovou, manželku majitele blízké autoopravny. Manželství Daisy a Toma to je především manželství peněz a vlivu dvou rodů.
Nick se seznamuje i s Gatsbym a stává se hlavním prostředníkem mezi ním a jeho dávnou láskou Daisy, kterou Gatsby poznal za dob své služby u armády, kdy byl jen "pouhým chudým důstojníkem" a ona rozmazlenou dívkou „z urozených“ poměrů. Situace je jiná, Gatsby vládne majetkem, přesto v něm přetrvává ostych k milované ženě.
Příběh nabere nečekaný směr, když se Gatsby s Daisy sblíží, aby poznal její povrchnost a nevyrovnanost. Tony, manžel Daisy, se jí však nechce vzdát. Nejde mu o Daisy samotnou jako o „čest rodu“ a udržení si vlivu.
Když na jednom nezřízeném večírku dojde k přímé konfrontaci Tomyho a Gatsbyho, Daisy odjíždí a cestou srazí v Gatsbyho autě ženu, která je shodou okolností milenkou Tommyho a která drží přes mocného a vlivného Tomyho svého manžela v šachu, byť ten se s její nevěrou nedovede vypořádat.
Daisy se však odmítá zabývat skutečností že zabila, a když se Gatsby ujme role jejího ochránce a vezme vinu za smrt ženy na sebe, nesnaží se ani naoko tuto skutečnost Gatsbymu rozmluvit. Celý příběh končí prostě – násilnou smrtí Gatsbyho a jeho vraha, manžela zabité ženy, který si dobrovolně sahá na život po té, co dokonal pomstu smrti své ženy.
Umírají tři lidé, ale lidé, kteří jsou pro newyorskou smetánku postradatelní. Gatsby, ano měl peníze, ale ten jeho původ. . .
V okamžiku, kdy zlatá husa přestane snášet zlatá vajíčka se společnost odvrátí, aby si našla „jinou zábavu“. Tony i Daisy, hlavní viníci, celou záležitost přejdou, jak nevydařený nedělní oběd. Gatsby je pohřben a truchlícími se stanou ti, se kterými poslední roky nemohl najít společnou řeč.
Velký Gatsby je především výpověď o jedné generaci, o americkém snu, který si ale teprve hledá cestu na výsluní . . . zatím tu vládne stará tvrdá rodová linie a bohatství předků.
Je známo, že kniha ve své době nesklidila velký úspěch, v dalším údobí se na ni zcela zapomnělo, stejně tak jak na jejího autora. Svou oblibu si nachází až v padesátých letech a stává se klasikou americké literatury.
A jak ji vidí a vnímá současná generace? Kupodivu spíše pozitivně, nakonec Velký Gatsby byl 5 x zfilmován a poslední verze s Leonardem DiCapriem a Carey Mulliganovou opět vzbudila velkou pozornost.
A hodnocení? Může být kniha, která byla 5 x zfilmována špatná? Přesto ale žijeme již v jiné době a nároky na dynamiku literárních děl vzrostly. Gatsby má mé plné 4 hvězdy.
Příběhem jsem byla docela dojatá, nad Gatsbym a nad tím, jak jeho sny vlastně byly pošlapaný sobeckou společností. Líbilo se mi to, moc. A říkám si, že je to vlastně naprosto stejný i v dnešní společnosti.
Těžké hodnocení, když jsou v jedné knize dvě novely a každá na mě zapůsobila jinak. Na VG se chystám do kina a po přečtení se opravdu těším. Příběh se mi velmi líbil, zpracování námětu a především prostředí meziválečných USA. PM byl z mého pohledu už o něco slabší. Je to možná dané tím, že jsem jej četla po kouskách na cestě do práce a nemohla jsem se tolik soustředit na vztahy mezi postavami. A nakonec, když už jsem nabyla dojmu, že se zde rýsuje alespoň srdcervoucí románek, to autor utnul a v klidu si umřel a příběh je dovyprávěn jen na základě jeho pozůstalosti. Zklamáním pro mne byl spíše překlad a především tiskové chyby, což samozřejmě není chyba FSF, ale obecně mě to u knížek dost štve. Korektoři jsou pro nakladatele příliš drahou legrací,
Velký Gatsby je skvělá novela, bohužel na konci Fitzgerald nasadil velmi rozvláčné tempo, čímž srazil mé hodnocení na 4*. S Posledním magnátem to bylo horší, tenhle příběh z Hollywoodu mě vůbec nezaujal a dočíst se do konce bylo utrpení. Jako černá tečka na závěr by se dalo označit dovyprávění příběhu z poznámek, jež byl tak zamotaný a těžkopádný, že mi zabralo pár dní se přes to prokousat. Hodnotím 2*.
Mně se to prostě líbilo. Charakter Gatsbyho jako dokonalého muže, který si jde za tím svým skrz bohatství, které ho nezajímá. Ukazuje Ameriku přesně takovou jaká (nejspíš) byla a to tuhle knížku dělá tak krásnou :).
Nemůžu říct, že by se mi kniha nečetla dobře, dokonce bych ji i doporučila ke čtení, protože to je jedno z děl, ke kterým jsou vášnivé pře a diskuse zda je to mistrnné dílo nebo ne a tak úsudek si musí udělat každý sám. A můj úsudek ? Rozporuplný .... vím, že knihu už po druhé číst nebudu a v té záplavě knih co existují jsem si našla jiná díla, která mají příběh, švih a spád a zanechaly ve mně hlubší dojem. To však neznamená, že nesáhnu i po jiné knize tohoto autora.....
Štítky knihy
20. století milostné romány americká literatura USA (Spojené státy americké)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Velký Gatsby |
| 2009 |  Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
| 1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
| 1992 | Krásní a prokletí |
| 1976 | Něžná je noc |
Já nevím proč, ale z nějakého důvodu mě kniha nenadchla tolik jako bych od tak prohlášené klasiky očekávala. Nechápu co ní všichni vidí a tolik obdivují, jedná se jen o naprosto jednoduchou a přímou zápletku, nijak květnatou nebo bohatou... nic originálního, žádné velké ohromující myšlenky, žádný vztah k postavám - čili ani žádné emoce. Prostě takový nijaký zážitek... pro mě kategorie naprostého průměru. Jediné co stojí za zmínku je možná jen úplný závěr knihy, který je obdivuhodně poeticky napsán a osloví, ale to mi přijde nedostačující.