Nevěrné ženy pijí sauvignon
Věra Fojtová
Vinařská krimi série
< 3. díl >
Další příběh z řady vinařských krimi se opět odehrává v kouzelném jihomoravském kraji pod Pálavou, mezi vinohrady, vinnými sklípky a vinaři. Otevřelo se naplno jaro a přineslo s sebou nejen práce na vinicích, ale také hodně radosti. Velikonoční košty vín se střídají jeden za druhým, neboť mladá vína právě dozrála do plnosti, ale také jsou poslední dubnový den tradičně zapalovány ohně k pálení čarodějnic. V první májový den je nedaleko místa, kde hořela vatra, nalezena ohořelá mrtvá žena v kostýmu čarodějnice. Jde o násilný trestný čin, nikoliv o nešťastnou náhodu, jak by se na první pohled zdálo, neboť žena je kromě viditelného popálení i uškrcená...... celý text
Přidat komentář
Jak jsem predtim pred temi trapnymi dialogy privirala oci, tady uz to neslo. Nemohla jsem se pres uvodni kapitoly k samotnemu pripadu vubec prokousat. Bohuzel, nedocteno. Mozna se k ni ale vratim a dam ji jeste sanci. Bohuzel mi ale pripada, ze serie ma sestupnou tendenci.
Další pohodová krimi která čtenáře opět zavede do vinného sklepa na krásné Pálavě a vtáhne ho do vyšetřování záhadné vraždy. Vraha jsem rozluštil už asi v polovině knihy ale vůbec mě to nevadilo, kniha mě bavila až do samotného konce. Jde o četbu kde nemůže čtenář očekávat nějaké velké dějové zvraty a příval akčních situací. Je to prostě pohoda a klídek.
Klasická česká detektivka. Úplně neurazí, ale nenadchne. Dialogy jsou jen stěží uvěřitelné a působí dost naivně. Příběh je zdlouhavý a já se jen obtížně prokousávala k závěru. Hvězdičku navíc dávám za řádky týkající se vína.
Neodolala jsem další knize paní Fojtové. Opět jsem se ponořila do vinařské poezie s nádechem vraždy. Škoda, že autorka nepokračovala v této sérií. Možná, že se to ještě změní.
Proti předchozím dvěma dílům žádný výraznější posun úrovně, příběh postupně ztrácí na plynulosti a začíná nudit, takže v závěru jsem už jen počítal stránky, kdy už to zkončí.
Série detektivek z jižní Moravy. Celkem 4 díly, ale nepochopila jsem, v jakém pořadí mám tyto knihy číst. Takže jsem začala touto. Protože byla označena jako jarní příběh. Naprosto mě ovšem šokovaly první strany a kapitoly, ten přitroublý rozhovor dvou detektivů v kanceláři... to neeee! Neumím odložit nedočtenou knihu, i když je nezáživná, tak jsem se prokousala ke konci. V průběhu se děj zlepší, když se stane zločin, tak ti dva přestanou aspoň tlachat nesmysly. Přečetla jsem ještě další dvě knihy ze série. Ale tu poslední, kterou jsem zřejmě měla číst jako první, už jsem ani neotevřela.
Souhlasím s některými komentáři - nenadchne, neurazí. U série zůstávám už jen kvůli malebné Moravě. Chybí mi pořádné vyšetřování a tentokrát jsem se několikrát přistihla i přitom, že dialogům mezi vyšetřovateli Kubou a Lukášem nevěřím - cítím z toho spisovatelku ženu, která píše postavu muže. Nicméně za příjemnou atmosféru tři hvězdičky.
Bylo to úsměvné, hodně předvídatelné. A ty dialogy, :-D Ale to není smích, že by to bylo vtipné, ne. Přišlo mi to místy dost směšné.
Dočetla jsem ji do konce, ale další díly číst nebudu, protože mě to nijak nenadchlo. Ani zápletkou, ani stylem. Závěrečný pocit z celé knihy: nenadchne, neurazí.
Knížka se čte stejně dobře jako předešlé díly, to se nedá popřít, ALE... Už mě to schéma, podle kterého Fojtová stále píše, přestává bavit. Mimo jiné vrah se dá odhadnout dříve, než se tam dotyčná postava vůbec objeví... Čtvrtý díl si přečtu jenom proto, že je to poslední díl téhle série... tedy snad...
Na rozdíl od Hříbčete to vidím zcela opačně: na začátku jsem si říkal, že paní Fojtová konečně našla způsob, jak se popasovat se žánrem zvaným "detektivka", ale potom se najednou zopakuje ta manýra z druhého dílu, kdy je otevřen, řešen a následně vyřešen "městský" případ (i tentokrát dost krutý a surově provedený) – ale před dovršením poloviny knihy tradá z města na venkov (ovšem co jiného jsem mohl očekávat, když na tomto vzorci je postavena celá série?!) – a najednou je TA TAM policejní práce, která alespoň zpovzdálí mohla připomínat reálné vyšetřování zločinu – a rázem tu máme zase to po sousedsku vedené "šetření", kdy kriminalisté při vínku, pivu či kávě hovoří s podezřelými…
Nicméně, abych byl spravedlivý, oproti předchozím dílům se tu daleko méně jí a pije a o to více vyšetřuje – a za to přihazuji dvě hvězdičky navíc, neb určitý příslib (zvláště v první třetině knihy) jsem v knize zahlédl.
Ale neodpustím si ještě dvě poslední výtky: jednak mi trochu vadily melodramaticky pojaté rodinné vztahy, které postupně vycházejí najevo a které připomínají Pytlákovu schovanku ("nevlastní bratr mého otce", "Oksana potom byl přece vaše teta, ne?" atd.) a potom některé "nezvukomalebné" přezdívky (Mokrouš, Máňa atd.), které mi pokaždé při četbě zaskřípaly v hlavě jako škrábanec na vinylové desce.
Začátek tohoto dílu mi přišel poněkud slabší, než u předchozích dílů, ale chápu, že autorka musela nějak uvést na scénu nového člena týmu - paní Dr. Marii Černou, přátelsky zvanou jako Máňu. Když už se však děj asi ve čtvrtině knihy přesunul opět na mou milovanou jižní Moravu a když se dokonce začala vyšetřovat vražda mezi vinohrady, začala jsem si knihu vysloveně užívat. Trošku mi sice chyběly rýpance mezi kapitánem Kubou a jeho druhem Lukášem, protože v této knize je hlavní vyšetřovací dvojicí kapitán Kuba a právě již zmíněná doktorka Černá, ale i tak je detektivka prošpikovaná vtipnými hláškami jako předchozí dvě knihy. Detektivní zápletka je tu sice zase předvídatelná, ale příběh je to velmi milý, takže spokojenost a opět si moc ráda přečtu další kousek z této řady, a to už jenom proto, abych zjistila, jak se Máňa sžila s Otakarem Kubou a Lukášem Vrbou. :)
Pěkné, od nás, dobře napsané i když konec předvídatelný. Přečtu si i ostatní knihy od stejné autorky :-)
Autorovy další knížky
2016 | Neviditelná zranění |
2020 | Zbav nás od zlého |
2011 | Tramín s příchutí krve |
2005 | Nevěry |
2013 | Nevěrné ženy pijí sauvignon |
Tuto sérii jsem si moc oblíbila,stejně tak i všechny hrdiny,ale tento díl mi připadal takový slabší oproti předešlým. Tak uvidíme, jaké budou další díly.