Vězněná
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269808/mid_veznena-Mtc-269808.jpg
4
648
648
Román Vězněná je bezkonkurenčně nejlepším thrillerem z pera Pavla Renčína. Čtenáři přebíhá po zádech mráz, když uváží, že děsivý příběh je inspirován skutečnou událostí ze šumavského pohraničí. Ponořte se do dusivé atmosféry samoty, divoké přírody a zla, které překonává lidské chápání. Při čtení se vám možná vybaví jméno Stephena Kinga, jehož dílům se román žánrově blíží. Středoškolský učitel Martin trpí nočními můrami a podivnými výpadky paměti. Připadá mu, jako by jej stahovala neviditelná bažina, propadá záchvatům zuřivosti – a v posteli se mu zjevuje mrtvá dívka, o níž tuší, že by ji měl znát. Děsí se toho, jakou roli mohl v její smrti sehrát. A možná že se jen ztrácí v hlubině šílenství. Jeho tajemství má kořeny ve čtyřicet let staré minulosti a klíč k němu drží v ruce malá holčička Marie, která jede na prázdniny do šumavských hvozdů. Brána k jejímu hrůznému osudu, jenž je neoddělitelně propojen s osudem Martinovým, je otevřená dokořán a už není cesty zpět…... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepsich knih co jsem v posledni dobe cetla. Nedokazala jsem se od ni odtrhnout. Maji mi bylo moc lito. Skoda ze to neni jen fantazie autora. Nicmene 5/5.
Zajímavě poddaný příběh postavený na dost hrozném příběhu, který se skutečně stal a o kterém jsem četla.
S Májou budete prožívat chvíle, které by nikdo nechtěl zažít. Děsivé a zároveň velmi čtivé.
Bože můj…
Začátek byl takový typický tajemný thriller, kdy postupně odhalujete, o co se bude jednat. Máme zde dvě hlavní časové roviny a dva hlavní protagonisty. Jeden má výpadky paměti a problémy s léky a alkoholem (místy také s nezbednými studenty a kreténskými materialistickými známými) a druhým je malá houževnatá holka, která Vám ukáže, že vzdát se pro ni není možností, nad kterou by uvažovala příliš často.
Zhruba v polovině knihy přijde zlom a přechod do jakéhosi hororového módu, kdy bych knihu rozhodně nedoporučila slabším povahám, jelikož i mně se dělalo místy dost nevolno. Od poloviny knihy ale také přišel moment, kdy jsem musela takřka bez přestávky knihu dočíst, abych se dozvěděla vyústění příběhu. Je pravdou, že ten mne z části zklamal, jelikož jeho nadpřirozená část se mi, stejně jako valné většině recenzentů, příliš nezamlouvala a myslím, že kdyby se jeho podstata udržela v rovině reálna, tak bych byla poto… až za ušima.
Autor nicméně píše velice čtivě a jeho styl Vás musí zaujmout na první dobrou. Četla jsem, že bývá přirovnáván ke Kingovi a je pravdou, že finální pasáže knihy se dost podobaly knize To (prostředí bažin zase scénám z jedné epizody majora Zemana) přesto si ale kniha zachovala svou originálnost.
Přiznám se, že jsem si v průběhu čtení vyhledala skutečné historické události, na které je v knize odkazováno a člověku z toho běhá doslova mráz po zádech, přičemž zachování některých artefaktů z místa činu je dosti znepokojivé.
Knihu rozhodně doporučuji, byť za konečné rozuzlení děje strhávám jednu hvězdu a případným čtenářům přeji pevné nervy a prosím ujistěte se předem o Trigger Warnings.
Mé první setkání s Pavlem Renčínem dopadlo naprosto famózně a Vězněná oficiálně vyhrála nejvíc #spooky říjnovou knížku!
Marie a Martin. Dvě hlavní a stěžejní postavy tohoto hororového příběhu. Střídání kapitol z minulosti a přítomnosti, abychom mohli pomalu sledovat prolnutí těchto dvou postav. Marie, dívenka, která za minulého režimu jela na prázdniny na Šumavu a Martin, učitel trpící výpadky paměti a halucinacemi. Nepopsatelný příběh.
Naprosto strhující a dusivá atmosféra šumavských lesů, roky nepředstavitelného utrpení, příběh, který vás chytne a nepustí, toho pocitu stísněnosti a bezmoci se jen tak nezbavíte. Nebudu lhát, necítila jsem se při čtení příjemně, ale přesně tohle jsem od knihy chtěla, aniž bych to tušila. Za něco takového by se rozhodně nestyděl ani Stephen King. Bravo! A já jdu vyhlížet další autorovu knihu!
Přiznám se, že ze začátku jsem chtěl knihu odložit.. Ale pak se děj rozjel a byl tak napínavý, že jsem knihu nemohl odložit.. Za mě super!
Ač je tomu skoro rok, co jsem knihu četla, stále mi nějak leží v žaludku. Ne, ale asi tím způsobem, jak by si autor přál. Jednalo se o moji první knihu od autora, tak jsem ani nevěděla, co konkrétně čekat a zkrátka zvědavost a chuť přečíst si dobrý thriller/horror, byla silnější.
V závěru jsem se sama před sebou zastyděla, že jsem se vůbec nechala zlákat zmínkami o reálných událostech (bylo mi samozřejmě jasné, že půjde jen o volnou inspiraci), lákavou anotací, ohlasy a celým tím humbukem okolo.
Úvod slibný, mrazivý, atmosférický, realistický. Zjevné držení se skutečných událostí (případ Huberta Pilčíka). Ubírat příběh v tomto duchu a držet se po celou dobu reálné roviny, mohlo jít o velký zážitek (jako třeba filmový Občan X), ale o to tady zjevně nešlo, velká škoda.
Střed je prostě béčkový horror, který se však v jiném podání také nechá napsat velmi dobře (např. Chris Carter, v což jsem i trochu doufala). Tady jsem si jen u jednotlivých dějových klišé (a když píšu klišé, tak skutečně to nejtrapnější klišé) a snahy za každou cenu šokovat otráveně opakovala: "No to snad ne!". Cca od poloviny veškerý dojem z knihy letěl definitivně střemhlav dolů a víc a víc jsem přemýšlela, jestli má cenu pokračovat v četbě.
Pokračovala jsem a dozvěděla se, že závěr a tedy celá pointa, vyústí v jakési přepálené fantasmagorické cosi, které snad mělo příběh ve velkém stylu uzavřít a čtenáře ohromit či co (asi aby toho nebylo málo) a který celou knihu definitivně zazdil. Celkový dojem tedy na bodě mrazu.
Jestli je tohle autorovým nejlepším thrillerem, tak vím, komu se vyhnout.
Trochu naštvání, že jsem se nechala oblbnout anotací a celou to masáží okolo. Samoúčelně splácané páté přes deváté, sázka na efekt a nafouknutá bublina. Historické reálie slouží knize pouze k laciné propagaci a vytvoření falešného dojmu, že se jedná o něco víc. Nejedná. Spíše naopak. Přitom (jak už zde několik ledí uvedlo) tady jenom stačilo popsat reálný příběh, který je děsivý už sám o sobě. Autorův styl psaní je jinak poutavý. Tak proč tedy tohle? Kniha se dobře prodávala a o to tady šlo asi především. Člověk se nějak živit musí.
Vybavilo se mi tedy při četbě kde co, jméno Stephena Kinga to nebylo.
Možná nejsem vhodná cílovka (i když horror/thriller si tu a tam přečtu ráda), jinak si nedovedu vysvětlit ty pozitivní ohlasy. Vážně v knize stačí jen popsat násilí v libovolném kontextu, aby byla úspěšná??? Zejména ten kontext je možná téma k diskuzi.
Za mě ztráta času a vyhozené peníze. Bohužel.
Za mě ta kniha byla opravdu sousto takové bolesti co hrdinka musela zvládnout doporučuji všem ale pevne nervy
Nevím jak knihu ohodnotit. Většinou tento druh četby zrovna nevyhledávám. Dost napínavé, hororově laděné a na konci trochu přes čáru. Příběh Martina se mi líbil, byl více hororový. Poslouchala jsem audio. Marie mi bylo líto, jak pak vypadala.
(SPOILER)
No teda tuhle knížku nemůžu ohodnotit. Nemám ráda příběhy vězněných, týraných dětí a tady toho bylo moc. To těhotenství byla už poslední kapka. A přihlédnu-li k tomu, že se toto opravdu stalo (ano, bylo to přikreslene, ale i tak), tak tohle se mi prostě nečte dobře. Vygooglila jsem si toho typka a to je moc.
Ale kdybych měla hodnotit knihu podle toho jak byla napsána, tak určitě skvěle napínavá, poutavá. Autor umí zvolit slova a udělat atmosféru. Ale mě to prostě bolí a musím si přečíst Harryho nebo něco.
Právě jsem dočetl první román od Pavla Renčína, kterého jsem znal doposud pouze z kratších próz.
Román Vězněná se odehrává v českých lokacích a je inspirována skutečným případem. Ten je však namixován s hororovou fikcí a ve výsledku mi příběh připomíná některá díla Stephena Kinga, na kterého je na přebalu knihy odkazováno. Konkrétně se jedná o knihy To a Outsider.
Příběh jsem si opravdu užil a ihned jsem si objednal další dvě knihy od tohoto autora.
Vsadím se, že kdyby se mi tahle kniha dostala do ruky v mých teenage letech, kdy jsem louskala jeden hor za druhým, okamžitě by se Vězněná dostala na první příčku toho nejlepšího. Já jsem to ale četla více jak 20 let později a i když musím uznat, že šlo sice o čtivý příběh s velmi autentickou mrazivou atmosférou, je z toho až příliš vidět snaha čtenáře šokovat a vyžívání se v nechutnostech. Historická skutečnost, která autora inspirovala je sama o sobě děsivá a obstála by i jako hororový příběh, tak moc nechápu tu potřebu ještě tolik "přilévat olej do ohně".
"Zdlouhavý začátek", mě ale bavil a líbila se mi i zdánlivá nesouvislost dějových linek - ovšem jen do chvíle kdy se začalo docházet k propojení, tam pak vyprávění dost ztrácelo na kvalitě. Škoda. :(
Najde se tu pár slabších nebo míň uvěřitelných míst, ale celkově jde o strhující knihu s hodně povedenou atmosférou. Jen kdyby jich bylo víc takových.
přiznám se, že na knížce mě nejprve zaujala obálka, a když jsem se začetla do prvních stránek, měla jsem chuť knížku odložit. V knížce se od začátku prolínají dva příběhy, než jsem si to sesumírovala v hlavě, měla jsem z toho chaos. Pak mě knížka pohltila. Pan Renčín umí skvěle vykreslit atmosféru. Knížku jsem přečetla za dva večery a byla jsem nadšená. Zvlášť když do sebe všechno na konci zapadlo jako poslední kousek puzzle do obrázku.
Nečetla jsem si předem komentáře ani recenze, prostě jsem našla žánr a tak nějak intuitivně si vybrala. A rozhodně jsem nečekala, že zrovna v Česku se najde někdo, kdo mě psaným slovem rozbije víc než King nebo Barker. Ač v kontextu příběhu a barvitých líčení brutálních scén to bude znít asi nepatřičně, jsem naprosto unešená a nadšená. Něco takového jsem už hodně dlouho nečetla, jestli vůbec. Příběh, pointa, nápad, postavy, prostředí, ta propracovanost a výborná jazyková stavba... Nemám co vytknout. Pro mě se touto knihou pan Renčín zapisuje jako naprostá jednička a byla bych hodně překvapená, kdyby se to dalšími knížkami změnilo. Klobouk dolů.
(SPOILER) Musím říct, že mě kniha velmi překvapila - v dobrém slova smyslu. Od tohoto autora se jednalo o mou první knihu a zařazuji si jej mezi objevy, určitě si od něj ráda přečtu i jiné knihy, pokud budou tak dobré jako tato, mám se na co těšit. Do knihy jsem se ponořila hned od první stránky, příběhu nechybí vzrůstající napětí, tajemno, které zhruba od poloviny knihy nabere tedy opravdu grády a přejde až do vln strachu, jako u správného horroru. Bohužel, jak již bylo zmíněno v komentářích níže, konec mě zklamal (kdyby vše zůstalo v reálné rovině, byla by to pecka!), tak proto ubírám v hodnocení jednu hvězdičku. Ale jinak rozhodně doporučuji přečíst silnějším náturám, které se rády bojí ;-)
Tohle bylo děsivé a temné a nechutné. Dvě dějové linky - učitel propadající šílenství a malá Marie, kterou rodiče pošlou k podivnému známému na Šumavu. Tenhle zvrácený příběh mě opravdu držel v napětí, bohužel fantaskní konec poněkud zklamal. Přesto pro příznivce hororu a temných příběhů - směle do toho.
Posledních padesát stran bylo čirý utrpení. Škoda, kdyby to bylo ponechaný v reálné rovině, tak by se mi to moc líbilo.
Pěkně napínavá a zajímavá knížka. Inspirace známými šumavskými skutečnými krimi případy je zřejmá, ale to vůbec nevadí. Hutná atmosféra, násilí, ale ne přehnané, dobré zakončení. Jen zpočátku jsem byla docela zmatená z linky pana učitele, ale i to krásně zapadlo do děje.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2008 | Zlatý kříž |
| 2009 |  Beton, kosti a sny |
(SPOILER) Skvělé! Strana 7 až 10 je hororová esej, absolutně vygradovaná, bez chyby. Tu ale, bohužel, trochu tlumí představování přátel a známých hlavního hrdiny. Nicméně pak se zase vrací zpět a dostává se do předchozí verze.
Líbí se mi srovnávání a slovní improvizace, která je sice nadužívána, přesto ladí a vyznívá plynule spolu s ostatním textem. V některých pasážích mi příběh připomíná a snese srovnání kombinace Smrtelného zla I. a II., kdy hodiny přestanou odbíjet, klika u dveří se začne hýbat a promění se v hada, hlava jelena připevněná na zdi se začne kývat ze strany na stranu a smát se všude kolem, lustr máchá svými rameny a rozpínající se šlahouny se začnou plížit, sápat se a vydávat mlaskavý zvuk. To je přeneseně rajská hudba pro moje oči, metafora pro další vnímání.
Říkala jsem si, buď je to horor, nebo hlavní představitel užil halucinogenní látku. Rozsvítil světlo a nic; všechny věci, pohyby a zvuky zmizely.
Prý trpí nočními můrami. Možná to nebyly jen noční můry, ale objevovaly se i děsy. Noční můry a děsy přicházejí, když jste sami...
Policie a sousedé se rozešli a temno, chlad, vlhkost a zápach se opět začaly sbírat a kolem vás stahovat, žárovky poblikávat, tmavé kouty začaly nabírat tvary.
Druhá kapitola je snad až překvapivým vpádem, a já se těším, až se Martin Drást s malou Marií Svobodovou potkají. Jakmile jsem četla, že si Mája začala vybalovat věci ve vlhkém, zatuchlém a tmavém pokoji, který měla prozatímně obývat, tušila jsem, co je doopravdy bude spojovat. Už i to, jak Šváp tiše našlapoval a díval se nejistě kolem, když Marii vedl ke stavení, mě zneklidnilo.
A pak je tu ten les...
Autor si chtěl příběh se setrvačností užít. Bylo to patrné při popisu lesní přírody a při roztáhnutí děje, aby to skutečně děj byl, ne to lankovité jeho utrhávání na akce, abyste se před skončením jedné začali unášet na začátku druhé, jak to ostatně mám ráda. Také ho prozrazují delší (někdy dlouhé, někdy kratší) kapitoly. Ta imaginace rozehrává všechny smysly, hlavně zvukové, prostorové, sluchové, pohybové. Neuvěřitelné, jak tohle dokázal ve mně rozehrát. Možná je to tím, že původem pocházím z malého města, téměř venkova, a lesy, pole, louky, pastviny a řeka byly základem mého dětství. Vzpomínkové představy spící v podvědomí se probudily. Autor předložil kvalitní základový materiál pro vnímání již vytvořených obrazů. Dobře použity jsou asociace a příměry hororu.
Ale co Martin? Nevěděl o sobě? Co se mu stalo s pamětí? Jaký vliv mělo na něj zlo a jak se od něj odvrátí? S hlavním hrdinou si hrají věcné události a časové souvislosti. Možná žije život mimo svůj život. Žije ho ve stejném okamžiku? Kde je nyní a kde je teď? Nebo je Martin Drást psychotik? Anebo jde o věc a událost neběžnou. To natahování, ty představy za každým koutem naší mysli. Je tím zlem psychická nemoc, nebo je to zlo mimo tento svět, které lze vyléčit jedině mimozemskými silami/způsobem?
Co posedlo Martina Drásta a Švápa? Je to to stejné?
Jak čtu dál, už vím, že hlavní spojitost je jinde.
Krypta pod rozpadajícím se kostelem, kde byla Marie Švápem uvězněná, temný bunkr hluboko v lese, kde měla být ukryta přítelkyně Martina Drásta.
Mája zřejmě zešílela, až do poslední "dětské" chvíle věřila, že rodiče nezemřeli, a že ji oni nebo její babička přijdou zachránit.
A čtenář neví, čemu má věřit on sám. Skutečně byli ti lidé zahrabaní v půdě její rodiče? Nejspíše ano. Marie měla na útěk bezpočet šancí, všechny promarnila. Byla slabá. Nakonec "zachráněna", nelidsky se s ní zacházelo čím dál víc, byla mučena, týrána, stala se předmětem zvrácených praktik, pouhou věcí; stala se jakousi insignií moci svého věznitele. Porodila.
U Martina Drásta je to takové iluzorní, intenzivní bludy, ale nevíte, co je iluze nebo blouznění a co realita. Nakonec se to spojí, ale říkám si, jestli ten jeho život na střední škole nebyla představa a to blouznění, možná šílenství, skutečnost. Kostra, stvůra, Marin Drást. A Klára.
Nechybí tady něco? Třeba racionalita?
Hodně závisí na formě podání a tady jde o horor. Je ale poněkud vláčný, má méně akcí, protože ho více přebíjí plynulé psychologické a somatické vyprávění, které probouzí vaše vjemy. Není to vyloženě temné, ani mrazivé, lekací scény nejsou. Není to nárazové jako když zbrkle řídíte auto a musíte rychle zabrzdit, nebo se vyhnout výmolům na silnici, dalším vozidlům apod. I když nevíte, co přijde na další straně, je tohle taková svižná jízda bez výmolů.