Vesnice

26.06.2024

Celej den jsem si myslel, že je pátek. A teď jsem zjistil, že to tak není. Nevadí, budu si tím pádem muset nalejt do obličeje pár piv už dneska, čili ve středu. Asi to bude tím horkem. Vodku pít nehodlám.
S tímhle přístupem bych udělal přijímací zkoušky do kterýkoli vesnice, ze kterýkoli barevný knížečky, asi jenom s odřenýma ušima. A možná bych měl víc trénovat, ale asi je to zbytečný, protože chtít skončit tam je asi pěkná krávovina.

Uvítal bych, kdyby začátek byl víc roztaženej, jako taková historie jedný rodiny. Ale kdo ví, třeba to co se tam psalo na prvních stranách bylo to nejlepší, co z tý rodiny přišlo, když se to bralo tak hopem. Jsou tam dva bráchové a já si ani nezapamatoval jejich jména. Možná to zato ani nestálo. Hele, klidně to mohl bejt Ivan s tím druhým. Stejně je jeden kšeftař a druhej násoska, tak co. Teda myslí si, že je spisovatel a filosof, ale ve skutečnosti jenom chlastá a nic neumí. Ti dva se nějak rozejdou, plká se tam o tom kšeftaři, pak zase o spisovateli a nakonec se oba sejdou. A co se tam pak stane za třesk? Vypijou všechnu vodku? Lehnou si do společnýho hrobu? Lehnou si tam i s tou vodkou? Chytlo mě to tak, že to vlastně ani nevim a ani trochu mě to nemrzí. Vsadil bych se, že tam i nějakou neduživou chuděru oženili s nějakým ožralou, kterej jí mlátil, nebo hned mladá umřela. Tak to totiž v těchto knihách chodívá.

Jistý je, že jsem to na konci zaklapnul a už to nikdy neotevřu. Z těhletěch barevnejch knížeček jsou mnohem lepší kousky z ruskýho zapadákova.
Ruskej zapadákov je napříč časovejma pásmama všude stejně strašnej. Teď se zvednu a půjdu si do výkazu přimáznout pár přesčasů, abych si mohl přikoupit pívo...

07.07.2021

I. A. Bunin vo svojom diele celkom výstižne opisuje život na vidieku avšak miestami som mal pocit, že som sa nevedel stotožniť s postavami.

16.06.2020

Kdybych měla tuto knihu charakterizovat jedním slovem, byla by to asi "bezútěšnost". Toto slovo mě napadalo při popisu života hlavních postav i dalších lidí na ruském venkově poblíž Voroněže.

Byl začátek 20. století, po revoluci roku 1905, kdy se car Mikuláš II. pokoušel uchlácholit lid vznikem Dumy, slibem konstituční monarchie, atd. Duma neduma, nic zásadního se nezměnilo. Bude vzpoura? Bude revoluce? Koho to popravili? Proč? Ukradli sedlákovi uzené maso, dobře jim udělali!

Politická situace v tehdejším Rusku jemně probublává celým románem v sérii narážek, které neznalec ruské historie nejspíš nepochopí. V myšlenkách a rozhovorech lidí zachytíme jen útržky. Co to pořád mají s tou Dumou, vzpourou a tak? Pomohla mi náhoda, nedávný televizní dokument o caru Mikulášovi II. a Romanovcích. "O tomhle přece píše Bunin ve Vesnici!", došlo mi v tu chvíli.

Spalující slunce, prach a vedro. Bláto, bláto, kam se podíváš. Zima venku, zima v domě, kde není pořádně čím topit. Lidé, kteří žijí v nouzi, z které se jim nedaří vybřednout - a už se o to ani nesnaží. Východiskem je vodka, dýmka s machorkou... Jakou to všechno má cenu? Jakou cenu má život? Bunin je mistr popisů, které nedoporučuji slabším povahám, neb na ně z toho může padnout depka. Doporučuji naopak těm, které zajímají historické souvislosti. Tahle kniha myslím hodně poví o ruské duši, o tom, co všechno mužik vydrží. Vydržel za cara i za Stalina. Šel z bláta do louže a naopak. Byl zvyklý umírat z rozmaru mocných. Stalinský režim by se sotva udržel v zemi, která by neměla historickou zkušenost s krutým carským režimem.

I když musím říct, že Buninovy povídky mě chytly víc, asi proto, že takový ten děj-neděj je na více než 200 stránkách knihy už trochu otravný, pasáží, které se mně líbily a které jsem si pročítala znovu a znovu, nebylo málo. Zde alespoň některé z nich:

"Ale copak Moskva! I do březového lesíka za silnicí, i tam se už deset let marně vypravuje. Stále doufal, že se mu podaří urvat jeden volný večer, vzít s sebou rohožku a samovar a posedět si na trávě v chládku a v zeleni – a ani ten jeden večer neurval. Dni utíkají jako voda mezi prsty, ani se nenadál a je tu padesátka, zanedlouho bude všemu konec – a jak je to dávno, co běhal bez kalhot? Jakoby to bylo včera!" (Tichon)

"Vyšel si za vesnici, těšil se ze slunce, z tvrdé cesty a vyschlé trávy, ze zhnědlého laskavce, z milého pozdního květu bleděmodré čekanky a z poletujícího chmýří pcháče. Hlína zoraných polí se v slunci leskla hedvábnými sítěmi sotva viditelných pavučin, jimiž byla pole zatažena do nedozírné dálky. Na suchém lopuší seděli stehlíci. Na výsluní na humnech v hlubokém tichu vášnivě vrzali cvrčci." (Kuzma)

"Zdvihl hlavu: zmrzlý sníh šikmo padal na žebráckou černou vesničku, na vymleté blátivé cesty, na koňské kobližky, na led a vodu. Podvečerní mlha zahalovala nekonečná pole, celou tu širou pustinu jejími sněhy, lesy, vesnicemi a městy – říši hladu a smrti."

25.04.2020

trefný literární portrét ruského venkova na počátku 20. století, Bunin je mistr popisu charakterů