Veveřácká kronika přehled

Veveřácká kronika
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175223/veveracka-kronika-175223.jpg 5 49 49

V roce 2005 vyšla kniha Veveřácká kronika popisující čtyři roky ze života divoké veverky Pinky, kterou autorka denně pozorovala. Později se k příběhu znovu vrátila a Veveřáckou kroniku dopracovala, takže nyní popisuje celých sedm let života Pinky.

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Veveřácká kronika. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (14)

Scarefish
30.11.2023 5 z 5

Veverčí příběh jsem četla se zaujetím. Trochu mě rušily chyby v interpunkci a občasné stylistické prohřešky, ale celkově považuji tuto knihu za velmi dobře napsanou. Autorčino zaujetí veverčím světem, trpělivost, pozorovatelské nadšení a barvité vyjadřování činí z její četby zážitek. Je až neuvěřitelné, co paní Kateřina dokázala vidět, popsat a prožít s veverkou Pinky a jejími potomky, jaké citové propojení lze vytvořit s malým divokým tvorem. Veverky považujeme běžně za obyčejná zvířata, která vídáváme celkem často a nehledáme v nich nic moc zajímavého. Tato kniha ukazuje, že každá veverka má svoji povahu, bystrost a osobité zvyky, jež ji činí jedinečnou. Pinky přivedla na svět 50 mláďat a prakticky je všechna odchovala na jedné kouzelné zahradě, kde nikdy nechyběly jak oříšky a další laskominy, tak i nadstandardní materiál ke stavbě hnízd. A já v té zahradě taky byla a práci manželů Soukupových obdivuju. Jejich zápal pro veverky může někomu připadat bláznivý, faktem však je, že práce pro přírodu je dnes jedna z mála, která má smysl. Katko a Petře, patří vám velký dík!

kopeceli
08.10.2023 4 z 5

Čtivě vyprávěné pozorování divoké veverky. Také je kolem domu máme a jejich způsobu života si všímáme.
Takhle podrobně, jako v knize, jsem je ale nikdy neměla možnost pozorovat, proto jsem se do knihy zakousla s chutí. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, líbily se mi fotografie, péče o mláďata. Ale kniha má 521 stran a musím říct, že to je na mne moc. Po půlce jsem začala odpočívat a číst souběžně jinou knihu. Nicméně dočetla jsem a knihu doporučuji, je velmi zajímavá, jen je možná moc podrobná.


krnoha
21.07.2022 5 z 5

Jednou jsem se narodil, a hned jsem nasával od maminky mlíčko, a taky základní životní návyky a postoje. Jako mláďata jsme si hráli, ve hrách jsme si nacvičovali prožívání emocí, hlavně spojených se vztahy s těmi druhými. Já jsem sameček, tak ty hry byly hodně o bojích a výhrách a prohrách. Nikdo nám neříkal, jak si máme hrát. Řídili jsme se pudem. Teď už jsem dospělý jedinec a pořád se řídím pudem. Když mám něco udělat, tak to udělám, i kdyby mi stokrát říkali, že se to nemá. A někdy to zase neudělám, i když říkají, že to přece musím. A že už se dost dobře znám, rád si přečtu, jak to dělají jiní - třeba veverky. Třeba jak mám nepříjemný pocit, když jdu do neznáma. Bodejť, přece to může být nebezpečné. Ale že jsem člověk, musím si ten pocit dlouze okecat, a pak teprve si dovolím udělat to tak, jak jsem to od začátku věděl.
Veverky jsou jenom veverky, ale já jsem člověk a to je něco extra. Jenomže po přečtení téhle přírodovědecké studie vidím, že jsme vlastně stejní jako ty veverky a lišíme se jen o malinkoo. Jenom o chlup.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Veveřácká kronika v seznamech

v Právě čtených2x
v Přečtených55x
ve Čtenářské výzvě7x
v Doporučených18x
v Knihotéce19x
v Chystám se číst18x
v Chci si koupit7x