Vidím širou a krásnou zemi
Guðmundur Kamban (p)
Román je moderní ságou o prvních výpravách seveřanů do Grónska a k břehům Severní Ameriky.
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1942 , Sfinx – Bohumil JandaOriginální název:
Jeg ser et stort skönt Land, 1936
více info...
Přidat komentář
věrné a konzistentní převyprávění ság (jakkoli i původní ságy si navzájem trochu odporují). napsáno o pár desetiletí dříve, než se v L'Anse aux Meadows podařilo vykopat pozůstatky osídlení.
muží jsou opravdoví muži (když Bjarni přijede přezimovat u svého otce a když na lodi s potápějícím se vlečným člunem losují, kdo se utopí a pro koho je místo na lodi) a ženy jsou opravdové ženy (emancipovaná, statečná, ambiciozní a tragická Freydis, ale opravdovou zářící hrdinkou je Gudrid, pramáti biskupů)
Literární sousto pro milovníka ság a staré islandské literatury, ve kterém nahuštěný děj plný bojů, objevů a zvratů střídá popisné či "milostné" (naštěstí žádná romantika v té době) části. Velmi zajímavě jsou zachycené tehdejší životní směry, pomalé pronikání křesťanství do pohanského světa, touha mořeplavců nacházet a osídlovat nové země, pokračovat v rodu (či ho krvavě obhajovat) a až mi bylo líto, že autor nezacházel do větších detailů (což při takovém množství postav, cest a dějů nešlo). Obzvláště jsem si oblíbila "grónské" části.
Velmi dobře zpracované historické téma osidlování Grónska, vikingských mořeplavců a obchodníků, kteří při svých dobyvatelských cestách dopluli až do Ameriky, severské mytologie a společenských vztahů ve společnosti kolem roku 1000.
Svého času mě Island hodně zaujal a tak jsem přečetl vše, co se dalo sehnat a co mělo vazbu na tenhle pro mě fascinující a magický ostrov. Samozřejmě že ve oné době byl nejvíce popularizován nositel Nobelovy ceny, původně katolík a následně "pokrokový" spisovatel a komunista H. K. Laxness. Jeho knihy mě ale za srdce nechytly. Gudmundur Kamban ale svým novodobým zpracováním a propojením staroislandských (tzv. historických) ság předvedl něco úplně jiného. Fascinující a narativně dochovaný obraz jedné z nejúžasnějších cest, kterou se Islanďan Leifur Eiríksson dostal na plochém drakkaru s jednou plachtou až k břehům dnešního New Foundlandu nemá chybu. Je zde i řada jiných součástí staroislandských ság, ale Kamban byl spisovatel a teprve porovnání se zapsanými texty ze 13. století ukazuje jeho nesporně literární kvality. Na celé věci je nejsmutnější, že autor žijící v Dánsku byl 5. května 1959 zavražděn horlivými dánskými vlastenci, kteří ho vinili z kolaborace jenom proto, že nějaký čas žil v Německu (1935 až 1938). Teprve posmrtně se prokázala jeho naprostá nevina, ale za jeho zavraždění nebyl nikdo nikdy potrestán.
Přečetla jsem až napodruhé, musela jsem se trochu kousnout. Mnoho postav má podobná jména - Thurid, Thornbjorn, Thorfin, Bjorn, Thoharin, Thorhilda, Thorhall, Thorgunna, Thormod, Thorvard a to pro mě bylo peklo. Erik Rudovous se tam spíš vyskytl, něž že by to bylo o něm. Přestože kniha popisuje osídlování a objevování nových kontinentů, zaoceánské plavby a tvrdý život v Grónsku, je nezáživná, bez tahu na branku. Nepřispěje zřejmě ani zastaralý překlad, který mi jinde nevadí.
Přečetla jsem z úcty k autorovi, v jeho době to bylo jistě zajímavé dílo. Kniha je na poctivém papíru, s krásnou obálkou Jindřicha Štýrského. Film by to byl taky pěkný.
Opravdu moc pěkný román o dobách kolem roku 1000 n. l. odehrávající se na dálném severu. Jde o velmi poutavé a poměrně podrobné líčení vikingských dob, kdy se Seveřané rozhodli začít osidlovat Grónsko a následně objevili i Vinnou zemi, tedy americký kontinent - což je skutečnost, ne pouhá románová fantazie. Kryštof Kolumbus sem tedy nedoplul zdaleka jako první Evropan.
Autor líčí strastiplné putování Vikingů, jejich pokusy o osidlování i nešťastné střety s domorodými indiánskými obyvateli, stejně jako vytěsňování pohanství z vikingské tradice a její postupné nahrazování křesťanstvím.
Autor čerpal námět ze skutečných staroislandských ság - zajímalo by mě, do jaké míry se jedná o konstrukt a do jaké míry čerpá právě z těchto mýtů. Co se ovšem zřejmě popřít nedá je krutost, jakou tehdejší válčení a střety přinášely - mrtvý sem a mrtvý tam, v dobách, kdy čest, slib a krevní msta měly váhu. Kamban tyto momenty zachytává s velkou precizností, ale jak psáno níže, nechává hodně i na čtenáři.
Pěkné svědectví o vikingské době :)
Četla jsem v dubnu 2010. Podle mých poznámek:
Historický román z doby kolem roku 1000.
Hezké, čtivé, napínavé.
O statečnosti, lodích, mořích, lidech, ženách, lásce, zradě, nenávisti.
Citát:
"Odvaha má svého strážného anděla."
Výborný čtenářský zážitek. Příběh je vyprávěn neuvěřitelně chytře, vyplněn celou škálou pocitů, které si jen lze vybavit. Jsou místa , kde autor absolutně vydráždí a pak vás ponechá opět sobě samým a vlastnímu hledání, ale co je důležité jakmile vás chytí, má vás. Knihou se velice pěkně proplouvá, jak pro námět tak pro výborné chytáky uvnitř.
Nerada hodnotím něco, co jsem nedočetla, ale možná i to o něčem vypovídá... :)
Po faktografické stránce je to zajímavé - osídlení Grónska, šíření křesťanství, islandská kultura... Ovšem není to zrovna čtenářský zážitek. Děj mi přijde trochu rozházený (vlastně nějaký ucelený tam asi ani není). I přesto se k tomu možná někdy vrátím a třeba i změním názor.
Štítky knihy
Island Grónsko islandská literatura výpravy a expedice historické romány
Autorovy další knížky
1973 | Panna na Skálholtu (I. a II. díl) |
1974 | Biskup na Skálholtu (III. a IV. díl) |
1938 | Vidím širou a krásnou zemi |
1995 | Panna Ragnheidur |
1995 | Biskup na Skálholtu |
Román z doby, kdy muži byli ještě muži a kdy pouštní bůh pomocí germánských mečů dobýval severské germánské ostrovy. Kniha je poskládána z převyprávěných islandských ság, jen poslední kapitola je pouhou autorovou fikcí. Z bohatého děje vyzdvihnu osidlování Grónska, přijetí křesťanství na Islandu a hlavně objevení Vinlandu (Ameriky). Na své si přijdou i čtenáři vztahových a milostných příběhů. Za zmínku stojí třeba pohnutý osud Thorgunny z Tirey. Nechápu, že tenhle literární skvost nebyl od roku 1972 opětovně vydán.
Citace: Krátce po Thjodhildině křtu se dali pokřtíti také oba mladší Erikovi synové. Celá Erikova rodina - kromě Erika samého - byla pokřtěna.
Takovým vývojem věcí byl donucen k tomu, aby mlčel. Jeho myšlenky však byly svobodné.
Thor v něm vypěstoval osamělý strom. Byl to strom, který rostl sice pomalu, ale nedal se ničím ohnout.