Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97646/bmid_vez-vlastovky-FfC-97646.jpg
5
3867
3867
Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu… * Ciri se léčí z těžkých, téměř smrtelných zranění na samotě v bažinách Pereplutu a vypráví starému poustevníkovi o všem, co se událo od chvíle, kdy na Thaneddu prošla portálem ve Věži racka. Postupně vychází najevo, že jedinou možností, jak uniknout pronásledovatelům a dostat se domů, je projít mytickým portálem ve Věži vlaštovky. Věž však mohou spatřit jen Vyvolení…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Wieża Jaskółki, 1997
více info...
Přidat komentář
Ten to díl mě opět zase začal bavit. Velkou zásluhu má na tom to, že tam je hodně Ciri, jejíž příběh je poutavý, ale konečně se celkový příběh začíná dávat do pohybu. Objevují se zde také další postavy, které slouží spíše pro to, aby vyprávěly příběh z jiného úhlu pohledu, ale příběh jich samotných není pro celkový děj vůbec podstatný a ani mě moc nezajímalo, jak jejich dějová linka skončí. Autor se asi snažil o rozmanitost vyprávění, ale za mě by to tam vůbec nemuselo být. Nicméně pro mě jeden ze dvou nejlepších dílů ságy.
klasika, kterou musí znát každý milovník fantasy, kdo nečetl, musí ihned napravit. Geralta nejde nemilovat.
Serie, ke které se vždy ráda vracím.
Tenhle díl je napsán opravdu zajímavě. Zčásti přímým vyprávěním postav a zčásti normálním vyprávěním autora. Cítím, že tenhle díl nás vede k velkému vyvrcholení celého příběhu. Moc se mi líbil.
V tomto díle po zmasakrování potkaní bandy si Ciri léčí zranění v poustevníkově chýši v bažinách a vypráví mu svůj dlouhý příběh.Geralt a jeho družina po Ciri neustále pátrají, stejně tak jako Yennefer a všichni ostatní.Ciri se je vydává hledat, přičemž se musí dostat k tajemné věži vlaštovky.Bylo v tom i trochu gladiátora.Pokračuji dalším dílem.
Čtvrtý díl ságy o zaklínači, kdy opět více prostoru je zde věnováno Ciri, která je v močálech zachráněna Vysogotou z Corvia a líčí mu svůj příběh, kdy působila v bandě Potkanů a stala se zabijákem bez slitování. Geralt stále se svou družinou pátrá po Ciri. Smrt, utrpení a násilí je na každém kroku. Tento díl není oproti ostatním tak plynulý, ale skládá z jednotlivých obrazců, ale i tak se čte rychle
(SPOILER) Dle mého soudu nejhorší díl ze všech! Ani by mi nevadily časté skoky v dějových linkách, ale autor příliš přirovnává děj k tradičním legendám, a dokonce je propojuje. To má za následek trapný a prvoplánový děj který už nečerpá z fantasy světa Zaklínače, ale snaží se čtenáři podbízet něčím co už zn, a tak mu to je blízké. Časté citace slavných autorů už napovídají cosi jako autorův komplex méněcenosti, který samozřejmě není odůvodněný, ale stačilo by se více držet kánonu.
Pro mě asi nejslabší díl. Hodně se cestovalo z místa na místo i mezi časovými liniemi. Z oblíbených postav jsem dostala minimum a mnohé pasáže byly nudné a zdlouhavé. A to, na co se člověk těšil, bylo třeba i na jeden odstavec. Přišlo mi to takové nedotažené a neúplné, jako přípravný díl před závěrem.
Tento díl ságy se od předchozích tří velmi liší, neboť příběh zde není líčen chronologicky, ale jsou zde představovány spíše samostatné "bloky" událostí, které se vzájemně překrývají. Děj se často vrací zpět v čase a popisuje události očima jiné postavy, čímž se otevírají jiné dějové linky, které se na sebe postupně nabalují. Tento "nový" styl vyprávění ságu opět trochu obohatil. Navíc v tomto díle přestává být Geralt ústřední postavou a tuto roli zde přebírá spíše Ciri, díky čemuž sága neupadí do stereotypu a naopak dostává svěží vítr. Závěrečná jatka, která Ciri připraví pronásledovatelům na zamrzlém jezeře, byla pověstnou třešničkou na dortu. A postava zabijáka Bonharta je naprosto famózní (je to arcilotr, ale za to, jak vykuchal Potkany, jsem mu upřímně tleskal, protože tuhle partu mladistvých gaunerů jsem upřímně nesnášel :)))
Zároveň si ale myslím, že tento díl ságy mohl být klidně i posledním, stačilo přidat pár kapitol a příběh se mohl důstojně uzavřít. Bohužel se tak nestalo a sága se dočkala ještě jednoho dílu, který už ale být nemusel (viz můj komentář ke knize Paní jezera).
Většina knihy mě chytla a nepustila. Příběhy se pěkně rozvíjejí, proplétají, vzájemně dovysvětlují. Obdivuju jazyk autora - tolik specifických termínů z nespočtu oblastí. Nebavila mě bohužel obsáhlá část knihy o politických šarádách.
Tak se příběh chýlí ke konci. Asi nejvíc mě baví vyprávění Ciri a putování Geralta. Moc nemusím rozebírání politické situace a intriky.
Další díl Zaklínače byl opět boží. Přijde mi, že každý díl je lepší a lepší. Už Krev elfů si zasloužila pět hvězdiček, takže tento díl bych ohodnotila třeba osmi hvězdičkami z pěti. Moc se mi líbil způsob vyprávění a nechronologická posloupnost. Bylo to něco odlišného a skvěle to zpestřilo čtení. Jako u každého dílu nemám naprosto co vytknout.
Opět díl, který mě bavil víc. Líbilo se mi jak se tam střídalo vyprávění postav. Nejvíc mě bavila Ciri, ale Geralt taky nebyl špatný. Trošku mě štve, že Yennefer nedostává větší prostor. Jsem zvědavá na poslední díl. Doufám, že mě nezklame
Tak tento díl byl nejlepší, nemám vůbec, co bych vytkla. V knize se neustále něco děje, nechybí napětí a zakončení, které nutí k přečtení dalšího dílu.
Tento díl mi přišel temnější než Křest ohněm. Chybělo mi v něm více humoru (více Marigolda a Regise). Vyprávění Ciri, ale rozhodně bylo zajímavé a vtáhlo mě do děje. Jen ke konci knížky už jsem trochu ztrácela v časech - kdy se vlastně co odehrálo. No a teď už jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne.
Asi nejslabší kniha celé série. Připadá mi, že se sice Sapkowski zlepšil ve slohu, jeho psaní je zde ozdobnější a učesanější, taky vypráví nelineárně za pomoci flashbacků, ale nějak se nám vytratil děj. :-/ Věž vlaštovky jako by byla pouze jakýmsi překlenutím mezi velmi dobrým, válečným Křtem ohněm a finálovou Paní jezera. Pěkně napsané, ale zdlouhavé a dějově slabé.
(SPOILER)
Sice jsem tenhle díl četla pomaleji nebo se mi to tak zdálo, nebylo tam tolik pasáží, které by mě nebavili tolik jako Ciriino putování na poušti a její řádění s potkany, kteří naštěstí došli svého krásného konce. Pro mě, jelikož byli děsně otravní. A tak Ciriina linka nabyla pro mě dostatečných grád, když vypráví, co se jí událo učenému Vysogotovi. A tak přichází na scénu tuze šarmantní štramák pan Leo Bonhart, který se o Ciri chová jako o vlastní, s láskou a něhou. A vlastně i díky němu získává svůj charakteristický meč Zirael. Co mi ale vadilo, bylo odšoupnutí Geralta na dost vedlejší linku a s ním i celé skupinky čítající Jaskiera, Regise, Cahira, Milwu a nově nalezivší Angôuleme, která je rozhodně číslo. Jejich putování mě v minulém díle bavilo nejvíc a tady bohužel nemělo takové grády. A to se ještě zjevil ne můj příliš oblíbený Avallach.
Yennefer zjistila pravdu, akorát jí to nedovedlo na moc růžová místa. Ale pro mě částečně dobře, jelikož jsme se konečně dozvěděli, co se stalo s mým milovaným Vilgefortzem.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Tento díl mě hodně bavil už od začátku. Hlavně na začátku vtipné řeči Marigolda a jak to na konci Ciri dobře zakončila.