Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552048/bmid_veseli.jpg
3
2502
2502
O návratu domů... Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi.... celý text
Přidat komentář
Mladá žena se vrací do rodného města. Má své plány, které ne vždy vyjdou podle jejich představ, prožívá lásky, které nutně nejsou ty pravé a zažívá radosti i smutky. Zkrátka žije normální život. Z mého pohledu povedená knížka.
Moc pěkné! Už jsem tak trochu věděl co můžu čekat a líbilo se mi to MOC. Normální příběh, normální lidí, normální Morava tak jak to v životě prostě je. Výborné dialogy, svižný děj... za mě plný počet hvězd.
Moje druhá kniha Radky Třeštíkové. Po Bábovkách další pecka. Tentokrát jedna osoba, která si řeší svůj život, ( radost, smutek, zklamání ) všechno tam je. Humor RT mám ráda.
Na první pohled mě kniha oslovila hlavně obálkou a děj se mi taky zamlouval. Ale bohužel jsem se dostala pouze do půlky knihy a zavřela jsem ji, protože jsem se u čtení nudila. Od autorky jsem četla i jinou knihu a bavila mě víc, asi tohle prostě není můj hrnek kávy.
Barevný a veselý je na knížce jen přebal.
400 stran je na takový nijaký a povrchní příběh příliš mnoho, upřímně jsem se zasmála asi třikrát.
Opravdu bych si nepřála, aby někdo odvozoval charakter všech třicátnic z myšlení a chování hlavní protagonistky...
(SPOILER)
Příběh pro zastydlé puberťáky. Hrdinka utíká z Prahy na Moravu, aby se tam vyspala s každým, kdo si řekne. Chová se nelogicky a dětinsky, je nesamostatná a pokrytecká. Přes všechny trable je ale všechno růžové a dokonalé. Nářečí je autentické (pocházím odsud), ale místy přehnané, občas až dehonestující.
Kniha se čte dobře, ale je to moje první a zároveň poslední dílo od Třeštíkové.
Dlouho jsem si nebyla jistá, proč na mě kniha skoro na každém řádku působí jako parodie. Moravy, charakterů lidí, životních příběhů, vztahů, čehokoli. Čím více závěru se ale kniha blížila, myslím, že jsem to odhalila. Autorka pod vším tím balastem, lehkostí, nadhledem zakrývá bolest, samotu, neschopnost komunikovat - s rodiči, přáteli, partnery i sám se sebou. Tento apel si odnáším a pokud autorčino vyznění chápu dobře, musím uznat, že se jí to povedlo. Tak trochu nemluvit o ničem, co je doopravdy důležité, se přece děje všude kolem nás.
Čtvrtá kniha od autorky a stále čekám, že jednoho dne napíšu: "Byla to opravdu pecka." Ale ani tentokrát to napsat nemohu. Takový nějaký příběh ze života, ale nijak extra zvláštní a čekala jsem a čekala a ono nic. Četlo se to celkem dobře, až na ten hantec, ten už tak moc dobře nee. Takže souhrnem, oddechovka na odpoledne, ale nic velkého. Dám autorce ještě někdy šanci a uvidím jestli se ta "pecka" dostaví.
Až na ten konec se mi to líbilo. Kniha se čte dobře, samozřejmě se nejedná o žádné objevné literární dílo, což ani nikdo nemůže očekávat. Jedná se prostě o příběh ze života, nic víc, nic míň...
(SPOILER) Spoiler...Pro mě velké překvapení, jak umí být Radka vtipná. Celkově mi sedlo prostředí děje a vykreslení postav. Nakonec jsem 1 hvězdu stáhla za konec. Doufala jsem, že se za odměnu dočkáme příznivého rozuzlení alespoň jedné vztahové linky nebo vysětlení rozhodnutí hlavní hrdinky. Možná je mi tak vzdálena, že jsem ho jen nepochopila. Nedokázala jsem číst pasáže o čekání na smrt. Napsány byly asi pěkně a pravdivě, ale vháněly mi slzy do očí. Což je asi dobře z hlediska dovedností autorky, ale na mě moc. Moje tajné přání je, aby bylo ztilmováno a někdo dokázal zachytit Radčin kouzelný humor.
Rozhovory od začátku do konce, protkané s pár myšlenkami. Nářečí skvělé, ale.....možná nevhodná doba :)
Za mě skvělá kniha ze života. O vztazích, lásce, smutná i veselá. Teda já se u ní nasmála hodně. Nejvíc mě pobavila Arabela a její prsten :D to jsem brečela smíchy a cviční s dětmi.
Kniha Veselí je pro mě nejslabším dílem Radky Třeštíkové. Její knihy mám ráda, jsou čtivé, hravé, ze života, ale u Veselí jsem jaksi postrádala nějaký zajímavý děj, zápletku. Něco, co by z linie vyprávění takového normálního života na vsi hlavní hrdinky Elišky vybočilo. Jako u každého počinu Třeštíkové oceňuji její schopnost vžít se do rolí jednotlivých postav a dokonalý popis pocitů, osobitý humor a lehkost psaní, díky kterému je, i přes ne příliš originální děj, kniha čtivá.
Od autorky již několikátá kniha, ale první, kterou jsem nedočetla. Vůbec mě to nechytlo.
Bábovky jsou super , ještě potom tak Osm, ale pak už to má jaksi sestupnou tendenci. Alespoň tedy za mě.
ještě knihu nemám dočtenou ( jsem asi v půlce) , ale už teď chci poděkovat autorce za její vznik :-) Moc se mi líbí, směju se u čtení nahlas :-D Je to hořkosladký příběh psaný samozřejmě s nadsázkou. Moc mě baví číst v mém rodném moravském nářečí. Číst o Veselí nad Moravou, kde to dobře znám, Kyjově, kde jsem studovala, Znorovech....no pro nás Moraváky rodáky je to pohlazení na duši :-)
Moje první a rozhodně ne poslední kniha od Třeštíkové. Moc se mi líbila.
Od promyšlené obálky, přes obsah až po hrdinku.
Narozdíl od většiny hodnotících, mně hrdinka připadala sympatická, sice nevěděla, co chce, ale kolik z nás to reálně ví? A to, že hledala lásku, kde se dalo, no co... Tak vystřídala víc chlapů. Popsání odchodu otce bylo velmi citlivě popsané. Mrzelo mě, že Eliška s rodiči neměla o něco lepší vztah, že se s nimi nemohla bavit o životě víc. Byly tam chvíle, kdy jsem se smála nahlas a chvíle, kdy mi bylo fakt smutno.
Děj byl celkově spíš smutnější, veselých chvilek tam ale bylo dost. Radky humor mě baví. Bylo zábavné pozorovat i osudy druhých lidí. Bavilo mě, jak děj jen tak plyne a my vnímáme vývoj osudu nejen hlavní hrdinky, ale i její rodiny a kamarádů.
Závěr hodnotím taky kladně, protože Eliška konečně dospěla.. sice se nedozvíme, s kým skončí, může nam to připadat neukončene, ale třeba skončí sama a zaměří se na sebe a na svou budoucnost.
Má druhá přečtená kniha od autorky a musím říci ,že se mi Tajemství líbilo o hodně více. Kniha to nebyla špatná ,ale líbila se mi více první půlka ,kde jsem se i zasmál, druhá půlka mě už tolik nebavila a chvílemi jsem to dočítal na sílu. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nepřišla a to asi ovlivnilo mé celkové hodnocení knihy.
Jarka trhne hlavou. Dej mi svátek, na co si tu hraješ?Co jsi se tak nestarala o svojeho tatu, když pil?
Takto se Jarka rozohní ke konci knihy. Přiznám se, že je to delší čas, kdy jsem ji četla.
Cítím ale pořád ten pocit, když jsem ji dočetla. A kde byly ty mega vtipný pasáže? Kde je to, kvůli čemu jsem si ji koupila? Ano, tenkrát, před těmi pár lety jsem ještě měla od knih jakási očekávání. To se nemá dělat. A nejen s knihami. Někdy jsou to zkrátka příběhy, které nám do života přišly a mají zase odejít bez toho, aby v nás zanechaly kráter poznání a emocí. Ono celkově nářečí, Morava kolem Veselí to je prostě od mého Znojma už dál a tam to fičí jinak.
Kniha je jakousi sondou do duší, co život vzdáleně tuší.
Je to kniha o příchodech a odchodech. O návratech, shledáních i rozchodech a hledání. O tom, o jsme zapomněli. Nechali jsem to v pokoji u našich a odjeli jsme do velkého světa. Což může být třeba i jen metr za značkou, že tady tahle vesnice tu končí.
Za mrazivého nedělního odpoledne, až bude v chodu krb a v něm hromada dřeva, co praská a dává mi teplo až do buňky vezmu tuhle knihu a přečtu si ji znova. Po asi 5ti letech. Pak mi třeba bude připadat i vtipná.
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Vlastně jsem přečetla většinu knih od této autorky a román Veselí jsem stále vynechávala. Až teď jsem se do něj pustila a opět se mi děj velmi líbil. Normální život, normální lidé, ukázka toho, že můžeme mluvit a řešit ledacos, jen ne to důležité. Myslím si, že to byla opět čtivá kniha.