Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1718
1718
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
knihu jsem četla před nedávnem, téměř jedním dechem. Přiběh byl poutavý-mně i blízké téma vesnice a boje proti vyšší moci. Jen mě malinko iritovalo autorovo neustale opakování toho, jak byla Hana promrzlá a jak se choulila příteli do košile, zapachající dílnou a popis montérek-myslím, že nebylo třeba toto neustále zdůrazňovat, ale celkově byla kniha velice zajimavá :-)
Dle mého názoru vynikající kniha a téma vesnice je mi velmi blízké, navíc bylo velmi dobře zpracován pocit vykořeněnosti a bezmoci proti něčemu, co nemůžete zastavit. A to, že bych se třeba musela vzdát, nebo prodat dům, který mám rada nade všechno a kde jsem trávila část dětství - jeden takový mám - to si snad ani nechci představovat.
Před chvílí jsem knížku dočetla - a je mi smutno, hodně smutno. Selský baroko mě zasáhlo, protože se bezprostředně týkalo mojí práce. Rybí krev je pro mě ale ještě "horší" knížkou, co se pocitů týká. Ten pocit vykořenění, "odsunutí", totální bezmoci proti rozhodnutím shora, bourání míst, které předci nebo přímo někdo z postav postavil vlastníma rukama...
Je to hodně depresivní čtení, knížku jsem přečetla v podstatě za tři dny, přičemž dneska už jsem nebyla schopná přestat číst. Jiří Hájíček mě svým vypravěčským stylem znovu dostal. K jižním Čechám mám poměrně blízký vztah - strávila jsem tam nespočet krásných i smutných okamžiků, čtvrtina mužových předků a malá část mých předků pochází právě z téhle oblasti. Něco málo kolem stavby JETE si přece jen pamatuju, i když toho není mnoho.
Rozhodně je to knížka, která člověka nutí k zamyšlení, jak by se choval v podobné situaci on - bojoval by? Vzdal by to? Nechal by se semlít, nebo by se pokusil udělat první poslední pro to, aby svůj domov uchránil? Nevím, na tyhle otázky sama neznám odpověď...
Příběh hezký, ale budu si muset přečíst nominované knihy z magnesia litera 2013, abych si udělal obrázek o prvenství této knihy.
Výborná kniha. Úplně na mě dýchla nostalgie nedávných a přitom už tak odlišných let minulých. A stejně tak i beznaděj ze ztráty domova i zpřetrhaných rodinných vztahů. Velmi působivá a smutná kniha.
Milé překvapení.Smutná ale čtivá kniha.Je strašné, když člověk musí opustit svůj domov, kde vyrosl a který vybudovaly generace před ním, jen kvůli jakýmsi ,,vyšším cílům " , které však nemusí být vždycky správné.Citlivě napsaný příběh, po kterém Vám zůstane hořká pachuť v ústech.Skvělá kniha.
Pro mě hodně rozporuplná kniha.
Na straně plusu musím říci, že autor dokáže probudit city, mnohokrát jsem byl fakt dojat. Píše hezky, čte se to snadno. Největším úspěchem knihy vidím v tom, že kniha zůstane v mysli ještě dlouho po přečtení.
Na straně mínusu vidím několik věcí, hodně jednostranné hodnocení stavby elektrárny, hlavní hrdiny nikdy nenapadne, že by ta stavba taky mohla mít nějaký smysl. Druhá věc, která se mi zdála těžko k uvěření bylo duševní uvědomělost -náctileté dívky. Spíše mi její duševní pochody přišly jak o dvacet let starší ženy středního věku.
Ale jinak musím autorovi pogratulovat, přijde mi úžasné, že dokázal napsat úspěšný a čtivý román o tak, aspoň pro mě, nezáživném tématu.
Nevím, jestli je to příběh víc o rozkladu, nebo o naději... Každopádně poutavý a čtivý. Doporučuji!
V knize se potkalo zajímavé téma, umocněné osobním autorovým prožitkem (sám v podobné obci vyrůstal), a poutavý autorský styl. Příběh se retrospektivně vrací na začátek událostí v 80. letech, které vedly ke konci mnoha obcí a k poznamenání života v mnoha dalších. Hlavní hrdinka knihy Hana Tomášková přijíždí do míst, kde vyrůstala a kde se odehrávaly zásadní události jejího života. S odstupem se dívá na své tehdejší okolí včetně lidí, kteří tvořili její svět. Vidíme, k čemu všemu vedla stoupající hladina Vltavy, která se proměnila ve vodní nádrž pro jadernou elektrárnu a zaplavila mnoho domů. Temelín je zde ale pouhou kulisou, která má sice zásadní vliv, v popředí stojí především zajímavé osudy v rodině hlavní hrdinky, jejího bratra a mnoha přátel. Dějové napětí je až do konce knihy udržováno téměř detektivní zápletkou. Kniha se snadno čte, a to přes množství silných momentů, které ve čtenáři rezonují.
Výborná kniha, výborný příběh. Temný, beznadějný, zoufalý. A přitom uvěřitelný a vůbec bych se nedivil, kdyby byl pravdivý.
Jiří Hájíček mě opět dostal! Po Selským baroku jsem už trošku věděla, co můžu čekat a nezklamal, spíš naopak - nadchl! Sice na mě knížka působila mírně depresivně, ale úplně mě vtáhla do děje. Znovu jsem se ocitla v osmdesátých letech minulého století a pak v prvních letech budování kapitalismu. Protože jsem tehdy žila střídavě v Brně a v Praze, nevnímala jsem příliš spory a události okolo Temelína, ani jsem doteď nevěděla, kolik vesnic bylo kvůli tomu srovnáno se zemí. Jsem ráda, že Hájíček je tak výborný spisovatel a toto téma dokázal tak mistrně zpracovat, navíc ještě z pohledu dívky a mladé ženy. Jeho postavy jsou realisticky vykreslené a uvěřitelné, příběh zajímavý, vůbec jsem se od knížky nedokázala odtrhnout.
Nakonec za tři hvězdičky. Možná i proto, že knížka mohla být kratší. Nečte se úplně špatně, hlavní téma - tedy vysidlování a bourání obcí kvůli stavbě elektrárny - je hodně zajímavé a některé příběhy kolem tématu také. Jenže celkově je příběh hodně předvídatelný, člověk vlastně čte to, co tuší. Žádné velké překvapení se nekoná a zhruba od půlky knihy, kdy hlavní hrdinka odejde od rodiny a utnou se spory, to začíná být i vcelku nudné. Navíc sama hrdinka mi se svou úporností a podivným chováním posléze až lezla na nervy. Selský baroko mě oslovilo víc.
Velice zajímavý příběh člověka, který byl svědkem vystěhování z domova, kvůli stavbě elektrárny.
Před pár dny dočteno a přesto mám tu knížku pořád v hlavě, dává mi podměty k zamyšlení.
Melancholický příběh o Hance její rodině a přátelích, zaniklá vesnice a s ní spojené příběhy a životy lidí. Hančin návrat do minulosti, mnoho nezodpovězených otázek a hledání pravd.
Opravdu stojí za přečtení :) . . .
Zajímavé téma, zajímavá kniha, určitě si od tohoto autora ještě něco přečtu. Po delší době český román, který mně zaujal natolik, že přečtení mi zabralo asi 3 hodiny.
Pro mne bohužel zklamání. Po Selským baroku jsem se hodně těšila, začátek slibný, ale pasáží vyprávějící o hrdinčině dospívání jsem se neprokousala. Vzhledem ke kladným recenzím zde, jí dám ještě někdy jindy novou šanci. Třeba jen pro mne není ta správná doba. V tuto chvíli by mne však zajímalo, jestli mělo nějaký význam to, že autor při každém setkání hlavní postavy se svým přítelem popisoval to, že má přítel na sobě montérky - a v jakém byly stavu. Připadala jsem si jak při čtení knihy pro náctileté, kdy je popisován každý průramek, flitřík a volánek. Jen trochu jinak. Parodii asi autor nezamýšlel. No, jak jsem psala prve. Asi jsem nebyla v té pravé náladě na četbu.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Příběh lidí z ohrožených vesnic v jižních Čechách mne doslova dostal.Je lidsky pravdivý a smutně dojemný, když to mám vyjádřit jenom velice stručně.