Vinnetou
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/315969/bmid_vinnetou-vPQ-315969.jpg
5
1119
1119
Dvoudílné vydání jednoho z nejznámějších děl Karla Maye přibližuje, jakými cestami se Old Shatterhand dostal z Evropy na Divoký západ a především za jakých dramatických okolností se setkal s Vinnetouem, svým následným pokrevním bratrem a přítelem na život a na smrt. Společně pak svedou boj proti zrádným Kajovům či Oglalům, kteří zaútočí na železniční stanici Echo a na osadu Helldorf. Jejich hlavním cílem je však dopadnout Santera, vraha Inču-čuny a Vinnetouovy sestry Nšo-či, a zabránit mu v objevení ohromného indiánského pokladu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1942 , TranosciusOriginální název:
Winnetou, 1893
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mi dala pocit, že stojí za to číst. A ten mne celý život neopustil.
Vinnetou (a vůbec Mayovky) formoval moji osobnost od dětství, formuje dosud a bude doufám až do smrti mým morálním vzorem. Setkání a přátelství dvou mladých lidí naprosto odlišných kultur, jazyků, ras a zvyklostí, které spojuje jen to dobré, co v nás je, je prostě geniální. Vzít si od druhého jen to pozitivní, poučit se a snažit se najít společnou řeč pro blaho ostatních, respektovat odlišnosti a přitom zůstat sám sebou, to je nádherná syntéza dvou duší. May prostě předčil svými myšlenkami dobu a mnoho let. Vinnetou a Old Shatterhand jsou vlastně jakýmisi polobohy a nadlidmi, kteří vynikají vysokou inteligencí, fyzickou zdatností a humanitou. Jsou vlastně nereální. Proto se na ně můžeme upnout a bezmezně je obdivovat, milovat a ctít.
Řeknete-li Karel (Friedrich)) May, vybaví se různá spojení. Dnešní mladé generaci toto jméno německého spisovatele žijícího v druhé půlce devatenáctého století mnoho neříká a nejspíše by neříkalo ani o mnoho víc mé generaci, kdyby nevyrůstala v období „renesance“ indiánek a nejrůznějších westernů, se kterými se na filmovém plátně v šedesátých letech minulého století doslova „roztrhl pytel“.
Daly vzniknout legendárním westernům ověnčených skvělými hereckými výkony a neméně dobrou hudbou. A pro mnohé z nich se staly předlohou i knihy Karla Maye – tzv. mayovky, jak jsme jim s oblibou říkali a říkáme doposud.
Z pohledu tehdejšího i soudobého literárního kritika nebyly knihy žádnou vážnou a hlubokou literaturou, ale čtou se dodnes a to je těm příběhům přes 110 let a více.
O Mayovi bylo známo, že prožil život, který byl poznamenán mnohými příkořími, vězením a že si May ve svých knihách tak trochu splňoval své představy a sny o dalekých krajích, kam se sám nedostal. Jeho hlavní hrdinové prožívají mnohá dobrodružství, které nás, kluky šedesátých let, tak uchvátily a ovlivnily, že jsme autorovi odpustili téměř vše, především ony reálie, které se tak výrazně lišily od skutečnosti.
Dodnes si vybavuji situaci, kdy jsme v roce 1968 koncem srpna zcela vážně rokovali, coby desetiletí kluci, jaké by to bylo fajn, kdyby se najednou na svých koních objevil Vinnetou, Old Shatterhand a další a dali to v té naší zemičce zase všechno do pořádku. Tak silně nás tyto příběhy ovlivnily.
Mayovky zdaleka nevymizely, ty knihy se stále čtou, mají své příznivce, mají své stránky s celkem velkou návštěvností a prostě stále dovedou chytnout za srdce.
Před pár dny se mi dostala do tabletu e_podoba třídílného Vinnetoa s Buriánovými obrázky a tak jsem si s chutí zavzpomínal na chvíle, kdy jsem ty texty slyšel (když mi je máti předčítala) a četl poprvé. Právě vydání všech tří dílů z roku 1967 mám stále ve své knihovně vedle mnohých dalších.
Zcela záměrně se tentokráte vyhnu hodnocení knih, bylo by příliš subjektivní, mayovky stejně tak jako foglarovky mne výrazně ovlivnily a zapříčinily mou celoživotní vášeň a lásku pro westerny a muziku s nimi spojenou, lásku k přírodě, kamarádství a ztotožnění se s myšlenkou, že pravda, spravedlnost a láska vítězí . . .
Jak krásně naivní . . .
a tak snad na závěr jeden postřeh klasika – s pravdou a poctivostí, láskou nejdál dojdeš, hm, je se pak těžko vrací zpět . . .
Líbilo se mi, jak Old Shatterhand dokázal ladně udělat blbce z povýšeného Sama Hawkense nebo indiánského náčelníka s pokřiveným charakterem. A pokud na to nestačil břitký humor, dorovnal jinak nenapravitelná individua přesným zásahem své věrné henriovky!
Patří mezi klasiku dobrodružných knih.Vennetou i Old Shatterhand patří mezi knižní i filmové legendy.
Co k tomu dodat. Prostě to nej z literatury pro mládež. Navíc za nejlepší považuji třídílné třetí vydání z 60. let.
Když se na to zpětně dívám, je to trochu naivní, ale přece jen... Krásný příběh z Divokého západu, Old Shatterhand trochu nesympatický (až příliš velký hrdina - na to že byl greenhorn), ale Vinnetou všechny nedostatky nahradil - skvěle vypracovaná postava, která má charakter, cit, duši ♥ ... Knížka je rozhodně lepší než film!!!!!
Kdybych četla Vinnetoua poprvé až dnes, dost možná bych tomu některé věci vytkla a určitě by mě nechytla tolik jako před lety. Naštěstí se mi kniha dostala do ruky už tenkrát a já se i dneska ráda ponořím do dobrodružství Old Shatterhanda, Vinnetoua a dalších a tím zároveň do vzpomínek na dětství a na doby, kdy jsem opravdu věřila, že dobro vždy vítězí nad zlem :)
Můžu přidat pohled člověka, který si Vinnetoua a Old Shatterhanda zamiloval v dětství a dospívání po shlédnutí filmů. Knihu jsem četl až v 26 letech! A musím bohužel říct, že se mi kniha nelíbila! Tím chci říct, že je možné, že mnozí z hodnotitelů jsou možná ovlivněni filmy a nostalgií a přidávají hvězdičky. Pardon, omlouvám se všem.
Těžce jsem váhala kolik dát hvězdiček. V dětství jsem tu knihu milovala, a jak už tady napsalo více lidí, bylo mi upřímně fuk, nakolik se zakládá na pravdě. Nedávno se mi dostala do ruky znovu a kupodivu mi nepřipadala tak naivní, jak jsem se obávala. I z pohledu dospělého má svá pozitiva, protože lpění na přátelství a čestnosti vlastně není tak docela špatné, ne?
Vinnetua považuji za základní hodnototvorné dílo mnoha generací, snad kromě těch narozených v 90. letech minulého století a později. V našem dětství se otázka, zda-li autor byl nebo nebyl v Americe a nakolik je jeho popis prostředí a zvyků autentický, vůbec neřešila a - pokud si vzpomínám - ani nebyla důležitá. Na důvěryhodnosti té knihy to nic neubíralo; dnešní čtenáři také neprověřují, zda pí Rowling byla na studijním pobytu v Bradavicích, aby před psaním "nasála atmosféru" . Ne, kreativní autor atmosféru nenasává, on sám jí ve svém díle vytváří, a panu Karlu Mayovi se to povedlo náramně.
Byla to kniha, které se dalo věřit, chtěli jsme jí věřit, byla napínavá, vtipná a učila nás mnoha pozitivním vlastnostem. Být jako Ribana a Nšo-či - to byl dívčí sen! Dokonce si vybavuji, že v hodinách ručních prací jsem na kanavu vyšívala záložku do knihy s indiánským motivem :-)!
Po 25 letech jsem si zase přečetl knihu svého mládí. Byl jsem zvědav, jaká bude - jestli to budu opět nadšeně hltat a nebo zjistím, že to je naprostý škvár (ještě navíc jsem před touto knihou četl Mayův životopis, takže jsem si to celé mohl zasadit do trochu jiného oprazu než tenkrát, když mi bylo devět a já se od knihy nemohl odtrhnout. No nebudu vás napínat - děj byl napínavý jako tenkrát, jen dneska mi některé pasáže přišly už trochu přehnané, Olda Šetrnej a Vnetů až moc správňácký a ty jejich rozhovory místama až moc přeslazený :) Ale i tak je to pořád pěkný čtení a těším se, až to půjčím synovi.
po tomdle nemam rád Máje Vinnetou není dobrý ani ve filmu mě tam nic nehraje jen tak si tam skáčou no velká autora představa
Miluji tuhle knihu od dětství, pro její dobrodružný děj, kvůli indiánům, ale zejména kvůli tomu úžasnému příběhu jednoho věrného přátelství, vždycky mě neuvěřitelně dojme.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Tak jsem ho po 25 letech znovu přečetl (dvoudílné vydání z r. 1987) a bez uzardění tvrdím, že hlavně první díl od greenhorna až po smrt Inču-čuny a Nšo-či je to jeden z nejlepších příběhů světové literatury.