Větrní
Radek Malý
Chtěl bych, aby Zcestné verše byly léčením z chrapotu Vraních zpěvů. Šinou se po kolejích z Prahy, pokračují přes Kunštát a Třebíč do Rumunska, Rakouska a Francie, aby vyšuměly v italských přímořských zahradách. Ale stejně tak kotví v Olomouci s jejími kdysi německými periferiemi. Opět jsou tu cesty, z vnitřních Sudet do těch vnějších a zpět. Hranice Říše začínala tam, kde Větrní končí — na lesním rozcestí mezi obcemi Radíkov a Posluchov, pár kilometrů za městem Olmütz. Autor... celý text
Přidat komentář
Hraje si a zahrává:) se slovy, když skládá tu mozaiku, kterou si místy vybarví chytrou surovostí a němčinou...a ilustrace se povedly, Magdi!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Listonoš vítr |
2018 | Poštou havraní |
2014 | Moře slané vody |
2017 | Franz Kafka - Člověk své a naší doby |
2006 | František z kaštanu, Anežka ze slunečnic |
Třetí Malého sbírka je podobná těm předchozím, a zároveň je jiná. Je jakoby pestřejší. První sbírka tématizovala Měsíc, druhá byla zpovědí z deprese, ale tuto sbírku bych těžko definoval dvěma slovy.
Jasně se ukazují autorovy konstanty: kascinace motivem luny, výrazná inspirace osobním prožitkem - až výpravnost, reflexivita, suchý humor, jazyková hra
Zvláště ta jakoby se stávala ještě dominantnější - ironické obrazy, aluze (např. na Halase), němčina, drobné narážky na sebe sama ("moře je Velké / a já jsem tak malý") a jiné pošťucování čtenáře, překvapivé až ironické antigramatické rýmy apod.
Zároveň to ale nepůsobí samoúčelně, ale jako hledání hlubšího významu (srv. míra náboženských motivů), někdy se sarkasmem a sebeironií, ale o to neodbytněji.