Vina
Jaroslav Hilbert
Dramatický děj hry, na českých scénách do té doby něco neobvyklého, hra je silná v psychologickém pojetí konfliktu.
Přidat komentář
Drama je výborně psychologicky propracováno a autor sám je tu neuvěřitelným citovým vyděračem. Přečteno za dvě hodiny, ale následky budou nejspíš trvalé. Tak rozjitřeně jsem se už hodně dlouho po přečtení nějaké knihy necítila. Hilbert je dnes neprávem opomíjeným autorem, skvělým žákem Ibsenovým.
První hra autora dosáhla mimořádného ohlasu u publika i u soudobé kritiky. Hlavní hrdinkou je prostá, ale mravní dívka, která se nechá svést darebou, který ji poté opouští. Co nám to připomíná? No stěžejní hru H. Ibsena jen zasazenou do českých reálií.
Skvělé vykreslení psychologie postav, všech jejich myšlenkových pochodů, změn nálad i rozhodnutí. Velmi propracovaný příběh, v němž všechno zapadá do sebe a dává smysl. Je snadno pochopitelné, vzhledem k vykresleným povahám, proč se která postava chová tak, jak se chová, je jasné, že jinak se chovat nemůže, není toho schopna. V textu je spoustu odchodů a příchodů, postavy jsou spolu často nechávány o samotě, důvody k odchodům jsou ale jasné a uvěřitelné, nepůsobí nemístně a nepřirozeně. Příběh jako takový je smutný, autor nenechává příliš prostoru pro naději a víru v dobrý konec.