Veteráni
Eric Lambert
Román z druhé světové války zachycuje tragicky vyústivší osudy skupiny australských vojáků. Stálé nebezpečí a válečné útrapy je spojily v kamarádství na život a na smrt, nejprve ve dnech krátké dovolené v Sydney a potom ve strastiplném válečném tažení proti Japoncům v džunglích na Nové Guineji, které přežije jediný z nich.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , Naše vojskoOriginální název:
The Veterans, 1954
více info...
Přidat komentář
Je to už nějakých čtyřicet let, co jsem tuto knihu četl poprvé a už tenkrát jsem ji považoval za vydařený protiválečný román. Během let jsem se k této knize několikrát vrátil a mé hodnocení se nezměnilo. Je to prostě román, jehož četba, a to i opakovaná, rozhodně není ztrátou času.
Lambertovy knihy jsou kontrastem brutálních válečných scén a hlubokého přátelství mezi lidmi, kteří touží po míru a klidném životě. Jeho Veterány obdivuju od mládí. Lambert je napsal tak sugestivně, že po otevření knihy se stanete součástí australské jednotky v boji proti Japoncům.
Po přistání invazního člunu na pláži jsem se plazil bahnem novoguinejské džungle a hledal nepřátelská kulometná hnízda ukrytá v kunai. Oslepen potem, cítil pach krve a střelného prachu. Poznal jsem fascinující sílu nezištného kamarádství a hrdinové knihy se stali mými hrdiny. Dodnes je hledám, i když vím, jak je to pošetilé.
Knihu řadím mezi klasické válečné romány. Svou kvalitou si nijak nezadá s tvorbou renomovaných autorů, jakými byli Hemingway či Remarque.
Jedna z nejlepších válečných knih. Lambert popisuje to co sám zažil, nemilosrdné boje v pacifiku i znechucení nad poměry v Austrálii za druhé světové války. Autorovo levičáctví se dá pochopit, nemá žádný vliv na kvalitu knihy :-)
Překvapivě drsná válečná kniha, zřejmě proto, že autor podobné masakry sám zažil. Tedy nesmírně autentická, bravurně napsaná (v českém vydání jistě i zásluhou překladatele), občas hluboká a silná, občas poněkud "výchovná" (otec - šmelinář, který nakonec "prozře"). Autorovo "levičáctví", zmiňované v některých předchozích komentářích, mi tu fakt nevadí. Každopádně velmi doporučuju.
Mám ráda knihy E. Lamberta a nemohu dát méně než pět hvězdiček. I když jsou o válce, jsou zároveň plné lidskosti a emocí. Stojí za přečtení.
Přečetl jsem poprvé v osmdesátých letech a pak se několikrát ke knize vrátil, i když jsem později vynechával tu první část, kdy se parta válečných veteránů vrací do Austrálie na dovolenku před dalším nasazením a děj se stáčí ke kritice kšeftařů, kteří na válce vydělávali velké prachy. Je tu trochu cítit levicový názor, ale naštěstí tu žádná rudá hvězda nepíchá čtenáře do zadku.
Přesun děje do války v Tichomoří je však ale stejně docela jiná káva. V tehdejší době jsem poulil oči na tu naservírovanou porci explicitního násilí při popisu sebevražedných útoků fanatických Japonců, kanibalismus, brutální zranění po kulometných palbách a další útrapy při bojích a pobytu v džungli. Celkově Veterány hodnotím jako dobrý protiválečný román, který na mě kdysi udělal velký dojem a který ani po mnoha letech moc bodů neztratil.
Ukázka:
Zavedl mě k okraji zastavené plochy na volné prostranství mezi dvěma chatrčemi. Bylo tam ohniště a na něm veliký plechový kotel. Z ohně ještě stoupal kouř. Opodál byla nahá těla dvou Australanů, příšerným způsobem rozčtvrcená. Hrudníky měli proražené, žebra odtržená od velikých mokvajících děr. Břicha byla rozpáraná od pasu až po krk a přes údy jim visely konce vnitřností. Ze stehen měli vyříznuté dlouhé pruhy masa.
Tehdy mi Tully řekl podivně klidným hlasem:
„Chápeš, proč jim vytrhávají srdce a játra a proč mají takhle pořezaná stehna?“
Jeho výraz mě naplnil hrůzou, pro kterou není jména. „Proč, Tully?“
„Jedí to.“
Pokaždé když čtu knížku o válce, jsem opravdu ráda,že o ní jen čtu. Je to smutné téma,ale stojí za přečtení.
Autorova levá orientace z románu kouká jak sláma z bot. Není to špatně napsané, to vůbec ne. Jen ta levice to pro mě dost sráží.
Lamberta jsem četla v patnácti, místo povinné četby. Tenhle byl z tátovy knihovny a bavil mě moc.
Válečný román, který je jako drtivá většina jemu podobných vlastně protiválečný. Válka je prostě hlavně bolest a utrpení. Autor je zastáncem levice a z jeho díla to přímo vyzařuje. Netvrdím, že je to špatně...
Typický válečný nebo lépe řečeno protiválečný román, srovnatelný (jak dějem, tak kvalitou) s Remarquovou knihou "Na západní frontě klid".
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko válka v Tichomoří
Autorovy další knížky
| 1960 |  Dvacet tisíc zlodějů |
| 1968 | Delfín |
| 1971 | Ostrov Fulakona |
| 1984 | Veteráni |
| 1983 | Dlouhá bílá noc |
Kniha, kterou bych asi, být mužem (ideálně takovým co prošel alespoň povinnou vojenskou službou), hltala o něco víc. Čtivé to je, o tom žádná, jen se mi to nedobře četlo. Lambertovo styl mi prostě zjevně moc nesedí.
"Vlastně celý život se nám násilím strká něco, o co nestojíme. Když to není válka, je to krize. Vždycky je to něco!"
"Ze všech mašinérií právě armáda je ta nejomezenější, nejneohrabanější a nejmarnotratnější v zacházení s lidskými hodnotami. Strhuje do svého chodu lidi statečné, poctivé a inteligentní právě tak jako hlupáky a lumpy."
"Tebe, Klikaři, ta vojna doopravdy udělala - a móc pěkně ses jí vyved!"
"Co to pro mne je, o jednu vraždu víc nebo míň? Nadarmo sakra nejsem bezvadně vyškolenej vrah."
"Jak padáme, snažíme se zachránit před znečištěním zbraně. Jak by ne - jsou to naši jediní spojenci proti smrti."