Velocipéd pana Kulhánka
Viktor Fischl
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25915/velociped-pana-kulhanka-25915.jpg
4
22
22
Rodinná kronika je osou poklidného vyprávění maloměstských historií z českého městečka v letech 1890-1910.
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na plno dlouhých souvětí plných vsuvek a na mraky osob, které nutně nejsou pro děj důležité, takže se člověk leckdy trochu ztratí.
Nicméně příběh je nenáročné vyprávění, více či méně uvěřitelné, které neurazí.
Anotace uvádí, že jde o rodinnou kroniku z let 1890-1910. Tedy: Když syn pana Kulhánka maturuje, učí se v dějepisu období od r. 1850 do světové války, "které se tehdy ještě neříkalo první, protože na druhou nikdo nepomyslel". Ve stejném roce jako maturitu pořídí si syn i prvního potomka. Tento se později ožení a má děti, ale vše je obklopeno idylickým bezčasím, kde se lidé a věci desítky let nemění, byť první i druhá světová válka musely podle jednoduchých počtů v průběhu vyprávění proběhnout. Zvláštně nafukovací čas se pojí s biedermeierovskou náladou, kde není místo pro problémy a lidé jsou bez výjimky dobří, jen občas každý jinak, což způsobuje krátké přeháňky na slunném nebi zašmodrchaných milostných vztahů. Totiž k druhé části anotace, "rodinné kronice": dějiny široké rodiny pana Kulhánka sestávají ze záznamů kdo, kdy, kde s kým a jak často a kolik dětí z toho vzešlo, v čemž jim zdatně sekundují ostatní měšťané, kteří se také jinak neprojevují. Zato se milkují na nečekaných místech, výstředními způsoby a každý s každým. Nic hlubšího se v knížce najít nedá, literárně je to taky střední cesta maximální jednoduchosti a všeobecné srozumitelnosti.
Jsem u Fischla zvyklá na jinou kvalitu provedení i myšlenek a zažila jsem trochu otřes - začít tímhle, jiné jeho dílo vezmu do ruky jen s hlubokou nedůvěrou. Obecně to ale není propadák, jen je to takové unyle idylické, až je to otravné. Hezké metafory a uhlazený projev celek nezachrání, nicméně kdo rád lechtivé historky bez explicitních detailů a i poněkolikáté se zasměje podváděnému manželovi, nechť se s panem Kulhánkem na velocipédu projede.
Příběh o životě lidí v jednom městě, o jejich milostných vzplanutí, románků a eskapádách. Příběh o jedné rodové abecedě a v neposlední řadě také o velocipédu, díky němuž pan Kulhánek na svých jízdách dokáže postřehnout víc než jiní lidé. Laskavé vyprávění ve kterém nechybí ani humorné chvíle.
Pěkné pětihvězdí.
Fischl prostě umí navodit atmosféru tak, že mám vždy pocit, že v té knize, v tom městečku jsem, že tam bydlím, a jsem toho všeho děje součástí. Knihu jsem si šetřila, aby mi vydržela, protože z ní dýchá neuvěřitelná pohoda.
Tak tak, taky je to únik do starých a snad i lepších časů. Pěkné pohlazení po duši.
Laskavé vypravování o maloměstském prostředí trochu připomene tvorbu Poláčka.
A rovněž atmosféru doby na českém maloměstě, kdy v Paříži bylo levněji než v Praze, a kam i vycestoval jeden talentovaný malíř, aby se domů vrátil jako zamilovaný a praktický mladý muž.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Dvorní šašci |
| 1996 | Hovory s Janem Masarykem |
| 2005 | Kuropění |
| 1991 | Pátá čtvrť |
| 1990 | Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý |
Ze sedla velocipédu jako by byl ten svět krásnější, podobně jako ze hřbetu koně.