2010: Druhá vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29786/druha-vesmirna-odysea-29786.jpg
4
581
581
Vesmírná odysea série
< 2. díl >
K americké kosmické lodi Discovery, která již celá léta osamoceně a opuštěna posádkou krouží na oběžné dráze kolem planety Jupiter, se vydává nová mezinárodní expedice. Jejím úkolem je kromě přírodovědných výzkumů také objasnění tragédie, která kdysi Discovery postihla. Nová mise má před sebou ještě další nelehký úkol: pokusit se alespoň zčásti objasnit záhadný jev, nad nímž si lidé již mnoho let marně lámou hlavu - výskyt naprosto pravidelného černého tělesa, které se nachází v blízkosti Jupiteru a jehož přesná zmenšenina byla kdysi nalezena na Měsíci. Jakou úlohu asi ony předměty mohou mít? Jsou výtvorem přírody či cizí civilizace, mohou lidstvu uškodit, anebo naopak prospět? Osamocení vyslanci lidstva se ve vesmíru začínají potýkat se zcela neočekávanými problémy. Zjišťují, že jejich výzkum se dotýká samé podstaty existence vesmíru a budoucnosti lidského druhu. Obratný vypravěč Arthur C. Clarke nás svým vědeckofantastickým příběhem provází jako napínavou detektivkou. Jeho hrdinové jsou lidští a do dokonalosti mezigalaktických supermanů mají daleko, o to jsou však sympatičtější. Cestujme tedy s nimi a vězme, že velké cesty mohou přinést také velké starosti...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1997 , Baronet , Knižní klubOriginální název:
2010: Odyssey Two, 1982
více info...
Přidat komentář
Pokračování vesmírné ságy, která je stejně úžasné a napínavé jako první díl. Sám jsem nečekal že mě druhý díl bude tolik bavit. Přece jenom co nás může po prvním díle čekat a překvapit? Kupodivu mnoho. A já opět panu Clarkovy tleskám.
(SPOILER)
*Může obsahovat SPOILER*
Příběh měl mnoho akčních, zabavných a občas i frustrujících zápletek, jelikož se každou chvíli našel nějáký problém, nebo se na Zemi s napjatou situací mezi státy nacházelo riziko ohrožení celé Rusko-Americké mise.
Napjatý pocit nejenom v příběhu, ale i při čtení byl natolik intenzivní, že nebyl vůbec problém se vcítit do děje i přes občasnou absurdnost v některých pasážích.
Každá část některých kapitol dokonce pokládala své vlastní otázky, což se mi převážně líbilo, ale občas to rušilo od soustředění děje. Jedna z hlavních otázek, která mi projížděla a stále projíždí hlavou je, jestli jsme ve vesmíru opravdu sami.
Celý děj okolo poslaní lodi Discovery a zárověň o osudu nové ''sluneční soustavy'' mě zaujal natolik, že mám v plánu pokračovat i v dalších dílech. Úplňe na začátku jsem bohužel udělal velkou chybu, protože jsem začal číst druhý díl série jako první, takže jsem se v prvních stránkách celkem ztrácel v dění, ale po krátké době jsem ''najel'' na tu správnou vlnu příběhu.¨
Autor si podle mého názoru a cítění užíval psaní tohoto příběhu a za mě bych nenašel jiné, než kladné ohodnocení( Něco se možná najde, ale záleží na člověku).
Na otázku: "Kam by ses chtěl někdy podívat, kdybys měl možnost se kouzlem někam přesunout?" mám po přečtení 2001 a 2010 už roky odpověď. Ne, ani na Kanáry, do Japonska, nebo Amazonie. Někam do nekonečného vesmíru - ostatně skvělý monolog umírajícího Roye z Blade Runnera mě také fascinuje. Ale z hlediska praktického bych rád vidět podmořský svět Europy - jestli měl Clarke pravdu :-)
A. C. Clarke je zde opět ve skvělé formě. Z mého pohledu by takto nějak měla vypadat klasická vědecko-fantastická literatura. Hvězdička dolů z plného počtu je za to, že mistr se rozhodl místo na román navázat na Kubrickův film. Štěstí, že Kubrick se nerozhodl natočit druhý díl, aby v něm navázal na román. Guláš by pak byl dokonalý. Tato malá nesrovnalost byla asi jedinou chybičkou jinak veskrze propracovaného a skvěle vymyšleného díla. Je i dobrým obrazem doby, kdy vznikala, neboť je z ní cítít ozvěna projektu Sojuz - Apollo. A pokud se přeneseme do současnosti, tak ani s těmi Číňany nebyl autor daleko od pravdy.
Soukromý dovětek - knihu jsem si vytáhl z knihovničky k přečtení 11. října 2019 ráno, první kapitola se jmenuje Leonov a celá kniha je věnována tomutu sovětskému kosmonautovi - Alexeji Leonovovi. Tentýž den odpoledne jsem si na internetu přečetl zprávu, že Alexej Leonov zemřel. Byl společně s Vinnetouem a některými dalšími jedním z hrdinů mého dětství. Škoda, že dnešní kluci chtějí být raději youtuberem nebo rapperem než kosmonautem.
Druhá Odyssea, v porovnání s předchůdkyní je výpravnější, možná akčnější, možná méně filosofická, rozhodně technicky propracovanější a objektivně zábavnější. Autor tentokrát nechává postavy více mluvit. Popisy systému Jupitera a hlavních měsíců jsou dokonalost, a za mě je tohle hlavní důvod, proč děj považuji za výpravnější než v předchozí knize. Čtenář je vtažen do příběhu, doslova, jako by se díval na svět průzorem v trupu vesmírné lodě parkující na orbitě v systému tohoto plynného obra, jako by se účastnil dění na palubě a posouval hranice neznámého. Ano, ten objevitelský pocit, to nadšení z posouvání hranic, průzkum neznámého, je zpět v plné síle. Již jen proto kniha stojí za přečtení.
Druhá kniha pana ACC, kterou jsem četl. A opět jsem se bavil náramně.
V několika ohledech je velmi odlišná od 2001-ky, jiných ne. Začnu těmi společnými znaky - velmi dobrá čtivost a budování napětí (druhá polovina rozhodně), myšlenky, které lze označit jako existencionální. Možná proto ty rozporuplné komentáře, každý si může vybrat z opravdu široké nabídky témat, které autor předkládá, někdy velmi nenápadně (nechat pilotování tak důležité mise stroji kterému nelze věřit, vzájemná důvěra lidské posádky, potažmo lidstva, víra ve stvořitele, atd, atd...).
V čem je "druhý" díl jiný? Není to přelomové dílo v tom smyslu, jak vnímáme 2001-ku. A zřejmě ani být nemělo a nemohlo. Na mě působí jako její sedmá část, vše se odehrává v reálném čase, přestože tu jsou příběhové skoky, (které ale fungují jak mají). Nevím, kolik bylo před 2010-kou napsáno knih o přežití a návratu malé posádky lodi, po ní jich bylo jistě daleko víc.
Takže ano, je to dobrá kniha a ne, komentáře dalšího dílu mě neodradily.
Výborné pokračování prvního dílu. Záhada Monolitů z 2001 přetrvává, a tak se ji vypravuje zkoumat nová výprava.
Objevitelské nadšení v této knize je patrně ještě větší než v té první, která byla vcelku komorní. Zde existuje celá řada dechberoucích scén - Tsien, Zagadka, Bowman, završené Luciferem, první ukázkou kosmického inženýrství, o které jsem četl.
Skvělá kniha.
A.C.C. je najsilnejší v technickej stránke fiktívnej reality. Úžasné sú opisy Jupitera a jeho mesiacov. Ale keď sa venuje medziľudským vzťahom, kopí klišé na klišé a stáva sa neuveriteľne nudným, miestami až otravným.
Vynikající pokračování, líbilo se mi, že autor dále rozepisuje věci okolo Monolitů, Hvězdného dítěte a celkově posunuje děj a vývoj v "univerzu" knihy dále. Opět získáváme další střípky do mozaiky toho, kdo a proč Monolity stvořil, co nás může čekat (a neminout). Musím říct, že pořád nepřestávám být fascinovaný vizí dobývání kosmu, kterou A. C. Clark nastínil a je jen škoda, že naše technologie z roku 2010 se s těmi z Clarkova roku 2010 nemůžou ani při nejlepší možné vůli rovnat.
Kniha je pokračováním filmu a nikoliv prvého dílu série, což mne při čtení všech dílů popořádku upřímně trochu rušilo. ACC se trochu utrhl ze řetězu a oproti 2001 napsal klasické dobrodružství posádky tam, kam doposud nikdo nevstoupil (ano Star Trek je tu zmiňován) - ta tam je samotářská atmosféra prvního dílu. Na palubě Leonova je veselo, vodka teče proudem, řeší se mezilidské vztahy a pro ACC netypicky tu i eroticky jiskří. Děj se odehrává v utopické spolupráci USA a SSSR (ostatně psáno jen několik let po projektu SOJUZ-APOLLO) a je vidět, jak moc by si autor něco takového přál. Závěrečné vyvrcholení je skvělé a má opravdu vesmírné rozměry (nechci spoilovat, ale některé spoilery jsou níže), akorát mě trochu štval Bowman coby všudypřítomný deus ex machina - asi na něm ACC chtěl ilustrovat výhody beztělné existence, což je ostatně hlavním tématem série. Celkově důstojné pokračování 2001 s několika hluchými místy (líčení života na Europě a Jupiteru mě nějak nezaujalo. 80%
Nestává se mi často, abych psal komentář nejprve k pokračování nějakého díla, nicméně u 2010 udělám výjimku.
Všichni scifáci (a nejen) vědí, že kniha 2001 vznikala souběžně s legendárním filmem. Kubrick zkrátka chtěl nějaký „netradiční/kvalitní sci-fi film“ a tak s Clarkem prostě přepsali (hlavně) filmové dějiny. A výborný film svou slávou ozářil knihu a opačně.
2010: Druhá vesmírná odysea ale vznikala samostatně, Clarkovi do děje nekecal pedantický filmový režisér a tak si mohl jet po svém. A taky toho náležitě využil. V prvním dílu bylo všechno tak nějak strohé, připadalo mi to skoro jako beletrizované pojednání o možnosti výskytu mimozemšťanů bez fyzických skořápek. Postavy (tedy až na HALa) byly poněkud papundeklové a ačkoliv se mi ta kniha velmi líbila, po přečtení 2010 musím uznat, že co drželo jedničku byl: film, počátek, konec a HAL. Pravda, popis Saturnových prstenců byl vynikající, ale na celou knihu to nebylo zas tak moc. I tak šlo ale o velmi působivý a čtivý počin.
Pokračování, čili 2010, bylo dle mého názoru první skutečnou vesmírnou odyseou (první díl měl nést název 2001: První kontakt). Byla provedena v mezinárodním složení 7 Sovětů a 3 Američanů, kteří se dělili o robustní sovětskou loď Leonov. Kromě putování vesmírem konečně vystupují do popředí i osobní problémy jednotlivých postav, jsou zde zmíněny i kosmicko-politické problémy (astronauti jsou obyvateli státu jménem Vesmír, tudíž jsou schopni spolupracovat i s formálními nepřáteli), dostane se nám i víc lyrických popisů planet a jejich měsíců (popis Jupitera a jeho oblaků byl velmi, opravdu velmi podařenou sekvencí), příběh jako takový nikam nespěchá a dostane se i na napětí (to když se posádka Leonova v časové tísni rozhoduje, jak a zda prozkoumat velký monolit). Jsou rozpracovány některé záležitosti ohledně osudu Dave Bowmana z prvního dílu a také způsob fungování a myšlení jeho přetvořitelů/mimozemšťanů (kteří došli k tomu, že Myšlení je tím nejcennějším v celém vesmíru). A na své si přijdou i fanoušci halucinoidních jízd z prvního dílu. Novinkou jsou pak poměrně četné narážky na kulturu (třeba Pána Prstenů).
Obecně tento díl není tak mystický jako 2001, nicméně je to celkově lepší sci-fi kniha. Prokreslenější charaktery a prostředí vesmíru spolu s uvážlivým dějem mne nutí k udělení 6* z 5. Tak nějak si představuji hard sci-fi.
P.S. Nenechte se odradit faktem, že Clarke touto knihou navázal na film, ne na předchozí knihu. Možná chtěl rozšířit čtenářské pléno nebo usnadnit filmařům adaptaci.
Dosť problematické hodnotenie, vo výsledku mám totiž pocit že druhá vesmírna odysea je veľký sci-fi podvod pána Clarka. On tu ani nenadväzuje na vlastnú knihu, ale na Kubrickov film a vychádza z jeho odlišností, takže trebárs Discovery nie je zaparkovaná pri Saturne, ale pri Jupiteri. Motív spolupráce Američanov a sovietov ( predsa len bola v dobe vydania studená vojna ) spočíva iba v tom že idú proste všetci v jednej lodi a sú veľký kamaráti. Akurát číňanci idú na vlastnú päsť a zožerie ich obludná chaluha na Saturnovom mesiaci Europa, čo mi prišlo nepríjemne samoúčelné a béčkové. Ono, vlastne celá tá misia je len o tom ako priletia k Saturnu, chvíľu tam rotujú, nič nezistia a potom zdrhajú. Hal 9000 medzitým prekonáva znovuoživenie, všetci sa boja čo z neho vylezie, ale ono nevylezie... a k tomu ešte bývalý Bowman, toho času hviezdne dieťa navštívy matku v starobinci, medituje vesmírom a skúma podmorský život na europe. Keď to všetko sčítam, mám proste pocit že je to celé akosi o ničom, iba zhluk motívov a scén ktoré nikam nevedú a sú tam len aby Clark nejako natiahol text na dĺžku románu. Ale také zlé to zasa nebolo, vytiahol to hlavne bombastický záver a autor si nakoniec predsa dokázal nejako odôvodniť prítomnosť Hala aj vraždiacich chalúh, takže dávam neutrálne tri hviezdy. Ale od takej sci-fi legendy by človek predsa len čakal že to bude... viac o niečom.
Pokračování úspěšné 2001: Vesmírné Odyssey nedosahuje takových kvalit jako díl první. Ale špatné to rozhodně nebylo. Napětí se sice poněkud vypařilo, ale styl psaní to vynahradil. Vtáhne vás do děje velmi rychle, že si ani neuvědomíte, že jste se dostali na úplný konec celé knihy. Některé vědecké pasáže jsem moc nepochopila, ale snažila jsem se. Pro milovníky sci-fi je druhý díl povinností.
Zatím co první knížka se s filmem doplňovali, tato už je mnohem lepší než film. Představa monolitu jako vesmírné brány by mě před tím tedy nenapadla... Řekl bych, že druhý díl je o kousíček ještě lepší než ten první ;)
Po prvej Odysei už človek tak trochu vie do čoho ide. Preto sa možno ľuďom zdá, že táto kniha nedosahuje úroveň predošlej. Ja si to nemyslím...
Kniha je vlastne rozťahanou poviedkou, ale v prípade Clarkeovho rozprávačského talentu, mu to nevyčítam. Napriek chudobnému obsahu (kedy je nemilosrdne čitateľ autorom podvedený), je príbeh pútavý, avšak nie až tak, ako to bolo v prípade prvej vesmírnej odysei. Pozitívom je fakt, že sa Clarke opieral pri písaní o vtedy platné vedecké poznatky a tak má čitateľ dojem, že takto nejako sa do vesmíru reálne lieta. Negatívom je nezmysel na konci, kedy sa Discovery používa na prenos správy (na ceste k zemi), pričom keby Bowman posádku nevaroval, tak by zostala pri Európe a nemohla by byť použitá ako retranslačná stanica.
Knižní sága Vesmírná odysea je klasika žánru scifi. Právě tyto knihy mě kdysi k žánru scifi přivedly. Clarke na mě působí jako vizionář, podobně jako před ním Jules Verne.
2010 jsem si teď přečetl po dlouhých letech znovu, a zjistil jsem, že to pro mě neztratilo nic ze své přitažlivosti a opět se mi kniha líbila. ( třeba pasáže s Bowmanem)
Takže absolutní spokojenost.*****
Nemůžu dát víc hvězdiček. Tak mě zlobí, že kniha nenavazuje na první díl ale na filmové zpracování. S větší hloupostí jsem se nesetkala.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace Jupiter (planeta)
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Tento díl byl pro mě poutavější než první, který byl na mě až moc výpravný. Tady autor více popisuje emoce a motivace postav. Je to vše naprosto uvěřitelné a představitelné, bravurní. Popisy vesmírných útvarů jsou velice barvité a rozvíjejí fantazii, moc se mi to líbilo. Příběh je také velice pěkný, je to lahůdka.