Velký samočinný větostroj a další povídky přehled
Roald Dahl
Výbor nabízí časově značně široký výsek z Dahlovy tvorby (od let 50. až k létům 80.). Dvě povídky z posledního tvůrčího období (Chirurg a Antikvář) dostávají navíc českou podobu poprvé. Společného jmenovatele mají všechny povídky v precizní dějové stavbě – což vytváří text detektivní nikoli námětem, ale právě konstrukcí – a rafinovaným využíváním žánrových a stylistických literárních prostředků, které dávají pozornému čtenáři stopy, náznaky, klíče k řešení a které i čtenář méně pozorný (upnutý především k rozuzlení) může ocenit zpětně.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2007 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Collected Short Stories. Great Automatic Grammatizator, 1997
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Velký samočinný větostroj a další povídky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Moje prvni seznameni s autorem. Velmi zdarile, kratke povidky, bylo to fajn cteni na dva vecery :)
Sbírka povídek, ponejvíce smutných a depresívních. S vyjímkou optimistického 'Chirurga'.
(2008)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Velký samočinný větostroj a další povídky v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 121x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 56x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 4x |
Část díla
Antikvář
1986
Chirurg
1988
Přání / Túžba
1953
Prase / Prasa
1960
Velký samočinný větostroj / Velký samočinný sepisovač / Veľký automatický spisovateľ
1953
Autorovy další knížky
2005 | Obr Dobr |
2005 | Příběhy nečekaných konců |
1986 | Jedenadvacet polibků |
2017 | Čarodějnice |
2002 | Můj strýček Oswald |
Autorova fantazie je nekonečná. Někdy až příliš. Musím souhlasit s uživatelkou Szekynka, že pokud se týče povídky Prase, je to síla, kterou člověk jen tak nemusí rozdýchat. Je to tak tragické, až je to směšné... posuďte sami, až si knížku přečtete. Množství smůly, která se sesype na rodinu hlavního hrdiny, totiž dosahuje absurdních výšin. Po přečtení této povídky jsem usoudila, že nejde o knihu vhodnou pro večerní čtení před spaním, protože fakt nechci, aby se mi něco z toho zdálo. Kupodivu mezi dalšími povídkami (čteno napřeskáčku) už nic tak děsivého nebylo. Naštěstí :-). Ovšem, ač nemám ráda přeslazené konce, tady, kde se konec obykle nedá předpovědět, a i kdyby, zpravidla je horší než bychom si přáli, jsem byla ráda za konec v povídce Chirurg. I když vlastně ani Antikvář neměl až tak špatný konec, alespoň pro někoho ne – stejně jako v Chirurgovi i zde zapracovala spravedlnost.