Višňový sad
Anton Pavlovič Čechov
Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. Popisuje obraz zániku nižší ruské šlechty, tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy, tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. století na ruském venkově. ISBN 80-86216-08-X (soubor, 6 svazků)... celý text
Přidat komentář
Lepší než Čechova číst, je ho vidět v divadle. Přesto bylo čtení Višňového sadu velkým zážitkem. Příběh je prodchnutý vrozenou ruskou sentimentalitou, která mě vždy přinutí buď k slzám, nebo k bláznivým romantickým snům. Raněvská místo řešení krizové finanční situace raději přemítá o svém dětství, o každém kousku nábytku a nádherných kvetoucích višních. Višňový sad symbolizuje nejen ruskou venkovskou šlechtu, ale i celou zemi. Po střetu s novou, aktivní generací podnikatelů, dělníků a buržoazie je aristokracie odhozena do kouta. Není praktická, racionální, jen miluje krásu a umělecké hodnoty. Na posledních řádcích je honosný sad pokácen a na jeho místě vyrostou letní domky. Raněvská a s ní celá šlechta prchá před novým Ruskem a hledá kousek své ztracené romantiky a zašlé slávy v Paříži. Kdybych měla možnost, nehnu se od rozkvetlých stromů ani na krok a budu bránit staré, krasné Rusko. Snad každý v dnešní uspěchané a moderní době touží po chvilce oddechu, kdy může koukat z okna na narůžovělé květy, dívat se, jak se houpají ve větru, a čichat nahořklou vůni višní.. 5/5
Čechova mám ráda, hezky se to četlo, ale zápletka nic moc a Racek je mnohem lepší, doporučuji spíš jeho.
Hodnocení zde na databázi je asi trochu nespravedlivé k této hře. Je to hra, která má nápad, popisuje definitivní konec staré nevolnické epochy, který nakonec zapůsobil i v Rusku, popisuje nástup dravých podnikatelů, kteří sice nejsou elegantní, ale zato velice schopní. Mimochodem hra je i docela vtipná. Možná něčí hodnocení ovlivnilo množství jakýchsi podivnůstek, pro nás Středoevropany ne moc pochopitelných, které se v tomto i v jiných ruských dílech objevují. Mně z nich osobně nejvíce vadila jakási podivná afektovanost a přílišná srdečnost hlavní hrdinky, tak miluje všechny lidi, tak miluje svou matičku Rus, že je neskutečně otravná. Střízlivý Středoevropan říká si s prominutím: "Co to ta kráva dělá?". Hroznější afektovanost lze vidět pouze u amerických dospívajících dívek :-).
Úrývek(rozhodl jsem se jeden uvádět u většiny knih, které přečtu, ano, odkoukal jsem to od statních:-)):
"... jsme pozadu minimálně o dvě stě let, nemáme zatím vůbec nic, nemáme názor na vlastní dějiny, my jenom filozofujeme, stěžujeme si na nudu nebo pijeme vodku. Vždyť je to tak jasné: abychom začali v přítomnosti skutečně žít, musíme nejdříve vykoupit svou minulost, skoncovat s ní, a vykoupit ji můžeme jenom obrovskou nepřetržitou prací. Pochopte to, Aňo."
Zatím jsem knížku nečetla, ale chci. Viděla jsem Višňový sad jako inscenaci ve Vinohradském divadle a bylo to fakt super! Takže je v pořadí.
Knížku jsem sice četla, ale moc jsem se k ní nedokázala připoutat, půlku vět jsem nevnímala a nakonec jsem se v tom úplně ztratila.
Štítky knihy
přelom 19. a 20. století ruská literatura divadelní hry divadlo višně dramata rozhlasové hry poslední kniha autora ruská dramata
Autorovy další knížky
1976 | O lásce |
1933 | Pavilon číslo 6 |
2008 | Povídky (6 povídek) |
1962 | Okamžiky |
2002 | Ivanov |
Celý čechov je o tom, jak si každá postava řeší svůj problém bez ohledu na druhého, a o vzájemném míjení. Proto vznikají komické situace, kdy probíhají monology formou dialogů. Je to stejné jako ve skutečném životě.