1913: Případ podivné sebevraždy
Andreas Pittler
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450395/bmid_videnske-zlociny-1913-pripad-podivn-C2P-450395.jpg
4
38
38
Vídeňské zločiny série
1. díl >
Každá kniha se odehrává v roce významném pro rakouskou historii a hlavní postavou je v nich svérázný vyšetřovatel, bonviván a poněkud neúspěšný milovník žen David Bronstein. Skvěle zachycená atmosféra světa staré Vídně, dramatické zápletky, v nichž velkou roli hrají city a vášně, a propojení fiktivních a skutečných historických postav – v této první knize se objevuje mj. plukovník Rédl a pražský novinář Egon Erwin Kisch – jsou zárukou poutavé četby, přinášející zábavu i poučení. Kniha začíná banální sebevraždou jednoho bezvýznamného rakouského vojáka. Na první pohled se zdá být všechno jasné: dobrovolná smrt z nešťastné lásky není nic pro kriminalisty. Ale brzy se ukáže, že jak v případu, tak v životě komisaře Davida Bronsteina není jasného vůbec nic.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2020 , HejkalOriginální název:
Tacheles, 2008
více info...
Přidat komentář
Mám ráda Vídeň. Její atmosféra je velmi podobná Praze. Procházky po tomto krásném městě s hlavním hrdinou, a to ať už při sledování jakéhosi malého, neštovicemi zjizveného gruzínce pravým jménem Džugašvili, který se zdál našemu hlavnímu hrdinovi naprosto bezvýznamný a neškodný, nebo při vyšetřování podivné sebevraždy, či při čekání na špióna, byly velmi příjemné. Četba dobových novin jen podtrhla atmosféru starého mocnářství. Kvitovala jsem objevení se i zuřivého reportéra Egona Ervina Kische, kterého rozčílila prohra jeho oblíbeného fotbalového klubu, a který se zarputilostí, věren své přezdívce, pustil po stopě. Vůbec se to v knize hemžilo známými jmény, ale nebylo to rušivé. Věděla jsem, že v cizině pobýval Lenin, ale informace o tom, že i Stalin se před válkou pohyboval mimo Rusko a byl v hledáčku policie, byla pro mě zcela nová.
Kouzlo Rakouska-Uherska je v audio podání Miroslava Táborského vyloženě lahůdka. Příjemná retro detektivka, ale víc než ta detektivní zápletka mě bavil ten kolorit starého mocnářství v němž si autor poučeně libuje a tak ústřední příběh bohatě špikuje i všelijakými kuriozitami z oněch časů.
Chválím libozvučný překlad, šla jsem se dokonce přesvědčit, jestli je autor není Čech.
Příjemná detektivka. Zápletka mě moc nepotěšila, nemám ráda toto téma (nechci spoilerovat a jsem vlastně ráda, že jsem nikde nepřečetla tento spoiler, kvůli kterému bych nečetla). Jinak se mi to celé ale líbilo. Těším se na další díl. Čtu chronologicky podle roku, ne podle data vydání knihy.
Spojení krimi a humoru není špatný nápad a pokud to zásadité do mocnářství roku 1913 tak máme o zábavu postaráno. Autor popisuje stav tehdejší armády a policie tak živě že čtenář si připadá ják v Haškově osudech dobrého vojáka Švejka. No nebudu to více rozvádět, každopádně mě kniha bavila a kdo se rád směje tomu knihu doporučuji.
Z celého příběhu jsem trochu rozpačitá, v některých momentech jsem úpěla: Celá jedná strana popisu toho co napsaly noviny ten den ve Vídni... Tři krát jsem si řekla, že toho nechám, ale pořád mi to připadalo docela přitažlivé a byla jsem zvědavá, jak se David Bronstein z toho zmatku vyvleče. Dávám 3 hvezdičky, ale určitě si přečtu další příběh.
Fajn odlehčené oddychové čtení s atmosférou "dávnověku". Jak se žilo bez mobilů, zato s čichací solí.
Anotace mě zaujala; mám ráda tenhle typ detektivek, obsahujících zároveň vhled do historie. To, jak ji ale například Vilém Křížek nebo Volker Kutscher dokáží jednolitě propojit s příběhem, se z mého pohledu stejně dobře nevede Andreasovi Pittlerovi.
Vypomáhá si nápadnými "oslími můstky"; tu obsáhle popisuje, co zrovna čte hrdina v novinách při konzumaci kávy (a ilustruje tak tehdejší inzerci letních bytů a lázní), tu jak mladá společnost v restauraci (nikoliv úplně v duchu předchozí konverzace) rozebírá vojenskou situaci na Balkáně, tu téma dramatického souboje o dobytí Jižního Pólu, stav policejního aparátu, armády, společenské hierarchie atd., - když předtím víceméně zcela opustí - beztak ne úplně zřetelnou - detektivní linku.
Dalo by se skoro říct, že líčení samotného případu a smolné kariérní anabáze notorického průšviháře komisaře Bronsteina (v tomhle, počtu cigaret a příjmení přítelkyně si je až dost! podobný s mým oblíbeným Kutscherovým Rathem :)) tvoří jen jakousi výplň působivého obrázku staré Vídně těsně před první světovou válkou.
Vůbec je to občas hodně popisné, někdy až úsměvně, jako když autor cítí potřebu nenechat čtenáře na pochybách ani v tom, jak si Bronstein počíná na toaletě:
...vešel tam, postavil se ke žlábku, rozepnul si poklopec a močil...potom pohlavní orgán opět schoval do kalhot...
Jo! a umyl si ruce, samozřejmě... :))
Navzdory výtkám se ráda pustím i do druhého dílu. Jak jsem psala, mám takové detektivky ráda a když je zrovna hlava trochu přeplněná a není ani úplně prostor sednout si v klidu ke knížce, tak poslouchat něco takového je přesně to pravé.
A ještě se člověk něco dozví :).
Nevím jak ostatní, ale mě kniha příliš nenadchla. Z počátku mi styl psaní připomínal trochu Haškova Švejka, ale jen připomínal. Občas se "blýsklo" popisem Vídně a života v ní, ale jen občas. Připadal jsem si jako v dlouhé nerozhodné bitvě, kde si všichni účastníci přejí, ať už to skončí, bez ohledu na výsledek. Konec sice trochu mé mínění poopravil, ale jen trochu. Nevím jestli si ještě přečtu nějakou jinou knihu pana Pittlera.
Atmosféra knihy odehrávající se ve Vídni na sklonku monarchie se mi velice líbila. Horší už to bylo se zápletkou, která mi připadala trošku "nanicovatá", velmi dlouho se vlastně nic zajímavého neodehrálo. Hlavního hrdinu jsem si zrovna neoblíbila, dost často se chová jako namyšlený idiot. Celkově průměr.
Vlastně nevím, co o knize napsat. Jsem z ní trochu v rozpacích. Ráda čtu příběhy ze starých měst, jako je například Vídeň či Praha, ale tady té historie ani atmosféry mnoho není. Navíc David Bronstein byl krajně nesympatický hlavní hrdina. Aspoň zpočátku, kdy si nebyl schopen přiznat, že vlastně udělal několik chyb. Ke konci už to bylo lepší a jeho postava byla snesitelnější.
Nicméně, abych zase moc nekřivdila, se kniha četla dobře. Ocenila jsem skutečné historické postavy jako je Stalin či Redl.
Pokud máte rádi detektivky, které až tak detektivkami nejsou, Případ podivné sebevraždy by se vám mohl zamlouvat.
Uvažoval jsem mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec za jakžtakž povedený konec a za magické prostředí předválečné Vídně dávám čtyři. Jinak si to přiznejme - čistokrevná detektivka to není; detektiv sice má nějaké tušení, ale to je asi tak všechno, náhod je tam také až přespříliš a způsob vyřešení a usvědčení čistě z policejního hlediska také není nijak objevný nebo nápaditý. Ale žánr odlehčené historické detektivky, která navíc na dvou stech stránkách nemám moc času nabrat nudu, to snese a než by člověk nad některými nelogičnostmi mohl začít opravdu uvažovat, tak už je vlastně konec. Chvílemi to působilo jako trochu průvodce dopravním podnikem města Vídně z jara 1913 - tolik tramvají, drožek, taxíků, vídeňských čtvrtí, ulic, náměstí... je jich příliš. Ale jak jsem již napsal v úvodu, Vídeň je moje město a byl to pro mě naopak ten plusový bonus navíc. Tudíž mě bavilo, že u většiny z názvů jsem buď přesně věděl, kde jsem a užíval jsem si tu cestu, anebo jsem aspoň tušil a bude to možná nápad, kam se vydat příště. Až nás korona někam pustí...
Dala jsem na zdejší výborné hodnocení, ale nějak se k němu nemohu připojit. Nešikovný, přihlouplý detektiv Bronstein mi nevyhovuje. A příběh? Poslouchala jsem ho jako audioknihu při vaření. Když už běžela čtvrtý den a přišel manžel, překvapeně prohlásil: Já jsem si myslel, že posloucháš nějaký román pro ženy a ona je to detektivka. Opravdu to není lehké poznat!
Že by se r. 1913 ve vídeňské policejní kantýně servírovalo v pátek maso s křenem, to asi ne - ale jinak před námi Vídeň přelomu století ožívá přesvědčivě, a navíc se v ní odehrává napínavá detektivka. Trochu jako De Vriesova "Haydnova hlava", posunutá o sto let dopředu a trochu zjednodušená na pěknou odpočinkovou četbu.
„Slyšte, slyšte!!! Pokud se nebojíte vypravit se do Vídně počátku 20. století a pokusit se rozluštit případ podivné sebevraždy nejenom mladého maďarského důstojníka, neváhejte nastoupit tuto cestu se zápletkou více než zajímavou!“
David Bronstein je mladý policista, ve své době spíše úředník, a tráví noci na sledovačkách nějakého Stalina, osoby podivné, však bezvýznamné. Než tahat se po nocích kolem bytu Gruzínce touží se rozlétnout se za velkými případy Vídně a uplatnit tak svůj detektivní talent. David však ještě netuší, že tuto příležitost mu brzy osud naservíruje až pod nos. A záleží jen na něm, aby si jej nenechal urazit.
Něžný příběh ze staré Vídně s detektivní zápletkou zaujme každého, kdo rád u knih přemýšlí, ale přitom se mu nedělá dobře z potoků krve a také se rád ponoří do atmosféry kabaretů a podvečerů kolem honosných divadel. Případ podivné sebevraždy byl krásnou a přitom neotřelou procházkou po dlažbě jednoho starého města v patách mladého policisty. Pokud máte odvahu, vyjděte si s ním. Nudit se nebudete.
Těžko se mi tato kniha žánrově zařazuje. Krimi, no spíš parodie na krimi. David Bronstein je sice velmi ambiciózní, ale není moc chytrý a jeho řešení případů budí rozpaky a shovívavé úsměvy. Jeho kolegové jsou na tom co se inteligence týká ještě o poznání hůř. Takže co bylo autorovým záměrem? V knize můžeme najít švejkovský humor, ale také hromadu zbytečné vaty. K vyřešení případu pomůže kaskádovitá shoda náhod. Kniha mě ničím neohromila, ale vyloženě špatné to také není. Audioknihu čte pan Miroslav Táborský. Knihu načetl velmi dobře a rozhodl o tom, že knize nakonec dám 4 hvězdičky i když je to s hodně přivřenýma očima.
Jak název napovídá, píše se rok 1913 a ve Vídni se děje ledacos. Mně autorův styl psaní vyhovoval, do Vídně jsem se přenesla rychle a pozorně jsem chytala "gastzeita"...nahlédla do dobového tisku, poseděla v kavárně, klíčovou dírkou mrkla do armády a policie, prožila nějaké ty chvíle se zlatou mládeží a některými proslulými osobami a nahlédla i do pěkné měšťácké rodiny. Za mě dobrý a pokračování si dám.
Autorovy další knížky
| 2020 |  1913: Případ podivné sebevraždy |
| 2021 | 1918: Vražda na konci války |
| 2023 |  Horký červenec 1927 |
Nebylo to špatné. Čekal jsem víc... Coby audioknihu povznáší svým "návykovým" přednesem Miroslav Táborský na příjemný zážitek. Příběh se malinko vleče a není to opravdu žádná velká kriminalistika. Hlavní hrdina je takový trošku moula a popis tehdejší Vídně pomálu. Dám asi šanci i dalšímu dílu.