Děti Raumy
Kristina Haidingerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409636/bmid_deti-raumy-a7E-409636.png
4
32
32
Katie Waarmetsové se podařilo najít čtyři staletí spícího muže, který je nositelem nesmrtelnosti. O jeho probuzení se dozvídají Katiini spojenci i dosud neznámí zrůdní pronásledovatelé. Rozdíl mezi lidmi a monstry se brzy stírá v zájmu jediného cíle – věčného života. Co a koho budou ochotni obětovat, aby jej získali? Kam až posunou hranici vlastního svědomí nebo bolesti? Začíná nerovný boj, ve kterém strach, oddanost a msta dostávají zcela nový rozměr. „Dej si pozor na to, co si přeješ.“... celý text
Přidat komentář
Na Violetech jsem si vypěstovala příjemnou závislost a myslím, že Kristina Haidingerová je autorka, která si pozornost zaslouží. Protože je jiná, svá a originální. Její temnosvitné motivy mají své nepopiratelné kouzlo a na podzim jsou Děti Raumy to pravé hororové
Bohuzel teto knizce nedam moc pozitivni hodnoceni Asi za tim bude hlavne to, ze ,,upirska,, tematika neni uplne pro me, ale jelikoz jsem tuto knizku vyhrala na HorrorConu, pustila jsem se do ní. Trochu mě mrzí, že to pro mě bylo trochu zklamáním, protože předcházející povídka ze sbírky Zachovej mou duši mě na tuto knížku kvalitně nalákala. Spisovatelka má uzasnou fantasii, skvelou slovni zasobu i smysl pro takovy popis, ktery dokazal rozhybat mou predstavivost, ale na dejovy spad, tematiku a posloupnost vypraveni by se (za me) mohla jeste trochu zamerit. Knizku jsem zavirala se slovy: ,,Cože???´´ a ani na prequel ani na pokračování jsem dostatecnou motivaci nedostala
V případě upírské literatury obvykle neochotně podotýkám, že jejich příběh byl již vyřčen... avšak u příběhů ze světa Violetů si musím sypat upíří popel na hlavu. Tohle je psáno s fantazií a funkčními nápady, které ději dodávají doslova ledovou svěžest.
Nemohu říct, že přesun děje do současnosti by ději nějak výrazněji uškodil, ačkoli při občasných návratech do minulosti na mne dýchla podivná nostalgie. Přitom ale jde stále o ten samý bolavý, krutý a bezcitný svět – jen zatuchlost Draculy vystřídal kovový pach krve z Bladea. Schopnosti Violetů, dříve spíše naznačené, se zde projevily v plné síle. I tentokrát si (ne)život s postavami nehezky pohraje a nihilisticky-poetický konec tomu krásně sedí.
Obě části Violetí série lze podle všeho fungují zcela samostatně. Ovšem přečtete-li si oba romány, zapadají do sebe jak dva precizní, neoddělitelné kusy skládačky. Co je v jednom díle nastíněno, další naopak rozvíjí. Tohle mému vnitřnímu dítěti hodně imponuje, a proto se nezdráhám přihodit i pátou hvězdu...
No, zezačátku jsem byl zklamaný, že se děj odehrává v současnosti, i když se to podle první knihy dalo čekat. Ale ten parádní rozjezd hned všechno zpravil. Nějak se podařilo nacpat strach a zatuchlost i do moderního hororu. Všechno promyšlené, provázané a akční. Každá epizoda končila v nejlepším takže knihu nešlo odložit. Bylo to jako sledovat film. Nebo spíš seriál. Škoda, že autorka nemá víc knih, protože podobně píše málokdo.
Co se týče děje, opravdu nečekejte žádnou upírskou romantiku. Děti Raumy je drsný horor, který si nebere s ničím servítky. Sice musím říct, že jsem si více užila první díl (a vlastně nevím proč, mám radši knihy z přítomnosti, možná jsem teď byla jen špatně naladěná na tento žánr), ale i přesto není pochyb, že Kristina Haidingerová prostě umí. Dokáže dokonale vykreslit atmosféru, postavy i okolí a čtenáře vtáhne do děje, který vás pohltí. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Milá Kristínko, kniha mě velmi nadchla a okamžitě vtáhla do děje. Chvílemi mi bylo smutno i ten vztek se objevil. Hlavně jsem celou dobu myslela na to, jak bych se asi chovala já. Často pyšně říkáme, to bych nikdy nedělal/a, blbost. nikdo nevíme nic. Nezažiješ, nevíš! Jen si myslíme a chceme být buď tajemní a důležití a ukazovat jak nás temno a zlo přitahuje nebo "hodní" a pak si představujeme, že bychom právě My prošli se ctí. Pravda je, že kousek zla je v každém z nás a je my nakonec rozhodneme nebo budeme donuceni, co ukážeme.
Jestli jednička byla výborná, dvojka je vynikající. Je vidět, že autorka se za ty roky vypsala. To, jakým způsobem do sebe obě knihy zapadají, je ojedinělé. I když je to zase o záchraně potomka, každý příběh je jiný a strhává s sebou všechny kolem sebe. V Dětech Raumy doslova všechny. Žádná postava není vyloženě kladná ani záporná a každý si vleče své kostlivce, postupně se poznávaj. Za hodně silnou stránku bych považoval dialogy, ty okamžitě vtáhnou. Ale i české prostředí, které se postupně vystřídá se severským. Za scénku s fanatickými fanynkami upírů bych klidně přidal ještě hvězdu.
Knížka Děti Raumy mě velice zaujala, podobně jako předchozí autorčino dílo Ti nepohřbení... Chtěla bych o ní říci tolik, že nevím, kde začít... Psala jsem delší komentář, ale neuložil se... Příběh knížky je poutavý, akční, všechno je navzájem smysluplně a logicky provázané, pochopitelné. Na pozadí krůpějí, proudů a kaluží krve řeší autorka filosofické otázky o souvztažnosti dobra se zlem, ale i smyslu lidského života na zemi. Děkuji za vzrušující výlet napříč rozmanitými dimenzemi reality. A těším se, až se setkáme na dalších stránkách:-)
Děti Raumy jsou pro mě hlavně ukázkou, jak moc se může kniha změnit po betačtenářských komentářích. A knižní Děti Raumy se od těch dvou třetin, které jsem četl jako betačtenář, liší hodně. V tom nejpozitivnějším smyslu. Děti Raumy jsou drsný, krutý, atmosférický horror přesně dle mého gusta. Jestliže jsem u Těch nepohřbených sporadické výtky měl, tady prakticky nemám (snad za to může umístění hlavní dějové linie do současnosti, což příběh činí jaksi přijatelnější, pronikavější a více prostě údernější. Je to akčnější a i ty "hnusné" scény působí intenzivněji). Hrozně rád bych si od Kristiny přečetl nějaký horrorový román nevycházející z tohoto jejího světa, ale po Dětech Raumy bych klidně třetí Violety dal.
Skvěle napsaný, drsný, akční příběh na zdánlivě zprofanované téma, které právě Kristina Haidingerová pozdvihla na vyšší level. Hlavním „padouchem“ tu snad ani nejsou specifičtí upíři, violeti, stvoření autorkou už v románu Ti nepohřbení, jako neodbytná touha po nesmrtelnosti za jakoukoliv cenu.
Kristina Haidingerová zná své Violety, má ten svět zmáknutý a chce přednést příběh svému publiku. A daří se jí to. Na konci jsem sice pocítil jisté rozčarování, jako kdyby se něco neuzavřelo, ale z druhého pohledu, ten poetický konec tomu do jisté míry sluší a někdo ho ocení víc než já. A teď jsem zvědavý na to, jestli se Kristina pustí i do jiného hororu, který bude mimo svět Violetů. Doufám, že ano.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Bizarropolis |
| 2021 | České temno |
| 2014 |  Ti nepohřbení |
| 2016 | Richardovy živé hračky |
| 2018 | Může se to stát i vám |
Divočejší pokračování Nepohřbených prakticky celé vyplněné cestováním od čerta k ďáblu, proložené střípky z minulosti a průseru v Raumě. Něco mezi 3 a 4 hvězdami. Oproti úvodu do světa Violetů trochu slabší pokračování. A jde se na finále...