Bouřlivé časy
Anne Jacobs
Venkovské sídlo série
< 2. díl >
Staré venkovské sídlo, svatba a množství vzpomínek, v nichž ožívají minulé časy Na sídle Dranitz zvoní svatební zvony. Franziska a Walter jsou po dlouhých letech konečně svoji. Všechno mohlo být krásné nebýt rodiny, která se odmítá usmířit. Vytoužená svatební cesta jim poskytne možnost znovu se sblížit a oživit staré vzpomínky. Zvláště pro Waltra je důležité vypovědět Franzisce, co se opravdu odehrálo v oněch hrůzných letech války, proč se navzdory tomu, že se tolik milovali, nemohli vzít...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Stürmische Zeiten, 2018
více info...
Přidat komentář
Jsem zvědavá na další pokračování, ale napsané je to poněkud těžkopádně. Místy se musím do čtení nutit. Žádná z postav není vyloženě sympatická.
Krásné pokračování, jen to nebylo tak jako předchozí kniha, od které jsem se nemohla odlepit. Jde se na další díl.
Stále svižné a nenáročné čtení. Bohužel si nedokážu oblíbit ani jednu postavu, ani se vcítit do příběhu a prostředí. Nicméně jsem zvědavá na další díl.
Druhý díl mě bavil o něco více. Zde byly zajímavé hlavně zápisky Míny o starých časech. Přišlo mi, že postavy v celém příběhu nejsou vůbec předvídatelné a je těžké určitě, která je vlastně kladná a která ne.
Trochu jsem postrádala více příběhů a zážitků ze starých časů, ale i tak se těším na další díl.
Pokračování bylo celkem fajn, ale nebavilo mě tolik jako první díl. Mám doma i třetí, tak si určitě přečtu i ten, až na něj bude nálada ;)
Ke konci března roku 2021 jsem četla první díl Venkovského sídla. Kniha mě zklamala, a proto jsem se na druhý díl vrhla až o dva roky později. A dobře jsem udělala. Čas mně rozhodně prospěl.
Druhý díl Venkovského sídla mně učaroval od samého začátku. Chvíli tedy trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, přeci jenom dva roky je dlouhá doba, ale nakonec jsem to zvládla bez nahlédnutí do prvního dílu.
Ano, kniha je bez větší akce, a téměř nic se zde nestalo, ale bavila. A to hodně. Více než tehdy první díl. Na třetí setkání se velmi těším.
Příjemné pokračování, líbí se mi i ty vzpomínkové části. Dobře se to čte, pouze z těch osob mi není nikdo vyloženě sympatický, to je trochu škoda, ikdyz možná ten Ulli se mi zdá fajn. Jsem zvědavá na 3 díl.
Autorka ví, jaký používat rytmus psaní, aby se příběh dobře četl. Dobrý nápad je i využít vzpomínky aktérů. Ale je to prostě druhý díl, klasická nuda.
Příběh o životě na panském sídle v Dranitzu, jeho obyvatelích a i přilehlého okolí je psán velmi čtivě. Musím se ale přiznat, že mi žádná z postav není úplně sympatická, snad jen malá Julča a starý pan Walter. Těším se na třetí díl.
Tento díl se mi moc líbit, i když jsem zjistila, že už jsem ho četla, ale to nevadí aspoň jsem si ji připomněla a můžu se vrhnout do dalšího dílu:)
I druhý díl se mně líbil. Moc hezky se kniha čte. Trochu mně vadí ta německá jména - někdy divná - Mücke a někdy zbytečně dlouhá - Karl-Erich. Ale dějově super.
Lepší než první díl. Oceňuji události z pohledu různých postav. Sympatická mi byla Sonja a líbili se mi vzpomínky Míny na panský dům, když tam pracovala jako služebná.
Sledujeme další osudy hlavních hrdinů. Podaří se zrenovovat panské sidlo? Franziska konečně má svatbu se svou dávnou láskou I když o 50 let později. A co ostatní rodina? Není to lehké, ale na vše máme čas a ještě třetí díl.
Rodinná sága je hezky vykreslená, líbí se mi, že je časově zasazena do jiné doby než předchozí Panský dům. Dějově mě ale tolik nebaví. Ale nevadí, čtu dál. I třetí díl.
autorka se sice snažila rozjet slibné zápletky, u všeho ale sklouzla po povrchu pouze popisem, i přesto se mi to líbilo, pohodové čtení na dovolenku
Druhý díl této série už poněkud slabší, více tehdejšího rodinného života a méně historických souvislostí, s dalším dílem si nejspíš dám odstup.
Autorovy další knížky
2017 | Panský dům |
2018 | Panský dům a jeho dcery |
2019 | Zlaté časy |
2020 | Nová doba |
2019 | Hortenziová zahrada |
(SPOILER) Můj komentář prolíná jedničku i dvojku, tak odpusťte. Začnu dvojkou: Fakt zklamání. Žádná pořádná zápletka ani nečekaná pecka. V jedničce alespoň Walter "vstane z mrtvých" a ještě k tomu se nečekaně spustí s Elfried. Ve dvojce se ale nestane zhola nic!
Ještě se tam dokonce objevil nesoulad. Autorka napsala respektive vymyslela dvojku asi až po jedničce a neměla to promyšlené jako celek. V jedničce totiž Walter, jak přímou řečí říká, prásknul kamarády, aby si zachránil vlastní kůži a ve dvojce to najednou udělal, aby zachránil Franzisku. Otočka, o které si spisovatelka asi myslí, že ji čtenář ani nepostřehne.
Vím, že jsem tuto dobu Bohu díky nezažila, ale těžko se věří událostem. Vážně nebylo možné se s Elfried nějakým způsobem následně spojit, když už ji vlastní matka a sestra údajně musely opustit, aniž by dokázaly vymyslet něco, čím by tomu zabránily? Dále: Walter Franzisku podle jeho slov vroucně miluje (chápu, že na dnešní poměry se vlastně neznali, ale i tak), poté na vlastní oči vidí, jak pro něj zarputile, se vší vervou a oddaností riskuje život a hned nato ji ani pořádně nehledá a do deseti dnů po návratu na Dranitz spí s Elfried. To celé zakončeno odpuštěním, které přijde dřív než bys řekl "švec". Nevím, nevím, co si myslet...