Věž a náměstí
Niall Ferguson
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402289/bmid_vez-a-namesti-iHJ-402289.jpeg
4
27
27
Podtitul: Mocenské sítě od svobodných zednářů po Facebook. Niall Ferguson je uznávaný historik, autor čtrnácti knih, z nichž zná český čtenář tituly Vzestup peněz či Velký rozklad. V nové práci analyzuje podoby mocenského vlivu. Jednu – vertikální, hierarchickou – charakterizuje metafora věže; druhou, horizontální, založenou na síti vztahů, zase obraz náměstí. Autor zkoumá jejich historický vývoj i koexistenci. V historických knihách je patrnější ona vertikální struktura, na jejímž vrcholu stáli králové a papežové, ale to neznamená, že by horizontální sítě společenských vztahů byly záležitostí moderní doby, ve které jako by komunikace po Facebooku hrála větší roli než politické uspořádání. Ferguson ukazuje podobu společenských sítí v minulých dobách a v jejich rozvoji a úpadku nachází varovné signály pro sítě novodobé, protože sítě byly vždy náchylné k uzavírání, přenášení negativních signálů či výpadkům.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2019 , Argo , DokořánOriginální název:
The Square and the Tower: Networks and Power, from the Freemasons to Facebook, 2017
více info...
Přidat komentář
Sítě kam se podíváš. Vše, co se děje, je jimi ovlivněno. Tu více, tu méně, ale nikdo jim neunikne.
Další skvělá kniha pana Fergusona se zabývá vlivem sítí na fungování lidské společnosti, její vývoj, organizaci, vzestupy a pády. Prostě vztahy mezi pomyslnou věží a náměstím. Sítě nakonec nejspíše budou mít na svědomí i zánik naší "civilizace".
Čtení jeho knih je zábavné a současně nutí hodně k přemýšlení nad jeho propracovanými argumenty.
Budu tuto knihu vstřebávat ještě nějaký čas. Spolu s další jeho knihou "Civilizace", kterou jsem četl nedávno, tvoří poměrně ucelený pohled na vývoj lidstva a především na naši moderní společnost s velmi zajímavými analogiemi z historie. Třeba ona, v předchozím komentáři zmiňovaná, analogie současného období, charakterizovaného zásadní změnou v distribuci informací ve společnosti, svou revolučností a nepředvídatelností způsobených společenských otřesů srovnatelná s dopadem objevu knihtisku. Tohle srovnání jsem zaregistroval již jinde a dává mi smysl, bohužel včetně pravděpodobně neradostných vyhlídek budoucnosti.
Nikdo tomu neuteče:
"Žijeme ve světě propojeném sítěmi - nebo nám to alespoň někdo neustále tvrdí. Slovo „síť" (nebo anglické network) a od něj odvozená slovesa, jejichž užívání bylo až do sklonku 19. století spíše řídké, jsou nyní užívána až příliš. Pro ctižádostivého mladého adepta korporátní kariéry vždycky stojí za to jít ještě na jeden večírek, ať už je jakkoli pozdě, jen kvůli networkingu. Chtělo by se jít spát, ale strach ze zmeškání něčeho důležitého je mučivý. Na druhé straně pro nespokojeného starého outsidera má to slovo jiné konotace. Vzrůstá podezření, že svět ovládají mocné a nedostupné sítě: banky, establishment, systém, Židé, svobodní zednář, ilumináti. Téměř vše, co bylo kdy napsáno v tomto tónu, jsou nesmysly.
Zdá se však nepravděpodobné, že by konspirační teorie byly natolik trvanlivé, kdyby takové sítě neexistovaly vůbec. S teoretiky konspirace je ta potíž, že podobně jako ukřivdění outsideři bez výjimky špatně chápou a popisují způsoby, jak sítě fungují. Obzvláště mají tendenci se domnívat, že elitářské sítě skrytě a snadno ovládají formální mocenské struktury. Můj výzkum - stejně jako moje osobní zkušenost - prozrazují, že tomu tak není.
Dobrý sluha, zlý pán...:
"...sítě mají schopnost produkovat a rozšiřovat zlé myšlenky stejně jako ty dobré. V případech sociální epidemie nebo „lavinovitého šíření“ myšlenek dokážou sítě siřit paniku stejně pohotově, jako umějí předávat kolektivní poznání - lačnost po upalování čarodějnic se rozšiřuje stejně snadno jako neškodná posedlost fotografiemi koťat."
Stalinská "síťová paranoia" samozřejmě nemůže chybět:
"Na vrcholu stalinského teroru znamenalo „veřejné blaho" naprostou nejistotu v soukromí. Bezpečně se nemohl cítit doslova nikdo, a nejméně ze všech ti, kdo stáli v čele NKVD. Genrich Jagoda byl v roce 1938 zastřelen coby trockista; jeho nástupce Nikolaje Ježova zastřelili v roce 1940 jako britského špiona; Lavrentij Berija byl zastřelen krátce po Stalinově smrti. Lidé, kteří tento život na „mušce" přežili, nebyli nutně všichni konformní s režimem. Měli prostě jen štěstí. Mezi zatčenými bylo i 53 členů Leningradského spolku hluchoněmých. Obvinění, které bylo vůči této údajně „fašistické organizaci" vzneseno, spočívalo v tom, že ve spolčení s německou tajnou službou chtěli při vojenské přehlídce na výroční den revoluce na Rudém náměstí v Moskvě zaútočit na Stalina a další členy politbyra podomácku vyrobenou bombou. 34 z nich bylo zastřelen, zbytek dostal desetileté i delší tresty v táborech. Ve skutečnosti se stalo jen to, že předseda spolku udal některé členy za to, že v příměstských vlacích prodávají cetky, aby si vydělali na živobytí. Udání vedlo k tomu, že se do věci vložila NKVD. Z údajného spiknutí byl vzápětí obviněn i sám předseda - a byl zastřelen. O rok později NKVD usoudila, že původní vyšetřování vzbuzuje podezření, a zatčeni byli i místní policisté."
Ferguson je něco jako rocková hvězda mezi profesory historie. Svěží, čtivou a promyšlenou formou na čtenáře opět valí informace protkané odkazy na umělecká díla v podobě obrazů, knih, filmů, hudby, tentokrát propojené v šedesáti krátkých kapitolách. Bavilo mě se domýšlet, proč často zdánlivě nesouvisející události, osudy či myšlenky propojil dohromady. Čtenáři totiž neservíruje vše na podnose, čtenář musí přemýšlet.
Pohled na historii z perspektivy hierarchie (věže) a sítí (náměstí) má varující přesah do dnešních dnů a dokazuje, že i historik má co říci k současnosti, či budoucnosti, respektive – měl by být i slyšet.
Opravdu důležitých sdělení je v knize spousta a připojuji se k jednomu s komentářů níže – analogie s počítačů s knihtiskem je fenomenální. Tradičně si ke komentáři připojuji „moudré“ věty a myslím, že není na škodu, když tu některé zopakuji...
„... tvrdit, že cenzuru mají provádět Google a Facebook, znamená nejen rezignaci na odpovědnost; je to důkaz neuvěřitelné naivity. Evropští politikové zřejmě chtějí těmto dvěma společnostem svěřit pravomoc omezovat svobodu projevu občanů, jako by už teď nebyly mocné až dost.“
„...dnešní evropské elity spoléhají na americké společnosti, jako je Facebook, že jejich jménem budou provádět cenzuru, přičemž si zřejmě nejsou vědomy rizika, že ‚komunitní standardy‘ Facebooku budou možná nakonec přísnější než evropské právo.“
„Poučení z minulosti zní, že svěřit řízení světa sítím je nejlepší cesta k anarchii: v nejlepším případě skončí moc v rukou iluminátů, ale pravděpodobnější je, že se jí chopí jakobíni.“
Knížky od Nialla Fergusona mám docela rád, na této mě navíc zaujalo docela neotřelé téma historie sociálních sítí od počátku lidské civilizace po Facebook. Název Věž a náměstí je metaforou hiearchických struktur společnosti (Věž) a neformálních struktur sociálních sítí (Náměstí). Konflikt těchto dvou způsobů uspořádání vztahů mezi lidmi je hlavním tématem celé knihy.
Ta je rozdělena do kratičkých několikastránkových kapitol, vždy bohatě ozdorojovaných a doplněných množstvím grafů a diagramů. Bohužel tento formát mi moc nevyhovoval. Ačkoli jsem se dozvěděl nové zajímavé informace, bylo každé téma nakonec popsáno jen velmi stručně. Jako by se pod množstvím poznámek a příloh ztrácel samotný text. Vše je umocněno ještě tím, že témata kapitolek se rychle mění.
Nakonec tedy trochu zklamání, už jsem od Fergusona četl zajímavější knihy. Určitě by bylo lepší, kdyby autor vybral třeba jen jedno historické období a tam se rozepsal, než se pokoušet zmapovat celou lidskou historii.
„Lepším vysvětlením by však mohlo být zásadní zhoršení standardů v oblasti legislativy a výkonné moci, které pozorujeme takřka ve všech demokraciích nezávisle na jejich dějinách ve 20. století. Profesionální politikové produkují desetitisíce stran regulací, protože se spíš než na podstatu soustředí na vnější vyznání, média po každé nepříjemnosti umíněně volají po tom, že se „něco“ musí udělat, lobbisté dohlížejí na to, aby ustanovení psaná drobným písmem chránila jejich osobní zájmy, a právníci z celého toho zmatku těží. Následky by nás měli znepokojovat mnohem víc, než tomu tak je, protože dosahují daleko za právní normy nudné k nečitelnosti.“
„Mezigenerační nerovnost ve veřejných financích, hypertrofický růst regulace, zhoršování vymahatelnosti práva a úpadek vzdělávacích institucí – to vše vede k „velkému rozkladu“ jak v případě hospodářského výkonu, tak (jak uvidíme) soudržnosti společnosti. Krátce řečeno, stát úředníků představuje poslední typ vtělení politické hierarchie; systém, který chrlí pravidla, vytváří komplexitu a ohrožuje prosperitu a stabilitu.“
Další z řady knih pokoušející se vysvětlit dnes již nepopiratelný ústup a úpadek západu, relativní ztrátu prosperity, ztrátu vlivu a moci ve světovém společenství. Autor zde poměrně inovativně srovnává historické úspěchy a pády různých typů vztahových mocenských sítí, zejména hierarchické – vertikální – struktury s jasně definovanou posloupností „velení“ a anarchistické – horizontální – síťové struktury, bez jasné posloupnosti velení, se zdánlivě rovnocennými uzly. Analyzuje případy z minulosti pomocí popularizované, zjednodušené, analýzy z teorie grafů, ukazuje důležitost polohy uzlu, centrality, množství spojnic s okolními uzly. Text je opět průřezem historií civilizace, autor shromáždil ohromné množství faktů. Čtenáře provede Reformací, vzestupem a pádem Iluminátů a dalších tajných spolků, Americkým bojem za nezávislost, Ruskou revolucí roku 1917, vzestupu nacistického Německa a kořeny Německé fascinace Islámem a Orientem vůbec, infiltrací Britských univerzit komunistickými špióny, osobou Henryho Kissingera a jeho vazbami na světové státníky a v neposlední řadě též zcela nedávným fenomenálním úspěchem sociálních sítí, Facebooku a Twitteru. Tímto není výčet témat vyčerpán. Přes ohromné množství faktů je text plynulý a neuvěřitelně čtivý.
Hledíc na dnešní svět vyzdvihuji kapitoly analyzující právě moderní sociální sítě, odkaz spojení milionu a miliard jednotlivých lidí, v podstatě zdánlivé odstranění jakékoliv hierarchie a nástup anarchie. Dnešní rozpadající se svět je dle autora právě důsledkem obrovské horizontální sítě, bez hierarchické struktury. Autor se neubrání kritice Trumpa a volebního roku 2016, opakuje mantru Ruského vlivu, tedy berličku neúspěchu Demokratů, kterou se dodnes nepodařilo prokázat, naštěstí nepodléhá davové hysterii, text není prosycen rozhořčenými morálními soudy a neztrácí tak na čtivosti, za to autorovi jednoznačně patří dík. Na konci knihy je pak uvedena přímo skvostná analogie, kdy autor dnešní dobu připodobňuje k době po vynálezu knihtisku. Více neprozradím, pouze dodám, že jen tato samotná analogie si zaslouží 5 hvězd a mnohým pravděpodobně otevře oči.
Přes všechno nadšení zmíním několik nedostatků. Autor v knize odkazuje na množství grafů, v českém vydání však zřejmě chybí, v textu ani v barevných přílohách jsem je nikde nenalezl. Druhá kritika týkající se odfláknuté redakce je čitelnost, nebo spíš nečitelnost, některých obrázků a schémat v textu. Jde o zásadní pochybení a od této edice jsem to nečekal, přesto hodnocení nesnižuji a knihu rozhodně doporučuji. Vzkaz, který autor čtenáři předává, působí nezmenšenou silou.
Na závěr ještě dvě zcela zásadní citace:
„Pokud jde o cenzuru útočného obsahu, dají se uvádět argumenty pro i proti. Můžeme žasnout nad tím, že firmy a státní úřady utrácejí peníze za reklamu na internetu tak nepromyšleně, že jejich vyladěné slogany končí na webových stránkách džihádistů. Avšak tvrdit, že cenzuru mají provádět Google a Facebook, znamená nejen rezignaci na odpovědnost; je to důkaz neuvěřitelné naivity. Evropští politikové zřejmě chtějí těmto dvěma společnostem svěřit pravomoc omezovat svobodu projevu občanů, jako by už teď nebyly mocné až dost.“
„Myslel jsem si, že pokud bude každý mít možnost svobodně se vyjadřovat a podílet se na výměně informací a myšlenek, stane se svět automaticky lepším místem,“ řekl v květnu roku 2017 Evan Williams, jeden ze spoluzakladatelů Twitteru. „V tom jsem se mýlil.“ Poučení z minulosti zní, že svěřit řízení světa sítím je nejlepší cesta k anarchii: v nejlepším případě skončí moc v rukou iluminátů, ale pravděpodobnější je, že se jí chopí jakobíni.“
Štítky knihy
moc svobodní zednáři Facebook Ilumináti mocenské zájmy sociální sítě citová vazba, přilnutí, attachmentAutorovy další knížky
| 2015 |  Civilizace |
| 2016 | Britské impérium: Cesta k modernímu světu |
| 2011 | Vzestup peněz |
| 2019 |  Věž a náměstí |
| 2003 | Nešťastná válka |
Pořádný nářez historie - z hlediska budování a fungování mocenských sítí (politických, finančních, obchodních, zájmových, rodinných...) - od prvních objevitelských cest, tedy především za poslední půltisíciletí. Odhalení zcestných konspiračních teorií (ilumináti) a připomenutí platnosti konspirací ve zrůdných moderních režimech (mj. neuvěřitelně rychlý rozmach bolševizmu).
Sto stran příloh: poznámek, zdrojů...