Veveřácká kronika
Kateřina Mojžíšová-Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175223/veveracka-kronika-175223.jpg
5
50
50
V roce 2005 vyšla kniha Veveřácká kronika popisující čtyři roky ze života divoké veverky Pinky, kterou autorka denně pozorovala. Později se k příběhu znovu vrátila a Veveřáckou kroniku dopracovala, takže nyní popisuje celých sedm let života Pinky.
Přidat komentář
Čtivě vyprávěné pozorování divoké veverky. Také je kolem domu máme a jejich způsobu života si všímáme.
Takhle podrobně, jako v knize, jsem je ale nikdy neměla možnost pozorovat, proto jsem se do knihy zakousla s chutí. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, líbily se mi fotografie, péče o mláďata. Ale kniha má 521 stran a musím říct, že to je na mne moc. Po půlce jsem začala odpočívat a číst souběžně jinou knihu. Nicméně dočetla jsem a knihu doporučuji, je velmi zajímavá, jen je možná moc podrobná.
Jednou jsem se narodil, a hned jsem nasával od maminky mlíčko, a taky základní životní návyky a postoje. Jako mláďata jsme si hráli, ve hrách jsme si nacvičovali prožívání emocí, hlavně spojených se vztahy s těmi druhými. Já jsem sameček, tak ty hry byly hodně o bojích a výhrách a prohrách. Nikdo nám neříkal, jak si máme hrát. Řídili jsme se pudem. Teď už jsem dospělý jedinec a pořád se řídím pudem. Když mám něco udělat, tak to udělám, i kdyby mi stokrát říkali, že se to nemá. A někdy to zase neudělám, i když říkají, že to přece musím. A že už se dost dobře znám, rád si přečtu, jak to dělají jiní - třeba veverky. Třeba jak mám nepříjemný pocit, když jdu do neznáma. Bodejť, přece to může být nebezpečné. Ale že jsem člověk, musím si ten pocit dlouze okecat, a pak teprve si dovolím udělat to tak, jak jsem to od začátku věděl.
Veverky jsou jenom veverky, ale já jsem člověk a to je něco extra. Jenomže po přečtení téhle přírodovědecké studie vidím, že jsme vlastně stejní jako ty veverky a lišíme se jen o malinkoo. Jenom o chlup.
Kateřina Soukupová umí psát naprosto brilantně a poutavě. Čtenář hltá příběhy jedné milé divoké veverky, mimochodem a bez poučování se při tom dozvídá spoustu zajímavostí o životě a zvyklostech veverek obecně. Kniha má velký potenciál stát se bestsellerem, kdyby se ovšem dostala do ruky zkušenému redaktorovi. Ubližuje jí totiž množství chybné interpunkce, přemíra patosu pisatelky a taky asi neochota vydavatelů text trochu proškrtat a vypustit některé opravdu nadbytečné pasáže.
Místy se krapet opakoval "děj" i volené popisy, ale jinak byla kniha napínavá a zajímavá s paralelami i do našeho života. Praktické byly krátké kapitoly a potěšily i pořízené fotografie. Mohu jen doporučit.
Výborná knížka pro veverkomilce (i obecně všechny zvířatomilce). Popisy dobrodružství jedné divoké veverky doplněné o nádherné a leckdy unikátní fotografie je prostě boží. Je to jedinečná studnice znalostí o chování veverky obecné. Knížka je rozdělena na krátké kapitoly, takže je vhodná ke čtení například před spaním s malými školáky.
Veverky jsou kouzelná stvoření, jsem ráda, když občas nějakou zahlédnu. To se snažím zastavit a pozorovat ji, kam až můžu. Jedna bydlí v blízkosti školky, kam chodí moje děti a tak ji občas potkáváme. Autorce patří nesmírný obdiv, který pomáhá veverkám. Je to super.
Kniha mě ale od poloviny moc nebavila, bylo to pořád dokola. Chápu, že tenkrát byla p. Soukupová vděčna za každou fotku, kterou pořídila, ale ne všechny "poklady" se do knihy hodily. Ale i tak jsem si čtení užila.
Nesmírně roztomilá a poutavá kniha o životě veverek na jedné zahradě, Tyto zvířátka jsou majiteli pozemku milováni a zdálky opečovávány. Pinky má skvělé nápady, například si do uvolněné kůry ve stromu do zásoby pracičkama "zatlouká" mrkev, schovává si oříšky... a my to jako majitelé zahrady pozorujeme z dálky, přesto jsme o jejích akcích hojně informováni. :-) To vše je napsané tak zábavnou formou pro dospělé, že jsem se musela často usmívat a nevěřila jsem vlastním uším, jak mě veveřácké dobrodružství strhne. Je to knížka pro dospělé čtenáře, ale v tu chvíli jsem zase byla malou holčičkou, která kdysi stála s napřaženýma rukama v parku a její osobní tehdejší ochočená zrzavá veverka, kterou chodila krmit, jí přebíhala z jedné paže na druhou a mlsala z ruky dobroty...
Veverky jsou moc fajn a bezvadná je i tato kniha.
Když mi kolegyně z práce knížku půjčovala, říkala jsem si, ježiši, co budu na 520-ti stránkách číst o jedné veverce. Ó, jaká chyba. Na konci knížky se vám 520 stran zdá ještě málo a tolik byste přáli prožít Pinky ještě desítky dalších stránek... Velmi čtivé, roztomilé, napsáno s láskou a pokorou. Pinky měla veliké štěstí, že při svých toulkách zavítala na kouzelnou zahradu paní Soukupové, kde se tak zázračně zjevují oříšky, které nikdy nedojdou, staví se tu opičí mosty, zkrátka se tu veverkám velmi usnadňuje jejich ne vždy jednoduchý život
Poprvé jsem na tuto knihu narazila už před lety. Půjčila jsem si ji z knihovny, podívala se na fotky a zase ji vrátila. Po letech jsem na ni narazila znovu, opět jsem si ji půjčila, ale i přes rozhodnutí si ji přečíst se mi na ni prášilo ještě asi 3/4 roku, kdy jsem ji střídavě vracela a hned si ji zase půjčovala zpět. Až zhruba před týdnem se konstelace hvězd ustálila natolik, že jsem ji začala číst. A přesto, že tato kniha čítá cca 520 stran a vypráví o jednom veverčím klanu, což může někoho trochu vyděsit, autorka napsala dílo, které podle mě u nás nemá obdoby a které mě na konci emočně vyždímalo jako froté ručník.
Samozřejmě i já před Soukupovými smekám a děkuji za to, že takoví lidé stále ještě jsou. Z knihy sálá tak obrovská úcta a obdiv k těmto překrásným tvorečkům, že vás to doslova odzbrojí. Hltala jsem stránku za stránkou a obdivovala vynalézavost jak veverek, tak i paní Soukupové, která za pomoci manžela postupně vybudovala pro Pinky dokonalý veverčí ráj. Kniha ale není dokonalá jen po stránce obsahové, ale i po stránce formální. Kronika má velký počet stran, přesto jsem neobjevila ani jedinou chybu nebo překlep. Jazykově je dokonale vybroušená a oplývá neskutečným množstvím okřídlených výroků a přirovnání, která vás buď rozesmějí nebo naopak dojmou. Nic se v knize neopakuje, autorka přichází se stále novými informacemi k životu veverek, což je rovněž obdivuhodné. A závěr? To byl dokonalý, hluboce emotivní zážitek. Nádherně napsaný, obdivem a láskou překypující text mě dojal k slzám a uvědomila jsem si, jak nesmírně těžké muselo být po tolika letech dát Pinky sbohem. U mě to tak bylo a to jsem s ní strávila pouze týden.
Veveřácká kronika je obdivuhodné dílo jedné obdivuhodné osoby s obdivuhodným srdcem a já hluboce věřím a doufám, že jednou budu mít příležitost stisknout této dámě ruku, osobně ji poděkovat a podívat se na království, které pro veverky vybudovala.
Krásné povídání o veverkách. Připojuji se k poděkování autorce za vše, co pro ty krásné tvory dělá! Doporučuji všem milovníkům zvířat a přírody.
Nejlepší kniha ze zvířecího života, jakou jsem kdy četla. Paní Soukupová a pan Soukup mají můj velký obdiv. Po dočtení knihy jsem brečela jako želva.
Vtipná a čtivá záležitost pro každého, kdo se zajímá o přírodu. A kolik omylů a neznalostí o něčem tak zdánlivě důvěrně známém, jako jsou veverky, běžně máme... Jéje, to je až k neuvěření. A protože se k autorce a její knížce nadto pojí *velice záslužný* projekt, uvádím ještě jeden link:
Já prostě nemohu jinak, než dát 100%. Přiznám se, že jsem zaujatá a mé hodnocení není objektivní, protože veverky miluji! Myslím, že je to jeden z nejvíce kouzelných živočišných druhů na světě!
Knihu bych doporučila malým i velkým. Je to popis několika let života veverky Pinky, kde se seznámíte s životem veverek u nás (námluvy veverek, krmení, rituály a je zde vyvrácena řada mýtů o veverkách). Knihu napsal laik, který se ale dá, dle mého názoru řadit mezi největší odborníky na veverky u nás! Z knihy lze cítit, že veverky jsou pro paní Soukupovou srdcovou záležitostí! Založila i záchrannou stanici pro veverky, kde každoročně pomůže více jak stovce veverčích mláďat. Jak za knihu, tak za její (a jejího manžela) obětavou práci mají velký obdiv a držím palce ať se jim daří!
Veverčí příběh jsem četla se zaujetím. Trochu mě rušily chyby v interpunkci a občasné stylistické prohřešky, ale celkově považuji tuto knihu za velmi dobře napsanou. Autorčino zaujetí veverčím světem, trpělivost, pozorovatelské nadšení a barvité vyjadřování činí z její četby zážitek. Je až neuvěřitelné, co paní Kateřina dokázala vidět, popsat a prožít s veverkou Pinky a jejími potomky, jaké citové propojení lze vytvořit s malým divokým tvorem. Veverky považujeme běžně za obyčejná zvířata, která vídáváme celkem často a nehledáme v nich nic moc zajímavého. Tato kniha ukazuje, že každá veverka má svoji povahu, bystrost a osobité zvyky, jež ji činí jedinečnou. Pinky přivedla na svět 50 mláďat a prakticky je všechna odchovala na jedné kouzelné zahradě, kde nikdy nechyběly jak oříšky a další laskominy, tak i nadstandardní materiál ke stavbě hnízd. A já v té zahradě taky byla a práci manželů Soukupových obdivuju. Jejich zápal pro veverky může někomu připadat bláznivý, faktem však je, že práce pro přírodu je dnes jedna z mála, která má smysl. Katko a Petře, patří vám velký dík!