Ti nepohřbení

14.07.2016

Tuto knihu jsem zbaštila za jeden den, pohltila mě do děje. Styl psaní připomíná Jiřího Kulhánka. Tato kniha se četla sama:-) Díky za super zážitek:-)

Tereza

03.02.2016

Tato kniha je podle mého názoru přínosem pro upírské nadšence. Vrací se zpět ke kořenům, upíři nejsou již jen nagelovaný puberťáci, ale bestie, které vždy byli. Vemte si Drákula, určitě neměl zájem zůstat jen s jednou ženou a být s ní do konce věků. Co se týká děje, byl velmi poutavý. Každý si tam něco najde, např. já tam měla ráda krvelačnost, lehce romantiky podtrženou sexuálními hrátky a hlavně hodně mrtvých. Vždy když příjde zlo, neveme si jen ty, kterých se to týká, ale i ostatní, kteří jsou na špatném místě v nesprávnou dobu. Osobně jsem se seznámila s autorkou a toto dílo je i jejím obrazem života.

29.01.2016

Český upírský román od mladé autorky. Cítíte v tom už ten počáteční despekt? Ale chyba lávky. Jsem moc rád, že jsem se dostal do kontaktu s autorkou a tím se k její knize dostal, protože bych jí možná zcela minul. A to by byla obrovská škoda. kdybych to chtěl pojmout bulvárně, zkráceně a trochu zábavně, napsal bych, že takhle by vypadalo Stmívání, kdyby bylo bývalo horrorem. Jenže to bych Těm Nepohřbeným zcela jistě uškodil. Takže jinak, je radost číst upírský román od mladé autorky, kde jsou upíři krvežíznivými bestiemi, jakými vždycky byli a vždycky budou, ať už se budou snažit je stavět na modelingová mola, přední stránky lifestylových časopisů nebo do paprsků slunce, které je dělají tak třpytivými. Ne, Ti nepohřbení jsou krutí, hladoví, zmítaní chtíčem, žízní, touhou a vztekem. Jsou takoví, jaké je mám rád a jakými byli, než se upírský žánr vydal do bažin smradu a zapomnění. Ale nejsou to jen oni, Haidengerové Violeti jsou dobře vedené figurky v sice krutém (někdo tady zmiňoval, že je v románu hodně nevinných obětí: 1) Upíři si přece nikdy s nějakou nevinností své potravy hlavu nelámali; 2) Nikdo není nevinný), přesto tragickém, smutném a temném příběhu (ne)lidské zloby, krutosti a zvířeckosti. Na příběhu se mi hodně líbí a zaujalo mě hned několik věcí: Nesměřuje k opulentnímu vyvrcholení a nestojí na něm, celý příběh je sám o sobě zajímavý a silný, ten závěr není nic moc extra, jde v podstatě jen o konstatování nevyhnutelného. příběh není vůbec špatný (není ale ani nijak originální a překvapivý), ale ještě mnohem více se mi líbil způsob, jak je psaný. Autorka si zakládá na vhodnosti slov a přímosti v popisech. Nesnaží se opíjet květnatostí, přesto je její jazyk košatý, ale přímočarý. Líbil se mi i její originální přístup k upírům, kdy vůbec nebrala ohledy na letité mýty, ale prostě si legendu o upírech vystavěla sama úplně od začátku. Měl-li bych alespoň něco vytknout, byla by to ne zcela jasně uzavřená linie v současnosti, která sice dává smysl, ale po dočtení se trochu stává nadbytečnou. Jinak ale nejen v rámci upírského žánru, ale horroru obecně jedna z nejlepších českých knih, co jsem četl.