Villon
François Villon
Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.... celý text
Přidat komentář
Poezii nijak moc nemusím, ale básně od Villona si přečtu vždy ráda a s chutí.
Villon mě těžce zasáhl v mých 15 letech a do dnešních dnů mi u zmínky o Villonovi vystoupí vzpomínky na dobu, kdy jsem ho bezhlavě milovala a nenáviděla a hlavně četla vše, co o Villonovi bylo k mání. A že jsem tomu všemu ve svých 15 letech nerozuměla, to dá rozum. A tak si to teď ( co už si myslím, že ten rozum mám a tak mám zas strach, že ho za čas pozbudu... :-) ) snažím vynahradit nad jeho poezií ten čas co mi zbývá ( nežli tomu pak už zas rozumět nebudu). A je to čtení úžasné, krásné, smutné, veselé - prostě Villon.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Velká závěť |
| 2009 | Básně |
| 2010 | Malý a Velký testament |
| 2009 | Já u pramene jsem a žízní hynu |
| 1964 | Já, François Villon |
Villon mě zklamal. Ze školy si vybavuji pouze ono známé "Já u pramene jsem a žízní hynu", na jehož základš jsem čekala něco obsahově zajímavějšího než Baladu o tlusté Margot a nářky nad tím, jak kdo kdy Villonovi ukřivdil a co mu za to básník přeje. To mi v poezii opravdu vadí. Navíc mě dorazilo, že překlad je z roku 1927 (vydání 1951) a kdoví, jestli má s původním dílem vůbec něco společného: "Nepřihlíženo k ""Lais ani k baladám v žargonu, na některých místech "Testamentu", zvlášť ve spojujících místech mezi baladami, text vědomě parafrázován, vynecháno vše, co by bylo opakováním a přetížením, vše, co se zdálo být nezralým pokusem anebo básnictvím pouze příležitostným, místním, podmíněným úzce osobně a časově, srozumitelným leda s podrobnými výklady z kulturních dějin. Tím arci leckterá konkretnost musila být nahrazena náznakem. Zato bylo překladatelovou snahou vyzvednouti ve Villonově poesii složky obecně lidské a posud naléhavé, dávati do odlehlých narážek pointovaný výklad, nahrazovat učené a biblické nápovědi přímými citáty, psát soudobým slovníkem a též jinak přibližovat originál našemu cítění. Přitom však má tu být Villon podán ve všech součástech své protimluvné bytosti, i se svých nejdrsnějších stránek, ...". Jako ukázku vybírám jednu z balad.
Balada mravoučná
Ať falešně znáš v kostky hráti
či odpustky-li prodáváš,
znej lhát a křivě přísahati,
v šejdířů oleji se smaž,
padělej minci, špatně važ
či lupičem buď sakramentským -
kam děje se, co vyděláš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Frašky a kouzla zdáš se znáti,
v kuželky hrej a mariáš,
hrej na cymbál, uč rýmovati,
na flétnu pískej, dardu maž;
snad vandrovati s kumštem znáš,
ať laickým či náboženským -
tak se jen přiznej, kam to dáš?
Všechno jde do putyk a ženským!
Těm svinstvům chceš se vyhýbati?
Tak půdu vzdělávat se snaž
a koně uč se zapřahati,
ač studovat-li nehodláš.
Však ti to stačí, uhlídáš.
Ale kam dáváš groše - ven s tím
co v konopí si naděláš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Co parády a botek máš,
co šatů s švihem cizozemským,
jdi promazat, ať nastrkáš
všechno jen do putyk a ženským!