Vesmírná flotila útočí

15.06.2020

Dvě novely Karla-Heinze Tuschela vznikly v době rozděleného Německa, kdy se ještě členské státy Varšavské smlouvy (Československo nevyjímaje) považovaly za důstojného oponenta vojenského paktu, schovaného pod zkratkou NATO. Podle toho také oba texty vypadají. Ona pokřivená ideologie východního bloku více vystrkuje růžky v titulní Vesmírné flotile, v níž se skupina pozemšťanů setkává s návštěvníky z jiné dimenze (alespoň tedy v přeneseném slova smyslu). Nenápadný Mr. McHine je pak moderní variací na Pygmalion, zkombinovaný se záhadou zamčeného pokoje. Z obou Tuschelových výletů do oblasti sci-fi vychází McHine oproti Vesmírné flotile o pověstný chlup lépe, přesto i on je poplatný době svého vzniku. Na velké nadšení a jásání to sice není, házet knihu do koše by na druhou stranu bylo bezpochyby chybou.

26.05.2018

Bohužel je v knize strašně znát, že autor byl kovaný komunista - cpát do sci-fi myšlenky typu: "Mimozemšťani musí mít beztřídní společnost, protože bez společného vlastnictví výrobních prostředků není možné vyrobit raketu, která doletí až k nám." - je strašné. Chápu, že kniha je ze 70. let, ale ty kecy o komunizmu a socialistickém zřízení si mohl autor odpustit. Celkově by obě povídky mohly být aspoň průměrné, nebýt jejich useknutých konců - jako by je autor musel zkrátit a nechal konec na fantazii čtenáře.

19.06.2017

Precetl jsem ji znovu po vice nez 30 letech a priznam se, ze jsem si pamatoval jen kostru deje. Sranda je, ze jsem si pamatoval, ze mne jejich rozuzleni tenkrat zklamalo. Dnes jsem to bral jako dobry konec...

24.05.2016

Pohodové čtení na deštivé dny. Konec druhé povídky mě (snílka) nadchnul více než první, nicméně i první povídka byla zajímavá. Ojedinělé politické narážky vypouštím, nejsou pro děj zásadní, dle mého mínění.

08.10.2015

Hodnitil bych jako průměr. Kniha je rozdělena do dvou novel, kdy jedna řeší otázku kontaktu s novou civilizací, druhá pak pátrání po ..... (nechť se čtenář dozví z knihy).

Knižka se čte poměrně svižně, děj je vzhledem k rozsahu jednotlivých částí jednoduchý a přímý. Jako většicha knih z této doby se ani zde autor nevyvaroval narážek na tehdejší politické uspořádání, ale naštěstí nikterak extrémě. Člověk to už bere jako samozřejmost a nějak s tím v duchu počítá, stejně jako u starších filmů, kde se to soudruhy hemží stejně jako Vietnamci v Sapě.

Ač témata jednotlivých částí nejsou nikterak originální, autor je dokázal prodat relativně čtivě. Ale přeci jenom má člověk po dočtení pocit, že se z toho dalo vytěžit více.

Takže co říct závěrem? Kniha se dá přečíst bez pocitu potřeby ji odkládat. Ale že bych ji zařadil do první řady v knihovně? To ve vší úctě k této knize říct nemohu.