Vidím to jinak

05.02.2024

Čtení Sterlinga je pro mě požitkem. Stále se podivuji nad jeho vynalézavostí a hravostí, s jakou své nápady (a že jich je!) předkládá čtenáři. Nejznámější jsou bezesporu povídky ze světa Tvárných a Mechanistů, ale teprve další oddíly této sbírky ukáží, jaký má rozlet a rozhled. A stejně jako se on dovolává svých oblíbených autorů, i já vidím celou řadu podobností s těmi nejlepšími (Večeři v Audoghastu jako by napsal Borges, při čtení Našeho neuronového černobylu si nelze nevzpomenout na Lemovu Pračkovou tragédii a Maneki Neko je tak paranoidně šílená, že by ji klidně mohl napsat Dick). To ale neznamená, že autor nemá co nabídnout nového, naopak!

A ještě vzkaz Lazarusovi: román s Leggy Starlitzem existuje, ale nebyl zatím přeložen (Zeitgeist)...

01.02.2023

Sbírka krátkých fikcí Bruce Sterlinga Vidím to jinak je jakýmsi „best of“, výběrem toho nejlepšího, co autor na poli sci-fi napsal. Sterlingovy povídky nejsou žádné vesmírné hard science fiction opusy, plné akce a techniky, jsou spíše zadumanější, vrcholně promyšlené, složitě strukturované, motivy jsou často zastřené, vyžadují plnou čtenářovu pozornost, happy end často chybí nebo je zcela odtržený od reality. Kniha je rozdělena do pěti celků, v nichž jsou soustředěny kousky, které spolu souvisejí, navazují jeden na druhý nebo mají společného hrdinu. Tak tu máme úžasný vesmír Mechanistů a Tvárných, Leggy Starlitze v postsovětských republikách, chattanoogská ghetta s Koumákem Eddem, Lylem Schweikem a Pavoukem Petem. Vedle těchto koncepčních věcí je tu trocha orientu (Brunej, Audoghast, Jeruzalém), netradičních destinací (Borneo) nebo velkoměstských džunglí (Tokio, New York). Občas jsme se Sterlingem nepotkali na stejné straně břehu (Milosrdný, digitální; Dvacítka evokací; Náš neuronový Černobyl, Damoklův meč) a jindy jsem byl zase naopak stržen a uvězněn gejzírem Sterlingových nápadů (Roj, Zelené dny v Bruneji, Blemmyho lest a především Taklamakan). Sečteno, podtrženo, nakonec z toho vyšla schůzka na polovině cesty.

16.01.2023

Do téhle knížky jsem se pustil hlavně kvůli povídkám ze světa Schismatrixu, ze světa Tvárných a Mechanistů. Ale nakonec právě takhle část, která sbírku otvírá, je podle mě nejslabší. Pak už je to jenom lepší. Nejvíc mě ovšem zaujaly příběhy s Leggym Starlitzem a to, jak do detailu zná americký autor postsovětskou realitu a jaké nápady a hlášky a odkazy trousí jen tak halabala, mimochodem. Najdete tam i poznámku o Havlovi. Fakt. Jenže s podobnou detailností Streling popisuje Brunej, staré Japonsko, budoucí islámský svět i střet náboženství (ve fantasy hávu) v Jeruzalémě. Literárně je ale nejlepší povídka Dori Bangsová. A poslední Kiosk šokuje popisem 3D tiskáren.

31.12.2019

Jenom 20 hodnocení ?? Nechápu. Čtení této sbírky byla čistá radost a potěšení ze čtení. Spolu s Tanec s Ježíšem nejlepší povídková sbírka co Laser vydal.

08.10.2017

Sbírka je pro mě trošku nesourodá, ale to má své plusy stejně jako mínusy. Fajn je, že jsem měl možnost projít si autorovu tvorbu napříč různými oblastmi, ve kterých působí. Přečetl jsem všechny, ale jen malou část opravdu jedním dechem. Přesto, musím říct, že se mi jeho tvorba líbí. Místy je sice kapku přehuštěná - nápadů je tolik, že co je v povídce by stačilo na román, nebo i dva, a čtenář má z toho chvilkama zmatek v tom, co je dějové a co je tam jen tak že se to mihne a vzápětí zmizí... Ale některé nápady byly opravdu úchvatné a celkově se mi jeho styl a pojetí moc líbí. Hlavně reálnost popisů a uvěřitelnost zápletek :)

06.12.2016

Nejlepší povidky jsou ty ze světa Schismatrixu. Další, v knížce obsažené jsou o chlup slabší, ale pořád dostatečně zábavné. Ovšem Leggy Starlitz je kapitola sama pro sebe. Škoda, že Sterling nenapsal o téhle postavičce samostatný román. Hodně mě připomněl Simmonsovi Kruté hry, osud a mrazy. Podobně zábavné a drsné. Zamiloval jsem si jej.

10.01.2015

Kniha, která otevřela mé srdce kyberpunku. Mnoho mrazivých podnětů k zamyšlění. Existencialismus, samota, fascinující společnost budoucnosti a šťourání se ve smyslu a podstatě bytí samotného.