Vezměte s sebou květinu!
Monika MacDonagh-Pajerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229019/vezmete-s-sebou-kvetinu-229019.jpg
4
16
16
Deníky Moniky Pajerové z let 1980–1990 přinášejí autentické svědectví o společenských a politických poměrech za normalizace, o opatrném politickém tání v závěru let osmdesátých a pádu komunistického režimu v listopadu roku 1989. Setkáváme se v nich s celou řadou osobností českého disentu a lidí svobodomyslně smýšlejících, kteří buď byli nuceni emigrovat, anebo se po svém museli vyrovnávat s panujícími poměry. Zvlášť výrazné místo v autorčiných deníkových záznamech zaujímá líčení událostí roku 1989, protirežimních demonstrací, role studentů v sametové revoluci, k jejichž nejvýraznějším představitelům a mluvčím sama patřila. Autorčiny zápisky však zachycují celkovou atmosféru tehdejší doby, chování lidí a jejich životní – politická i čistě soukromá – dilemata. Právě v deníku jako žánru nejintimnějším můžeme poznávat danou dobou nejbezprostředněji.... celý text
Přidat komentář
Tak my kluci máme občas co závidět děvčatům, v tomto případě jseou to deníčky, které Vám i po letech přinesou výpověď toho co se kdy přesně stalo. Co si budeme povídat, člověk je někdy rád, že si vzpomene co bylo včera, nebo kde byl vloni, natož před dvaceti lety, pokud to opravdu nebylo tak důležité, jako narozaní dítěte, maturita,....
Jsem rád, že jsem se společně s touto knížkou mohl vrátit do let, kdy svoboda, nebylo jeno slovo, kdy mnozí obětovali to nejcenější, abych dnes měli demokracii, i když je opět ohrožována, ale spoustě lidí je to jedno, vždyť už máme co jsme chtěli.
Ano máme, co jsme chtěli, ale ten boj byl opravdu dlouhý a náročný. Obdivoval jsem autorku, v době kdy se psali dějiny, jak za studenty bojovala. Vrátil jsem se v čase, kdy nebylo jednoduché cokoli říci nahlas, natož něco podepsat. Škoda, že naše pamět je tak krátká, a my si neuvědomujeme, že se z našeho života vytrácejí základy, jako je obyčejná slušnost, taky proč, když i Ti co by měli být morální oporou, jak říkají angličané roll model, prostě rozdělují naší vlast a tupý charakter...
Moc pěkná a pohodová knížka, děkuji...
e
Andrea a Monika - jsem ráda, že byly schopné osobní výpovědi o naší generaci. A já? Taky trochu jiná, troch jinde, mimo proud... Jen to neumím vypsat. Takže díky za ten dvojhlas (i kyž nevím, zda by to tak chtěly slyšet).
Velice pěkná knížka. Jsem věku, kdy autorka deník psala, a oceňuji i před-1989 zápisky - plné nejistoty tohoto věku a zmatenosti z nově nabyté odpovědnosti dospělosti. Obdivuji i paní Moniku za to, jak se vypořádala se všemi strastmi jejího života a její síla mě inspiruje. Doporučuji přečíst :)
Těšila jsem se na tyhle deníkové záznamy z doby tak zásadní nejen pro Moniku. A nezklamalo mě to. Kdyby chtěla autorka vydat další deníky, z doby po revoluci, tak jak píše na konci této knihy, budu nadšená.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vezměte s sebou květinu! Deníky a vzpomínky z let 1980-1990 |
| 2006 |  Demokracie v Evropě |
| 2019 |  Sametová revoluce po 30 letech |
| 2008 | Evropané píší o Evropě |
Ztráta času. O nízkém sebevědomí, životních chybách, depresích a nejistotách se samozřejmě psát může, ale pokud se k tomu přidá i nedostatek talentu vzniká smrtící kombinace. Zajímáte-li se o Listopad 89 z pohledu přímých účastníků, výrazně doporučuji Mejstříkův deník, který je sice 10x delší, ale nesrovnatelně myšlenkově i faktograficky hlubší.