Velký géz
Johan Fabricius
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95362/bmid_velky-gez-ZyL-95362.jpg
3
20
20
Historický román z doby nizozemského protihabsburského odboje v 16. stol., kdy jeho nositeli byli námořní a lesní gézové. Hrdinové díla, hrabě Hendrik van Brederode - Velký géz - (zemř. 1568) a jeho sekretář, prožívají válečná a milostná dobrodružství, setkávají se s historickými osobnostmi své doby a jsou svědky života a neokázalého hrdinství lidu.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
De grote geus, 1963
více info...
Přidat komentář
Fabriciův román Velký géz popisuje osudy hraběte Hendrika van Brederode, jednoho z vůdců povstání proti španělské nadvládě v Nizozemí v 16. století. Vedle tohoto bodrého obra s plavou bradkou máme tu čest seznámit se i s jeho mladým sekretářem Floorem den Duyfem, princem Vilémem Oranžským, hrabětem Egmontem, Filipem van Hoornem, místodržitelkou Markétou Parmskou a samozřejmě s celou plejádou dalších historických i vybájených postav. Jak zmiňuje Josef Polišenský v doslovu, kniha je napsána „vkusně a v podstatě je věrná historické skutečnosti“. Mně trochu vadila nezaostřenost hlavních hrdinů a konečně i dějinných zvratů. Brederode je tak trochu postava z plakátu, ceněná a oslavovaná, pro čtenáře ale těžko uchopitelná. Ani mladičký Floor den Duyf nedokáže na svá bedra vzít otěže příběhu, tím spíše, že v některých chvílích z dějové linky dokonce úplně vypadává. Ostatní jsou pak sekundanti, kteří sice zasahují a ovlivňují události, ale nejsou rozhodující silou, která by na sebe strhla pozornost. Nizozemská revoluce v podání Johana Fabricia tak zůstává více dvourozměrným leporelem, než prostorovou diorámou, která by uchvátila a nepustila.
Hodnotiť túto knihu z historického hľadiska mi neprináleží, nakoľko tieto zemepisné aj dejepisné končiny sú pre mňa neznámou. Vďaka nadaniu Floora a určitej náhode sa čitateľ postupne dostáva do centra revolučného diania v Nizozemsku. Štýl akým sú popísané dôvody tejto vzbury mi vyhovoval a myslím si, že vcelku postačuje pre ďalšie chápanie. Brederoda som spočiatku bral ako fantastu s množstvom rečí, ktorý robí len žartíky, no nakoniec sa z neho vykľul jediný muž schopný činov, možno práve vďaka určitej zasnenosti. Do knihy som sa vžil, inkvizíciu som nenávidel, Filipom opovrhoval, nizozemskú šlachtu preklínal za otáľanie a Bredoroda ľutoval, hoci pri ľuďoch s jeho povahou sa podobný výsledok bohužiaľ dá očakávať.
Tohle byla druhá autorova kniha, kterou jsem si vybrala. Pokud jde o zvolené téma, nedá se autorovi nic vytknout. Také zde jsem byla na začátku knihy nadšená a námět se mi zdál být zajímavý. Ale i tady autor stále sklouzává do nezáživných až nudných pasáží. A to je opravdu velká škoda. Asi si už žádnou další jeho knihu nepřečtu...
Zamlada, kdy nebyl internet a informace člověk sbíral, kde se dalo (ty oficiální historické knihy, kterých byl ve srovnání s dneškem zlomek a byly psány podle jedné jediné a to jediné správné - ano marxisticko-leninské šablony) a tak jsem po knize holandského autora, který na pozadí života měšťanského mladíka Floora líčí úvodní fázi tzv. nizozemské revoluce s chutí sáhl. Úvodní fáze oné revoluce je podána celkem srozumitelně a nechám-li stranou celkem běžné příhody Floora, pochopil jsem, proč vlastně rebelie vzešlá z dnešní belgické půdy nakonec zvítězila pouze na severu. Pro mně byl hlavním hrdinou onen Velký géz - Henrik von Brederode, nicméně jeho osoba byla shodou okolností symbolem vzpoury, ale zároveň neschopnosti onu vzpouru dotáhnout někam dál a přetavit ji v něco v té době naprosto nového, což byly nakonec ty Spojené severní provincie, které v nepřehledném a zvratů plném konfliktu získali nezávislost a vytvořily alespoň na čas nejpozoruhodnější stát určitě v Evropě (a možná v té době i na celém světě). Nicméně, celá ta událost se táhla přes padesát let a chtěl-li autor popsat nějak celou tuto epochu, pak bylo chybou vsadit na Brederoda a hlavního hrdinu, jeho mladého sekretáře. Kniha je nesporně čtivá, ale svým pojetím historické prózy má asi blíž k Jiráskovi než ke Kaplickému. Takže kdo chce pochopit, co se "tam" vlastně stalo, doporučuji (a nejen kvůli této etapě) skvělé dějiny Nizozemí od Hana van der Horsta.....
Byla to druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. I když mám ráda historické romány, zrovna tohle téma mě příliš neoslovilo. Na Tajný deník čínské císařovny určitě nemá! Nicméně zkusím další.
Po knize jsem šáhl spíše náhodou. Jako čtenáře historických románů mě k žánru sice tíhlo, na druhou stranu jsem neměl žádná převeliká očekávání. Knížka v některých aspektech překvapila, v jiných nezklamala, jindy ji tvořily pasáže jalové a nezajímavé. Přece průměrné hodnocení nezasluhuje. Už jen za vcelku povedené nastínění událostí, jež nejsou v Čechách moc známé. A taky za některé úžasně vylíčené pasáže a stylistické obraty, které mě dokázaly nadchnout, pobavit i rozesmát.
Příběh je vcelku prostý. Hlavní postavou je (alespoň do půlky knihy) měšťanský synáček Floor vyrazivší do světa na zkušenou a nakonec upíchnuvší se u Velkého Géze, Hendrika van Brederode, jehož prostřednictvím se setkáváme s postavami jako Vilémem Oranžským, hrabětem Egmontem a admirálem Hoornem a jinými figurami dění před slavnou buržoazní revolucí podkresluje barvitá mozaika náboženských a etnických střetů v Holandsku vévodkyně Markéty Parmské a kardinála Granvella, zobrazené nálady lidu a atmosféry doby. Slibné historické pozadí mi kazilo snad možná až příliš despotické a mystické ztvárnění krále Filipa II. Ovšem vzhledem k národnímu cítění autora není divu.
Jalová beletristická pasáž mladého Floora - vrcholícími zaláskovanou pasáží na loďce křižující holandské kanály - naštěstí ustupuje postavám a dění přece jen zajímavějšímu. Čím dál více prostoru se dává politice, dějinám, tlachání a politikaření nad korbelem piva, příběh strhují historické události jako podání petice proti zostřené inkvizi, myšlenky vzniku hnutí gézů, odvolání Granvella, povstání proti Markétě Parmské … a měšťanský synáček Floor vyklízí pole postavě daleko zajímavější, hýřivější a zábavnější – právě Velkému Gézu Hendriku van Brederode.
Příběh sám je ukončen událostmi před bitvou u Rheindalenu, kde vojska Viléma Oranžského porazila oddíly vévody z Alby, a která je považována jako začátek ozbrojeného osmdesátiletého povstání nizozemských provincií proti Španělské nadvládě.
Kniha pro mě – jako čtenáře mající v oblibě historická vyprávění a historické romány – nebyla špatná. Nebyl skvělá. Ale nebyla špatná. Zejména její druhá půle, kdy zpočátku poněkud plitký příběh začal gradovat. Velké plus má u mě sám Velký Géz. Postavu Hendrika hodnotím jako úchvatnou, neboť mám rád onen typ nezkrotných, hýřivých a nepoddajných lidí, které neustále srší vtipem, provokují a dělají si šprťouchlata z kde koho. Vedle historického pozadí je kniha prošpikována i řadou vtipných momentů a rozhovorů, kdy jsem se upřímně nasmál. Přečetl jsem ji svěže a bez rozmrzení. Na druhou stranu ... pro toho, koho nezajímá buržoazní revoluce ... jsou lepší knížky.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Tajný deník čínské císařovny |
| 1981 | Tonek z Napoleonovy armády |
| 1978 |  Velký géz |
| 1977 | Plavčíci kapitána Bontekoea |
| 1972 | Tajemství starého venkovského sídla |
Tak tato kniha se mi nečetla dobře. Zdlouhavé popisy nejsou to, co bych vyhledávala. Lépe tedy hodnotit nemohu.