Veřejná tajemství
Alice Munro
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345465/bmid_verejna-tajemstvi-lFz-345465.jpg
4
55
55
„Asi Vás překvapí, že Vám píše člověk, jehož neznáte a který si nepamatuje Vaše jméno,“ čte začátkem roku 1917 v dopisu, který má zásadně změnit její osamělý život, mladá knihovnice z ontarijského Carstairs. Náhlému zvratu, ohrožení nebo nutnosti přijmout novou životní roli čelí i další hrdinky nové knihy Alice Munroové. Příběhy lásky, kterou hledají, ztrácejí nebo znovu nalézají, či konfliktů spojených s temnějšími stránkami sexuality a mezilidských vztahů vůbec rozehrává autorka v nedávné i vzdálenější minulosti v důvěrně známém prostředí kanadského maloměsta, ale také méně obvyklých lokalitách Austrálie či Balkánu. Vliv náhody, nečekaného setkání, překvapivého odhalení nebo jen obyčejného plynutí času je v jejím mistrném podání proměňuje v dramata, ve kterých se všední životní události slévají v lidský osud uchvacující svou bohatostí, živostí a tajemností.... celý text
Přidat komentář
Mistrovská je zejména povídka Místo v divočině. Vystavěná kolem věty "Takže vy se tu máte všichni rádi."
Mám z toho rozporuplné pocity - na jedné straně zajímavě rozehrané životní osudy postav z rozmanitých dob i zázemí, spousta náznaků a námětů k přemýšlení, a na straně druhé to pak všechno tak nějak vyšumí do ztracena a žádný wow efekt se nekoná.
Nakonec jsem asi ráda, že jsem knihu dočetla a zítra se v knihovně stavím pro něco, co je mi bližší.
Skvělá sbírka, povídky jsou velmi chytře provázané některými událostmi a postavami. Každá povídka si v sobě nese nějakou dávnou křivdu či tajemství, které autorka pozvolna a pečlivě rozplétá, ale nic se tu neděje samoúčelně, každé slovo a věta má své místo, takže povídky Munroové vyžadují opravdu koncetraci a soustředění na každé slovo; jako slovní hlavolam se spoustou detailům, které ve výsledku vykreslují pocitový svět a jednání postav. Nejednou jsem se tak musel vracet v četbě zpět. Občas to má až takový lehce mysteriózní charakter. A samo městečko Carstairs (které je jakýmsi středobodem většiny povídek) v lecčems připomíná městečko Twin Peaks. Řečeno s Davidem Lynchem: ani v Carstairs a okolí nejsou sovy tím čím se zdají být.
Povídka Vandalové je mistrovská a svou výstabou a množstvím zámlk je jednou z nejznepokojivějších, co jsem četl.
Veřejná tajemství je má první zkušenost s nositelkou Nobelovy ceny za literaturu a nevím, zda nebude taky poslední. Ačkoliv povídky čtu velmi rád, v tomto výběru jsem zalíbení nenašel. Stále jsem si nemohl zvyknout na "příběhy v příbězích", "nechronologické" prolínání dějových linií, na neustálé hledání souvislostí, skrytých významů ve větách, které pouze cosi naznačovaly. Rozhodně to nebyla jednoduchá četba.
Později snad zkusím od autorky něco dalšího, ale teď si dám od ní chvilku oddych.
Moje první setkání s autorkou, v kterém jsem si musela trochu zvykat na její styl (prolínání časových rovin, "přeskládání" určitých informací, popisy přetržené nečekaně obratem v ději...). Zvládla jsem vždy jen jednu povídku a musela si dát odstup, než jsem se pustila do další. Přestože můj život je úplně jiný, nacházela jsem řadu paralel a vyjma jediné povídky mě zaujaly a vtáhly do děje všechny.
Knihu jsem začala číst aniž bych tušila, oč má jít. Musím říci, že tajemství mne opravdu přitáhlo, četla jsem s napětím a po každé povídce přemýšlela, případně se o pár stránek vracela. A v této knize jsem to opravdu ocenila, což se mi nestává často!
Konečne kniha, ktorá ma chytila po mesiacoch čitateľskej krízy! Poviedky, ktoré vás už po prvej strane vtiahnu do deja a zrazu je tých 30 strán fuč a vy nad poviedkou premýšľate a v hlave preberáte životné osudy tých postáv. Tak svojské, a tým pádom možno aj preto tak realisticky podané.
Najviac vo mne zarezonovali Albánska panna, Vandali, Miesto v divočine.
Nebylo to jednoduché čtení. Některé povídky jsem musela dát dvakrát, protože jsem napoprvé nepochopila. O to to bylo zajímavější. U všech povídek je potřeba přemýšlet, domýšlet si, číst mezi řádky, hodně vnímat náznaky. Téměř všechny povídky mají jedno společné - veřejné tajemství. Skutečnost, o níž všichni vědí, skutečnost někdy i trestnou, násilnickou, či aspoň dobrým mravům odporující, ale nikdo to neřeší, všichni z různých důvodů zavírají oči.
Trochu i příznačné pro současné evropské dění, zdá se mi.
Musím souhlasit s posledním odstavcem úvodního textu: "Vliv náhody, nečekaného setkání, překvapivého odhalení nebo jen obyčejného plynutí času je v jejím mistrném podání proměňuje v dramata, ve kterých se všední životní události slévají v lidský osud uchvacující svou bohatostí, živostí a tajemností. " Přesně vystihuje mé pocity z této tak zvláštní knihy, která vás nutí přemýšlet nad přečteným, nad osudy protagonistů. Slova plynou lehce, samozřejmě, poodhalují věci, které se možná staly, možná ne. Dumej čtenáři. Určitě si přečtu ještě další knihy od této autorky.
Líbí se mi, když věci zůstávají nedopovězené, když si jako čtenář nejsem jista, zda jsem to pochopila správně, jestli je to opravdu tak, jak se mi to jeví. Nutí mě to číst znovu a pečlivěji, víc o napsaném přemýšlet. Opět velký požitek ze čtení.
Bohužel mě neoslovila, a to jsem knihovnice ;-)
Pořád jsem měla pocit, že čtu něco co už bylo napsáno.
Výborné jak je už u této autorky zvykem, pro mne záruka skvělého čtenářského zážitku. Málokdo dokáže tak sugestivně podat i zdánlivě banální příběh a tak působivě předat pocit nostalgie i plynoucího času.
Část díla
Albánská panna
1994
Hotel Jack Randa
1994
Mimo sebe
1994
Místo v divočině
1994
Návštěva z kosmu
1994
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel |
| 2014 | Drahý život |
| 2011 | Útěk |
| 2021 |  Přítelkyně z mládí |
| 2015 | Láska dobré ženy |
Skvělé, moc mě to baví, ale druhý den se v prolínajícím se ději ztrácím a musím se vracet. Jak už tady pár lidí napsalo, člověk musí číst soustředěně. Pokud si přečtete před spaním pár stránek jako já, druhý den se nechytnete. No nic, je to dobrá kniha, dám to od začátku.