Veselice aneb Kostlivec ve skříni
William Somerset Maugham
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384737/bmid_veselice-aneb-kostlivec-ve-skrini-9GV-384737.jpg
4
40
40
Román klasika anglické literatury vyšel poprvé v roce 1930 a čtenáři v postavě spisovatele Edwarda Driffielda záhy odhalili skutečného romanopisce Thomase Hardyho. Děj se odehrává od devadesátých let 19. století do konce dvacátých let století 20., kdy je vypravěč, rovněž spisovatel William Ashenden, požádán svým kolegou Alroyem Kearem o pomoc se sepsáním životopisu nedávno zesnulého Driffielda. Maugham byl vynikajícím pozorovatelem a dokonale poznal prostředí umělců a vůbec lidí z vyšších vrstev. Ve svém románu vykresluje s precizností a vtipem nejen události a společenské prostředí, ale především konkrétní lidské charaktery. Mistrně vylíčil zejména Driffieldovu první manželku Rosie, která je centrální postavou románu. Rosie je zosobněním nespoutané, bezprostřední a živelné ženskosti, která vybočuje z konvenčních společenských norem, a je často kvůli své uvolněné morálce, prostotě a „obyčejnosti“ trnem v oku lidí z vyšší společnosti. Román, napsaný před necelým stoletím, je i pro dnešního čtenáře poutavý díky mistrovskému vypravěčství a dokonale propracované psychologii postav. Česky byl titul publikován poprvé v roce 1975, nyní vychází v revidovaném vydání již jako třetí svazek z Maughamovy tvorby v edici Pozdní sběr.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
Cakes and Ale or The Skeleton in the Cupboard, 1930
více info...
Přidat komentář
3 hvězdy z 5, to je nadprůměrné hodnocení, bohužel bych knihu nedoporučil a nadprůměrná není. Maugham mě trošku nalákal dílem Na ostří nože, což je dvojnásob lepší kniha. Zde jde o změť děje a vzpomínek, jakoby se potřeboval autor vypsat sám spíše než pro čtenáře. Mimochodem, není nic horšího když spisovatel vážně popisuje spisovatelské prostředí s jejími vrtochy, kritikami, sociálními vazbami i dalším přesahem atd. Velice snadno končí pro čtenáře nudou, což je i toto dílo. Chvílemi se dílo probouzí do plynulé narativní polohy, kde je autor silný, přirozený a ve jede jako plynulý rovný tok horské bystřiny. Zde však. Změť bez koření a skutečně lze dílo stěží odporučit.
Na začátku to nebylo špatné. V něčem mi autorův styl pripominal Zweiga ale ten se daleko lépe čte. Zkusím si od Maughane přečíst něco jiného, tohle mě nezaujalo.
Jednoho dne pozve Roy Kear - spisovatel Vilíka Ashendena - spisovatele na oběd. Ač se zdá, že pozvání je bez postranních úmyslů, přece jen Roy od Vilíka něco potřebuje. Nedávno zemřel vážený spisovatel Ted Diffield a Vilík je jediný, kdo ho znal už od útlého mládí a věděl o něm a jeho první ženě Růžence spoustu věcí, které na veřejnost nikdy nepronikly a tak by mohl Vilík zapátrat ve své paměti a některé zajímavé věci poodhalit....
Přečteno jako Výzva 2020: Kniha, která má v názvu slovo “aneb“. Kniha se četla lehce, konec překvapil.
Knihu jsem našla v knihovničce s knihami zdarma. Jen nevím, zda si jí nemám ponechat, aby za pár let už nebyla raritou až vyjde nové vydání, mohla by tam klidně chybět tato pasáž: Černošský vrátný v uniformě ohlásil mé jméno telefonicky nahoru a jiný černoch mě tam odvezl výtahem. Cítil jsem se neobvykle nervózní. Dveře mi otevřela černošská služebná...
Na obálce stojí citováno z kritik, že jde o román duchaplný, a mně to slůvko připadá výstižné. Duchaplný a příjemně lehce a umně napsaný (i přeložený), vyprávění plyne bez zadrhnutí, postavy mě zajímají a mám k nim vztah, pocity se střídají: pobavení, shovívavost, pohoršení, netrpělivost, soucit, sympatie, pochopení.
Kolega Marvan00 píše, že Driffildovým předobrazem byl evidentně Thomas Hardy. Myslela si to asi už spousta lidí dřív, protože autor to v předmluvě dosti výmluvně vyvrací. Což samozřejmě neznamená, že to tak není :-D Nicméně pro mě ta kniha není ani tak o nějakém mrtvém spisovateli, jako hlavně o živoucích lidech kolem něj a nejvíc o Růžence. Ostatně komu jinému patří závěr knihy než právě jí? Našel jsem tuhle věcičku ve sběru a vzal si ji s sebou do tramvaje, protože jsem neměl zrovna nic jiného ke čtení. Nesympatická předmluva, nic moc začátek knihy a její nízké hodnocení zde mě pak nijak memotivovaly, abych ve čtení pokračoval, leč učinil jsem a dobře jsem udělal, od prázdnin v Blackstablu mě to začalo obrovsky bavit (chytla mě atmosféra anglického pobřeží) a bavilo mě to pak čím dál víc až do konce. Absolutně jsem neměl v úmyslu dát tomu 5 hvězd, protože nejvyšší hodnocení si šetřím na ty úplně top knihy, ale prostě nemůžu jinak, i tahle si je zaslouží - je neuvěřitelně poanglicku zábavná (kdo to tu psal, že autor humorem šetřil??), inteligentní, moudrá, hřejivě lidská... A dalších 5 * za vynikající češtinu, do níž byla převedena!
Vlastně bych opisovala, co tu bylo již napsáno. Ale přiznávám, že tento titul nehodnotím jako autorův nejlepší.
Až prekvapivo ľahko sa mi to čítalo. Pekne vystavaná kompozícia. Jemný nenásilný a inteligentný humor. Zaujímavé literárne pozadie.
Líbilo se mně to. Složité intelektuální pasáže o spisovatelském prostředí Anglie jsem se snažila pochopit, takže zde moje mozkové závity pracovaly naplno, u pasáží ohledně událostí okolo Růženky a Drifilda jsem naopak mohla polevit, ty jako žena jsem chápala velice dobře. Nejvíce se mně líbilo, když si Ashenden dobíral svého spisovatelského kolegu Royie:
Royi: "Pojď a pojíme spolu".
Ashenden: "Mám tě moc rád Royi, ale nemyslím, že bys byl přesně ten typ, s kterým bych chtěl snídat. A kromě toho jsem už snídal."
Děkuji Marvanovi00 za upřesnění, kterého spisovatele si máme pod Drifildem představit, nejsem takový znalec, ale tohle mě pomohlo k hlubšímu pochopení díla.
Maughaumova nemilosrdná satira konfrontuje oficiální legendu o váženém spisovateli s méně úctyhodnými fakty, na kterých tato legenda spočívá. Ta satirická poloha Maughamovi opravdu svědčí, dává vyniknout jeho největší přednosti, ironií prodchnuté psychologické drobnokresbě. Předobrazem klasika, kterého s takovou chutí dehonestuje byl evidentně Thomas Hardy. Kdopak by si pomyslel, že klasik byl takový mamlas :)
Maugham zde s typickým britským humorem bohužel docela šetří a užívá jej zejména při charakteristice literárního prostředí. Právě v této obžalobě (nejen) spisovatelské společnosti dle mého soudu spočívá jádro knihy. Samotná zápletka kolem Růženky už tak zajímavá není.
Štítky knihy
Anglie anglická literatura 30. léta 20. století spisovatelé společenské romány milenky intelektuálovéAutorovy další knížky
| 2017 |  Barevný závoj |
| 1964 | O údělu člověka |
| 2006 | Julie, ty jsi kouzelná |
| 1975 |  Veselice aneb Kostlivec ve skříni |
| 1974 | Na ostří nože |
Když potřebujete stvořit legendu a navíc na tom ještě trochu vydělat, může být skutečný život předmětné osoby tak nějak na obtíž. Obzvláště, pokud jste ho dobře znali. Motiv knihy mi trochu připomíná film Občan Kane, kdy se novinář žene za odhalením významu posledních slov veřejně známé osoby. Když zjistí, že je spojen s hlubokým záchvěvem duše dítěte za celkem běžné situace, vytrácí se z něj pojem senzace. Jakoby tím, že se pojmenuje a vysloví, ztratil pro někoho jiného význam. A tak lepší službu prokazujeme člověku, jsme-li jeho přítele, než jsme-li jeho životopiscem.