Velký samočinný větostroj a další povídky
Roald Dahl
Výbor nabízí časově značně široký výsek z Dahlovy tvorby (od let 50. až k létům 80.). Dvě povídky z posledního tvůrčího období (Chirurg a Antikvář) dostávají navíc českou podobu poprvé. Společného jmenovatele mají všechny povídky v precizní dějové stavbě – což vytváří text detektivní nikoli námětem, ale právě konstrukcí – a rafinovaným využíváním žánrových a stylistických literárních prostředků, které dávají pozornému čtenáři stopy, náznaky, klíče k řešení a které i čtenář méně pozorný (upnutý především k rozuzlení) může ocenit zpětně.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2007 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Collected Short Stories. Great Automatic Grammatizator, 1997
více info...
Přidat komentář
Moje prvni seznameni s autorem. Velmi zdarile, kratke povidky, bylo to fajn cteni na dva vecery :)
Sbírka povídek, ponejvíce smutných a depresívních. S vyjímkou optimistického 'Chirurga'.
(2008)
Skvělá kniha povídek, které jsou opravdu povedené. Knihu čtu už po několikáté. Rozhodně doporučuji.
Kniha jako celek nezklamala. Ale teda musím říct, že jedna povídka mě fakt dostala a nemyslím v dobrým smyslu slova. Konkrétně Prase. Jako tak hoch měl od malička smůlu třeba to, co se stalo rodičům? Oki, vezme si ho hodná teta a klučík vaří jak polobůh, teta umře a on po ní zdědí balík. právník ho oškube o něj prakticky oškube a já si furt říkám kdy se to zlomí?? Musí přece vydat tu kuchařku a všem zavřít pusu, že jo? Ale jako to, jak mladík skončí? Ty vole…to jsem docela rozdýchávala :/. Tahle povídka mě tak dostala, že mu plný počet hvězd prostě nedám :)
Opět sbírka skvělých povídek, jak jinak? U R. Dahla si to ani jinak představit nedovedu. Pobavil mě jako vždy.
Tak jsem se konečně dostal i k těmto Dahlovým povídkám. Myslím, že ani jednu z nich jsem nikdy nečetl (a pokud ano, pak tu titulní, která se mi zdála trochu povědomá), a o to víc mě potěšily. Dahl jako vždy dokáže pár větami navodit přesně tu atmosféru, kterou potřebuje, a pak si přímo libuje v tom, že může čtenáře překvapovat. Absolutním vrcholem je podle mě cynicky mrazivá povídka Prase.
Část díla
Antikvář
1986
Chirurg
1988
Přání / Túžba
1953
Prase / Prasa
1960
Velký samočinný větostroj / Velký samočinný sepisovač / Veľký automatický spisovateľ
1953
Autorovy další knížky
2005 | Obr Dobr |
2005 | Příběhy nečekaných konců |
1986 | Jedenadvacet polibků |
2017 | Čarodějnice |
2002 | Můj strýček Oswald |
Autorova fantazie je nekonečná. Někdy až příliš. Musím souhlasit s uživatelkou Szekynka, že pokud se týče povídky Prase, je to síla, kterou člověk jen tak nemusí rozdýchat. Je to tak tragické, až je to směšné... posuďte sami, až si knížku přečtete. Množství smůly, která se sesype na rodinu hlavního hrdiny, totiž dosahuje absurdních výšin. Po přečtení této povídky jsem usoudila, že nejde o knihu vhodnou pro večerní čtení před spaním, protože fakt nechci, aby se mi něco z toho zdálo. Kupodivu mezi dalšími povídkami (čteno napřeskáčku) už nic tak děsivého nebylo. Naštěstí :-). Ovšem, ač nemám ráda přeslazené konce, tady, kde se konec obykle nedá předpovědět, a i kdyby, zpravidla je horší než bychom si přáli, jsem byla ráda za konec v povídce Chirurg. I když vlastně ani Antikvář neměl až tak špatný konec, alespoň pro někoho ne – stejně jako v Chirurgovi i zde zapracovala spravedlnost.