Věznice Falconer
John Cheever
Vrcholný autorův román je nejen vzrušujícím příběhem vězně, ale i poetickým vyznáním o uvěznění člověka v sobě samém. Americký intelektuál a narkoman uvězněný za bratrovraždu, rekapituluje svůj život, aby se dopátral vlastní identity. V drsném prostředí věznice nečekaně prožije intenzivní lásku, homosexuální vztah k mladému spoluvězni. Tento dar nezištné lásky svou životadárnou silou napomůže vězňovu duchovnímu přechodu.... celý text
Literatura světová Romány Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1990 , OdeonOriginální název:
Falconer, 1977
více info...
Přidat komentář
Překvapivě zajímavá kniha.
Autor pořádal kurs tvůrčího psaní ve věznici. Následně se zčuchnul s jedním bývalým vězněm, který ho zasvětil do zákulisí života za katrem.
Hlavní hrdina - bratrovrah - má malého syna, nesympatickou bývalku a krom toho je to taky bývalý feťák. Ve vězení dostává pravidelně metadon a budoucnost moc neplánuje. Vše se začne odvíjet trochu jinak, když se, nevím jestli zamiluje, do spoluvězně. Pochybnost proto, že tam snad ani nešlo o lásku, spíš o takovou hlubší záležitost. V kriminále člověka prostředí dost odlidští. V případě téhle knihy nešlo ani tak o homosexuální romanci, ale jakousi sondu do osudů vyčleněných ze společnosti. Vězeňské prostředí tomu dalo správnou atmosféru a rozměr.
Krom vězňů pobíhají v areálu kočky. Ku podivu nejsou k jídlu, ale vážně jako jistý způsob nikým nenařízené terapie :).
Tak trochu jiné "vězeňské blues". Neurazí, nenadchne, ale přesto stojí za přečtení.
Jedna z knih, kterou, ačkoliv je výborně napsaná, určitě číst znovu nebudu.
Vztahy v rodině bývají bolestivé, zraňující samotné Ego. Vyrovnat se s nimi, žádá po člověku hodně úsilí. Někdy až pád na samé dno otevře oči.
Velmi zvláštní román, rozhodně nic, co by člověk s ohledem na prostředí, ve kterém se odehrává, čekal. Skvěle zpracované postavy, vypravěčské umění a myšlenková bohatost jsou tu kombinovány s dějem, tvořeným bizarními až šokujícími epizodami. Někdy máte pocit, že čtete nějaký absurdní humoristický román, někdy pro změnu pocity hnusu, jindy až deprese. Ale závěr je pěkný, i když nepravděpodobný.
Další pěkná knížka, kterou jsem z knihovničky vytáhl snad jen díky čtenářské výzvě. Diky.
Toto je moje již třetí kniha, kterou jsem četla a je z vězeňského prostředí (ty dvě předchozí napsali přímo vězni - Očistec aneb cesta do kriminálu, druhá knížka byla: René Příběh filmu - dopisy z vězení).
A asi tento druh literatury není pro mne.
Na tomto typu literatury mi hrozně vadí sobeckost člověka, který prošel vězením (podotýkám, že ti lidé byli zavření právem a nemám na mysli literaturu o lágrech, gulazích, válečných a politicko-represivních nešvarech z minulosti nebo současnosti).
U všech třech knížek na mne působilo, že hlavní aktér knihy je vlastně chudáček a obětí společnosti nebo nefunkční rodiny...
Konkrétně tato kniha je docela dobře napsaná, čte se to celkem příjemně, ale mě bohužel hrozně vadí ta sebestřednost a sobeckost hlavní postavy, je pravda, že tady to není tak hrozné jako u knížky: Očistec aneb cesta do kriminálu.
Co na těchto knížkách oceňuji je, že se podíváte do prostředí, do kterého se běžně nedostanete a máte možnost takové prostředí poznat očima vězně nebo v tomto případě očima spisovatele, který vězení navštěvoval a učil vězně krásnému psaní. Člověku je zprostředkován pohled do každodenního rytmu vězení, podíváte se jak takový vězeň přemýšlí, jaké to ve vězení je, co to obnáší.
Tato knížka je útlá a pro mne končí tato kniha dost zvláštním a velmi " pohádkovým koncem" - jako že všechno pro hlavního hrdinu dopadne dobře, což mi přišlo hodně absurdní, ale tak to napsal autor a je to jeho práce a jeho konec :-)
Jak se v popisu píše, že jde o neslavnější knížku autora... Četla jsem jen tři knížky tohoto druhu, tak nemohu soudit, ale jestli je tohle neslavnější knížka z vězeňského prostředí, tak ve srovnání se zbytkem literatury co jsem četla, je toto dílo pro mne: SLABÝ PRŮMĚR.
Štítky knihy
závislost, narkomanie homosexualita americká literatura vězení, věznice vyprávění, naraceAutorovy další knížky
| 1983 |  Město zmařených snů |
| 1990 | Věznice Falconer |
| 1982 | Kronika rodu Wapshotovcov |
Johna Cheevera jsem znala jen jako autora povídky Zabiju tě v Shady Hillu, ve skvělé dramatizaci Českého rozhlasu s Luďkem Munzarem a Janou Hlaváčovou. Od Věznice Falconer jsem čekala něco stejně sofistikovaného. Bohužel má očekávání nebyla naplněna. Není to však špatná kniha. Popis vězeňského prostředí byl zajímavý, vnitřní pochody hlavního hrdiny většinou také. Neseděl mi však útěk jednoho z vězňů, který nebyl nijak řešen a útěk hlavního hrdiny ve stylu hraběte Monte Christa a znovu žádná akce ze strany věznice či policie. Nedávno jsem znovu viděla film Frajer Luke, kde jsou také útěky z vězení, ale reálnější, kdy je velká snaha uprchlého vězně dopadnout. Ten konec byl hodně nereálný.