Višňový sad
Anton Pavlovič Čechov
Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. Popisuje obraz zániku nižší ruské šlechty, tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy, tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. století na ruském venkově. ISBN 80-86216-08-X (soubor, 6 svazků)... celý text
Přidat komentář
Úsměvně vykreslená lenost a aristokratická nuda v kombinaci s bolavou touhou v tom nanicovatým životě něco dokázat (a hlavně přijít k penězům). Pro mě ještě lepší než Tři sestry, jejichž děj ve střední části trochu dlouho stál na místě.
sluha Firs: Než zrušili to nevolnictví, člověk aspoň věděl, kam patří a co má dělat. Teď máš sice svobodu, ale všude je to jenom velkej chaos.
Tak nějak jsem opět otrokem maturitní četby. V tomto ohledu spíše takovém, že jsem byl rád ohledně sáhnutí pro tuto knihu. Může být pojistkou toho, že si ji vyberu spíše něž něco jiného ze stejného období, aniž by mne to zruinovalo. Tohle se totiž dalo číst. Ano, vím. Je to kniha, která pojednává o ničem. Ale je to takové nic, které se pohodlně čte. Není to žádný paskvil nudy a není zde ani nic moc k nepochopení. Nejde o nic převratného, ale nic co by mělo být vyloženě haněno. Zvlášť pokud něco tak jednoduchého zařídí někomu maturitu.
Dokonalá verze Ruska v průběhu přestavby ve druhé polovině devatenáctého století. Feudalistka kněžna Raněvská se vzdává podnikateli Lapachinovi.
Zápletka mě nijak výrazně nezaujala, ale co mě naopak fascinovalo, jsou interakce mezi jednotlivými postavami. Každá je uzavřena ve svém světě, komunikace mezi nimi selhává: na vážnou poznámku jedné postavy druhá reaguje banálností, či zavede řeč na jiné téma; jedna míjí druhou.. Postavy jsou pasivní, na povrch vytahují události z minulosti... Toto vnímám jako varování, abychom nezapomínali žít v přítomnosti.
59%
Četla jsem od Čechova “Tři sestry”, které mě však zklamaly, a tak jsem sáhla po této knize a musím říct, že jsem ráda!
Dost částí tam bylo sice nudných, ale v závěru zjistíte, že to byl vlastně krásný příběh!
Lehce předvídatelné vyřešení situace.
Na konci mi i ukápla slza!
Čekala jsem od tohoto málo a mile překvapilo!
Trofimov: Co vlastně víme o smrti? Co když má člověk sto smyslů a smrt jich zničí jenom pět, které známe, ale těch pětadevadesát zbývajících třeba žije dál?
Knihu bych si sama dobrovolně nevybrala, ale musela jsem z ní udělat monolog a jsem ráda, že jsem ji dostala. Pro mě dost překvapivý konec, hezká zápletka, jen tam pro mě byli některé postavy "navíc".
Nemůžu si pomoci, ale za mě děsná hovadina. Ztrácela jsem se stále v postavách, přišly mi zaměnitelné, praštěné dialogy, sice nápad dobrý, ale dnes by toto snad nikdo nevydal... Jedna hvězda je za to, že to utrpení netrvalo tak dlouho a dočeta jsem to.
Kdybych nečetl dovětek knihy, asi bych marně přemítal, co tím chtěl Anton Pavlovič říct. A tak jsem teprve z dovětku knihy pochopil, že Čechov přirovnává zánik višňového sadu k zániku carského Ruska. Ústup neužitečné šlechty před nástupem mladých podnikatelů. S tímto ústupem (do Paříže), vyvstává jakási nostalgie za staré pořádky, vzpomínky na dětství. Každá z postav má své starosti, kterými se zaobírá bez ohledu na ostatní, takže - jak poznamenal jeden čtenář - se z dialogů stávají monology. Komedii o čtyřech dějstvích završuje smrt zapomenutého starého 87letého sluhy a zvuk seker kácejících višňový sad Ljuby Raněvské.
Skvělá povinná četba. Dílo bylo čtivé, nedělalo mi žádné problémy. Hodlám si ho vzít k maturitě a všem maturantům jej doporučuji. Žádný složitý text, lehké na rozbor. Jen na závěr díla mi přišel smutný.
Moje prvotina od Čechova... v rámci ruského realismu kvalitní dílo, dobré na rozbor, ale právě ona apatie a ignorance mi u těch postav hrozně vadila. Doufám, že mě tento autor snad jednou přesvědčí, abych mu dala ještě šanci; ze současného pohledu bych se k četbě dalších jeho děl nesených v podobném duchu nepřinutila.
Neviem či som mu neporozumela alebo nenašla tú správnu hĺbku, ale dielo mi prišlo také obyčajné a zvláštne.
Višňový sad je názov skôr romantický, no dielo sa skôr približuje dráme. Viem si živo predstaviť charaktery jednotlivých postáv a, ako aj v iných jeho dielach, sa tieto postavy zaryto držia svojich vychodených koľají a odmietajú prijať pomocnú ruku, pretože je to mimo ich komfortnej zóny. Čechov poukazuje v prvom rade na úpadok starej spoločnosti a nástup novej generácie slobody a podnikateľského myslenia.
Při čtení Čechova si tak přemýšlím, proč mají současné děti, školou povinné, číst takové knížky, když i dospělý se životními zkušenostmi nedokáže pojmout toto dílko.
Až na pár komických situací jsem v tom tu předesílanou komedii také postrádala. Až to budou někde v okolí hrát v divadle musím se zajít mrknout. Přeci jen dramata jsou asi spíš ke hraní než ke čtení.
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století ruská literatura divadelní hry divadlo višně dramata rozhlasové hry poslední kniha autora ruská dramata
Autorovy další knížky
1976 | O lásce |
1933 | Pavilon číslo 6 |
2008 | Povídky (6 povídek) |
1962 | Okamžiky |
2002 | Ivanov |
Tento kousek vynikne určitě lépe na divadelních prknech.