Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97646/bmid_vez-vlastovky-FfC-97646.jpg
5
3896
3896
Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu… * Ciri se léčí z těžkých, téměř smrtelných zranění na samotě v bažinách Pereplutu a vypráví starému poustevníkovi o všem, co se událo od chvíle, kdy na Thaneddu prošla portálem ve Věži racka. Postupně vychází najevo, že jedinou možností, jak uniknout pronásledovatelům a dostat se domů, je projít mytickým portálem ve Věži vlaštovky. Věž však mohou spatřit jen Vyvolení…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Wieża Jaskółki, 1997
více info...
Přidat komentář
Snad nejlepší díl. Ono se to ale těžko hodnotí, protože skvělé jsou všechny. Hrozně dobře se mi četly pasáže s Vysogotou, byl to milý chlapík. :)
Dobře navazuje na předchozí knížku a čte se stejně dobře. Už zde je vidět ta číst fantasy temnoty. Prostě Sapkowski nám ukazuje co je to dark fantasy v celé své kráse. Poslední části s Ciri jsou neopakovatelné na první přečtení.
Sapkowski ubral ze svého tempa a dal se do vyprávění osudů Ciri, pro které zvolil výbornou metodu, kdy příběh vlastně vypráví několik osob, které ve vyprávění na sebe navazují a posouvají příběh dál. Na druhou stranu v záplavě nových postav bylo obtížnější se orientovat. Vyprávění je pravda poněkud rozvleklé, ale i tak dokáže autor jakoukoliv kapitolkou věnující se jiným postavám svůj příběh ještě rozšířit a čtenáře napínat do poslední chvilky.
Trošku vleklejší, ale stále výborné. Nedá se od toho odtrhnout, čtu do čtyř do rána!
10/10
Nejlepší kniha ze ságy a jedna z nejlepších knih vůbec. Sapkowski experimentuje, skáče v prostoru a čase, tu je na jedné straně světa, tu na druhé, tady je v daleké budoucnosti, tady v minulosti, tady je retrospektiva, tady věštba, tady masakrální flashback, támhle tvrdá přítomnost vyprávěná vtipnou budoucností. Hop hop hop. A všechno je to tak neskutečně a lehce ukočírovaný, že fajnšmeker slintá blahem. Sapkowski si vždycky hrál se slovy, házel originální hlášky a kombinoval to s latinou, cizími výrazy a zabijáckým cynismem, ale tentokrát to hází všechno na ještě vyšší level, hraje si se samotným vyprávěním. Symfonie. Dost lidí to tu asi tak neocení, ale jejich hloupost.
Tak, nad dokonalostí formy jsem se vynahválil dost, teď k příběhu - Bonhart je děsivý až to bolí, Ciri aryovsky cool, Geralt je Geralt a Geraltův gang miluji i s nováčkem Angouleme.
Tohle byl nářez, boží.
10/10
Předposlední kniha ságy o zaklínači je stále velice dobré čtení, avšak nedá se říci, že by byla napsána na jedné stejně dobré vlně. Je zde mnoho pasaží, od kterých se nelze odrthnou a pak přichazí i řada slabších zbytečně natahovaných míst. Jako celek však stále velice dobrá kniha.
Drsná, cynická, temná, neľútostná, krutá. Najlepšia z celej série, jedna z najlepších kníh vôbec, hry s časom, skoky z miesta na miesto a iné experimenty vyšli Sapkowskemu dokonale. Lenže sa obávam, že toto je už jeho absolútny vrchol a posledná časť bude o poznanie slabšia. (ešte som ju pochopitelne nečítal) 9,5/10
V porovnani s predeslymi knihami mi Vez vlastovky prisla lehce pomalejsi, pozvolnejsi, mozna prehnane moc detailni v nekterych ohledech, tentokrat me Geraltovy patalie moc nenadchly - tedy aspon takove byly prvni dve tretiny. Posledni tretina opet nabrala zvrat o 180 stupnu a napetim jsem si div neuhryzala vsechny prsty.
Jako by se z puvodne vyvolene Ciri, ditete Starsi krve, stavala hrdlorezka, msty chtiva zaklinacka, ktera nezabiji jen prisery ze sveta domnele fantazie, ale predevsim monstra horsi - lidska, ktera z vlastni vule pachaji zlo, opovrhuji smilovanim a podlehaji vlastni chuti po prolevani krve jinych, mnohdy bezbrannych lidi.
Konec se blizi, asi zvedavosti nedospim, dokud to nedoctu. Mozna to zni hloupe, ale pro pomerne nezazivne prvni dve tretiny udeluji jen ctyri hvezdicky.
Kniha je to opět skvěla, oproti předchozím dílům má ovšem mnohem více "vaty" a zbytečně se opakujících pasáží, které nic nového ani podstatného nepřináší, pouze opět vyplňují prostor.
Sapkowski pokracuje v top forme a ackoliv jsem dal plne hodnoceni uz predchozimu Krestu s ohnem, tohle je jeste o kousek lepsi a pokracuje tak vzestupna tendence v ramci zaklinacske sagy. Je to sice vic o Ciri, nez o Geraltovi, ale i to vidim jako plus. Famozni kniha. 10/10
tuhle knizku sem sfouknul tak 20x ... mam precteno hodne ale tohle je nejlepsi knizka co znam ctu ji rad a porad. Dlouho sem premejslel co vypichnout, ta kniha je absolutni skvost.
moje nojoblibenejsi cast je vyjednvani mezi Djiskrou Esteradem a Zuleykou, Dobra kniha, prorok Lebeda, melouny a kocouri a lidskost sama..
vyjimecnost tyhle knizky je hlavne v technice literarniho remesla
Bonhrat, Ciri, Vysygota, Potkani, Avallach, Vilgefortz, Emir, Regis a spol .. skoda slov, kdo neprecet aspon 5x nepochopi, du ji zase vystrachat z knihovny
//otevrel sem na scene ciri na ledu .. no reknete mi, kdo na to ma?
Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy)
...říct, že jsem si tenhle díl ale vůbec nepamatovala a matně si vzpomínám, že mi nepřišel nic moc a úplně se za to stydím! Protože teď ho hodnotím o chlup líp než Křest ohněm!
Uznávám, že první polovina byla lehce uloudaná a Geralt mě neštval, nýbrž přímo s*al. Sedět a fňukat, hledat viníky místo toho, aby danou situaci řešil, notabene když ani adekvátní viníky nemá... Asi už ani já nemám to mladistvé černobílé vnímání světa, asi jsem dospělá. Jako Ciri, byť je o víc jak deset let mladší. Vsuvky s rozmluvami Ciri s Vysogotou a druhá polovina vykompensovala všechny pomalé a zatrápené části a já jen nestíhala zírat. Bylo tam všechno, co jsem si přála - akce, napětí, lítost, porozumění.
Obecně mě bojové scény moc neohromují, ale moment na zamrzelém jezeře mám v hlavě ještě teď a vevnitř se mi to svírá, když si uvědomím ten strach.
I když to bude znít blbě, byla jsem na Ciri pyšná!
No a pár citací, ať furt jen nemelu (pozor, SPOILERY):
..."Když se seběhli vesničané, poručil jim, aby mu donesli pytlík soli a džbán octa. A pilu. Nevěděla jsem... Nemohla jsem vědět, co má v úmyslu. Ještě jsem ani netušila, čeho jeho schopen. Byla jsem spoutaná... Zavolal nějaké pacholky a rozkázal jim, aby mě drželi za vlasy... A za víčka. Ukázal jim jak. Tak, abych nemohla odvrátit hlavu, ani zavřít oči, abych se musela dívat, co jim bude dělat. Řekl, že se musí postarat, aby se zboží nezkazilo, aby nepodlehlo rozkladu..."
Dívčin hlas se zlomil a uvázl v hrdle. Vysogota již věděl, co uslyší, cítil, jak se mu sliny lepí v ústech...
...Po ztrátě nákladního koně, který se nám později zaběhl v lesích, když naše koně splašili vlci, nesl mezek veškerý majetek - tedy to, co z něj zbylo. Mezek se jmenuje Drákul. Byl tak pojmenován Regisem bezprostředně po krádeži a jméno mu zůstalo. Regise to pojmenování zjevně pobavilo, soudím, že v jazyku a kultuře upírů má ten výraz nějaký směšný význam, nicméně nám jej Regis nechtěl prozradit, odbývaje nás tvrzením, že jde o nepřeložitelnou slovní hříčku...
..."Domaluj pralidem veliké, ztopořené penisy."
"To je nápad," nadchl se elf a namočil štětec. "Falický kult je pro primitivní kultury charakteristický. Takový obraz může některého vědce inspirovat k teorii, že lidská rasa tělesně degeneruje. Dávní předkové měli pyje jak kyje, chudákům potomkům zbyly jenom směšné přívěsky. Díky za radu, zaklínači."
"Není zač. Mám ještě jednu připomínku: tvoje prehistorická barva vypadá příliš svěže."...
..."Můj milý," usmál se Esterad. "Takové argumenty nemohu s dobrý svědomím přijmout. Se smlouvami je to jako s manželstvím: nelze je uzavírat s myšlenkou na možnou zradu, podezřívavost zde není na místě. Komu se to nelíbí, ať se nežení. Zůstaneš-li svobodný, budeš mít jistotu, že nejsi paroháč, ovšem strach z parohů je ubohým a směšným ospravedlněním vynuceného celibátu. V politických i manželských smlouvách se nepřipouští žádné: co by bylo, kdyby..."
..."Crachu. Prosím. Co bylo a skončilo, k tomu se nevrací."...
..."Světlo a Temnota, Dobro a Zlo, Pořádek a Chaos? To jsou jenom symboly, ve skutečnosti neexistuje taková polarita. V každém je světlo i stín, trochu toho, trochu onoho...."
..."Jsem klidná! A pomsta? Vysvětli mi: proč ne? Proč se mám vzdát pomsty? Jménem čeho? Mravního principu? Co je mravnějšího než trest za zlé činy? Pro Tebe, filosofe a etiku, je pomsta činem špatným, odsouzeníhodným, neetickým, bezprávným. Jenže já se ptám: kde je trest za Zlo? Kdo jej má udělit a vyměřit? Bohové, v něž nevěříš? Velký demiurg - stvořitel, kterým sis bohy nahradil? Anebo zákony, nilfgaardská spravedlnost, císařšstí soudci a prefekti? Naivní starče!"...
..."Mám veliké oči, abych tě lépe viděl!" zařval železný vlk. "Mám veliké tlapy, abych tě mohl chytit a stisknout! Všechno mám veliké, všechno, hned se o tom přesvědčíš na vlastní kůži... Proč se na mě tak divně koukáš, malá holčičko? Proč nic neříkáš?"
Zaklínačka se usmála:
"Mám pro tebe překvapení."...
Tento díl převyšuje tři předcházející, je temnější, dravější a i snad i erotičtější. Inu Ciri už není dítě a poznává svět ve své temné a nespravedlivé podstatě. Věž vlaštovky se čte velice dobře a dychtivě, děj je snad trochu komplikován různými úhly pohledů různých postav a časovými skoky tu ze současnosti do minulosti a zpět, ale není to na překážku k pochopení a dodává to i jistou dramatičnost. Nevím, jaký bude díl pátý, který mě zatím logicky čeká, ale skoro se bojím, že toto byl vrchol celé pentalogie.
Moc se mi líbilo, jak elf vysvětluje člověku Geraltovi úskalí elfí dlouhověkosti. Jde o sex, protože už po pouhých sto letech vás přestává bavit. Vše jste vyzkoušeli a prostě už vás to nudí. Díky bohu, že já jsem zatím jen trochu za poločasem této doby, tak snad ještě těch dalších padesát let mi ta chuť vydrží.
Bezpochyby vrchol série. Tento diel je v prvom rade o Ciri, jej páde na samé dno a následnom vzostupe. Retrospektívny štýl rozprávania jej tragického príbehu, ktorý plynule graduje aby skončil v nezabudnuteľnom finále na zamrznutom jazere patrí do zlatého fondu fantasy literatúry. Geralt a jeho družina hrajú tentokrát len druhé husle, aj politické pletichy čarodejok a mocných vládcov majú tentokrát viac priestoru. 10-/10
Nejkrutější… hodně, hodně, opravdu hodně krutý. Ne že by se Sapkowski v jiných dílch krutosti a syrovosti vyhýbal, ale tady to do nás nabalil úplně nejvíc. Přesto daší nádherný díl:).
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Za mě rozhodně nejlepší knížka v celé zaklínačovské sérii. Až neuvěřitelné množství postav, v němž se mi neznámo jak podařilo nezamotat se, dělalo příběh o mnoho realističtější. V tomto díle se odehrálo snad úplně všechno, na co se v předchozích dílech čekalo... A je pro mě nepochopitelné, jak si Sapkowski může tak brilantně pohrávat s pohledy a charaktery jednotlivých hrdinů (i nehrdinů :D ), aby čtenáře nezačaly nudit a přitom neustále překvapovaly.