Veselé pohádky a říkadla
Michail Alexandrovič Bulatov
Kouzelné pohádky a říkadla pro malé i větší.
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1959 , Svět sovětůOriginální název:
Гуси-лебеди, 1951
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je opravdu poklad. Četla jsem ji já. Svým dětem. A vnoučata jako první kdyz přijdou , jdou pro ni a musíme číst. Nejoblíbenější je O veliké řepě, O zajickovi a lišce a Dreveny zámeček - ten hrajeme i se zvířátky. Vždycky se musím smát , když deti říkají že šel okolo vlček šedý boček a lištička sestřička:)
Pohádky odpovídají své době, je zde hodně tradičních ruských pohádek. Ale vnoučka celkem zaujaly.
Krásné pohádky i říkanky.Jen mě jako předčítajícího dost štvalo ze je kazda úplně jinak dlouhá a musela jsem vždycky vybírat.Ale to je maličkost, hlavně ze se libi dětem
Spousta pohádek, které si pamatuji z dětství. Dříve jsem poslouchal já, teď poslouchá dcerka - teda zatím moc pozor nedává, ale to přijde časem. Po knize třeba opět sáhneme.
Klasika, kterou znám ze svého dětství. Teď čteme s vnoučkem. "babicko, najdi o žepě". Ta je nejoblíbenější. Třeba 10 krát za odpoledne!
Sehnala jsem vydání z r. 1983 (taky vyřazená z knihovny), trošku jiný překlad, než který jsem si pamatovala, ale nevadí.
Když jsem knihu uviděla mezi vyřazenými knihami v knihovně, tak jsem po ní sáhla všemi deseti. Ruské pohádky se mi moc líbí a dceři jakbysmet:-) Tak nějak jsme se s Barunkou naladily nezávisle na sobě na ruskou vlnu. Přes den jsem jí předčítala Veselé pohádky a říkadla od Bulatova. Zvládly jsem je za 3 dny. Daly bychom je za 2, kdybych vyslyšela pokaždé dceřině opakující se hlášce na konci každé přečtené pohádky. „Další!“ A večery jsem trávila s Oněginem:-)
Při čtení jsem si zavzpomínala na moje první pasování prvňáčků v knihovně. Starší děti se mnou pro ně nacvičily podle této knížky pohádku o chaloupce roubence:-) … Barunka se při čtení zase podivovala nad tím, že jsou vlci často šedobočkové, lišky ryšky atd. Jak píše pode mnou Metla, tak to časté opakování je fakt na palici. Jednou jsem přehodila při čtení 2 věty a Barunka si toho hned všimla a připomínkovala, že je to obráceně:-) A už ani nevím, kolikrát jsem četla pohádku, ve které byli 3 bratři, a ten nejmladší se jmenoval Ivan:-) Pohádky s Ivany jsem si samozřejmě užívala, dcera ani nedutala, hltala jejich dobrodružství, když se bála, tak se ke mně víc přitiskla, ale číst chtěla stejně dál. Největší strach má z čarodějnic. Asi bych je neměla číst tak děsivým hlasem. Jenže si nemůžu pomoct, ty záporné postavy se mi čtou lépe:-) Snad se brzy dostaneme na Šumavu a podaří se mi vyhrabat ještě Krásu nesmírnou. до свидания!
Metlička milovala ruské pohádky, byly tak nějak temnější, drsnější než české. Vedle kultovní "Krásy nesmírné" jsem často hltala také "Veselé pohádky a říkadla", co teda občas vůbec nejsou veselé. Ilustrace mají šmrnc, veršovánky jsou jednoduché, příběhy obsahují vše podstatné: udatné bohatýry, spanilé krasavice, zlé čarodějnice, draky, různě chytrou či zabedněnou faunu, ba i na zástupce z říše rostlin a jiných poživatin došlo. Když teď po večerech ze salátového vydání předčítám cácorce, užívám si návrat do dětství. Jakmile knížku ochraptělá zavřu, skřítě v tu ránu žadoní "ještě jednu!" Obvykle se ráda nechám ukecat (u amerických slátanin bývám neoblomná, ty mě nebaví, nemají atmosféru, kouzlo, nic, jen popularitu díky filmům).
Pouze jediná věc mě otravovala natolik, že jsem udělení páté hvězdy dlouze zvažovala. Opakující se veršovánky. Není příliš zábavné šestkrát se liščím hlasem vlichocovat nepoučitelnému kuru: "Kokrháčku, kohoutku, hedvábné peříčko, ohnivá hlavičko se zlatým hřebínkem, vyhlídni okýnkem, nesu ti pochoutku, hrachové zrníčko, než med je sladší. A k hrášku v poledne na lžíci zdobené přidám ti kaši!" K tomu aspoň třikrát kokrhat o pomoc další zdlouhavou básničku. Tento nešvar se objevil ve spoustě pohádek, viď, Koblížku, vlku a kůzlátka, Maruško s medvědem a ostatní... Leč přivřu své kalné oko, nostalgie je mocná čarodějka. 85%
Jedna z nejkrásnějších dětských knížek plná básniček, pohádek a vyprávění. Knížku jsem milovala a poměrně často jí četla. Ráda si na ní ještě teď vzpomenu.
Měla jsem doma, ale nepatřila k mým nejčtenějším knížkám, i když pamatuji, že se mi docela líbila.
Okurčičko, okurčičko a Běží koza rohatá umím už několik desítek let zpaměti. A co teprve pohádky - O koblížkovi byla naše nejoblíbenější. Máme vydání z roku raz dva, kniha se pomalu rozpadá, chybí několik stránek na konci i na začátku, ale stále patří k těm nejčtenějším.
Moje hodně oblíbená knížka s mého dětství , která se hodně líbila i mému synovy.
Krásné pohádky, krásná říkadla, krásné ilustrace - další z mnoha nejoblíbenějších knížek mého dětství. Jiné dětem ani nečtu, jen mé oblíbené :-)
Ale nevím, jestli naše listové vydání přežije moje děti, protože už zničili 12 stran:-), ale je to kniha, na kterou se nedá zapomenout. Doporučuji
Na tuto knihu si pamatuji z dětství. Po letech jsem se rozhodl, že si knihu znovu přečtu. Kniha má pro mě stále kouzlo, je nádherná včetně ilustrací.
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura říkadla, říkanky zvířátka obrázkové publikace
Autorovy další knížky
| 1989 |  Veselé pohádky a říkadla |
| 1990 | Ruské čarodějné pohádky |
| 1988 |  Červený zámeček |
| 1945 | Ruské národní pohádky |
| 2013 | Knížka pro kulihráška |
Ruské pohádky jsem četla moc ráda. Hezké ilustrace. "Nesedej na doubek, neber si koláček..."