Vítek
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120317/bmid_vitek-LoX-120317.jpg
4
159
159
Kniha obsahuje 3 příběhy o Vítkovi: Jak jel Vítek do Prahy Vítek je zase doma Vítek na výletě Protože toho kloučka neznáte, musím vám o něm něco říct. Chodí do první třídy a jmenuje se Vít Kameník. Maminka mu někdy říká Vítečku, ale on není tak malý... Umí spočítat všechno: lidi, auta, housky, knoflíky, jablka, koruny, pomeranče a třeba i hvězdy, když jich není na nebi moc. Zvedne oči nahoru a hvězdy se na něho dívají. Co říkají? To je Vítek. Musíme víc svítit, protože nás právě počítá. Vítek si myslí, že bude hvězdářem.... celý text
Přidat komentář
Vítek jede do Prahy . Krásná četba mého dětství, ale rád jsem si to přečetl i nedávno. V dětství se mi hlavně líbila velké písmenka.
Celá Vítkova trilogie je poměrně tuctová a zapomenutelná. Nic moc se totiž nestane ani v jedné z knih, chyběl mi jakýkoliv klíčovější moment, který bych si zapamatoval do budoucna.
Vítek byl mým kamarádem v dětství a jako malá jsem mu hrozně záviděla, že měl koníka :-) Ráda jsem jeho příběhy přečetla i po letech, než udělají radost někomu jinému. Krásné Bornovy ilustrace knize přidávají na poutavosti.
Hodnocení trilogie: Neobvyklá dobrodružství malého chlapce na cestě na prázdniny k babičce a později ve velkém městě, ve kterém ještě nikdy nebyl. Zvládne to sám?
Tohle jsou příběhy, v nichž se najde každý malý kluk a které pobaví rodiče, možná i poučí:o) Zvláště příběh o cestě vlakem do Prahy. To je snad stále velká událost jet do hlavního, velkého města, tedy s doprovodem, protože dnes bychom dítě už jen těžko nechali cestovat samotné. Vítek na výletě a doma také potěší, nejen Vítky, malé či velké:o)) Nostalgie.... Díky za všechny příběhy, pane Řího!
Knížku mi půjčila babička. Kdysi ji četla maminka, teta i strýc. Také jsem si ji sám přečetl. Líbilo se mi hlavně jak jel Vítek do Prahy a taky jak počítal. Já mám počítání rád.
Knížku jsem jako dítě četla, ale nijak ve mě nic nezanechala. A teď po přečtení dětem z ní mám pocity stejné.. moc mě nebavila.
Další oblíbená knížka mého dětství. Milý, trošku dobrodružný příběh Vítkovy cesty do Prahy byl doprovázen krásnými ilustracemi Adolfa Borna. Moje knížka byla ve vydání z r. 1977, jak jsem si nyní zjistila na internetu, obrázek na obalu byl jiný než je na vydání zde vyobrazeném.
S malým Vítkem se náš pětiletý vnouček ihned ztotožnil a zatoužil být vyslán - samozřejmě sám a samozřejmě vlakem! - z Brna do Prahy. Protože on by to taky samozřejmě zvládl!
Trochu nostalgické příběhy z dob, kdy to ještě šlo, kdy se o nás naši nebáli a kdy jsme byli neuvěřitelně samostatní a cítili se všude bezpečně...
Moc hezké čtení pro děti.
Díky mým bratrům jsme měli i tuto knížku doma na čtení ...Bylo to velmi humorné čtení....
Moc milá knížka. Bohumil Říha se v ní opravdu uměl vžít do myšlení dítěte. V knize je navíc mnoho, co děti něco naučí. Například to, jak se cestuje vlakem, co je typické pro některá domácí zvířata apod. Pobavilo mě, jak Vítek uvažuje. Například se zeptá učitelky, zda se dá z místa, kde bydlí dostat po vodě do Prahy. Ona mu řekne, že jasně, že to je jednoduché a řekne mu po jakých řekách se tam dá dostat. A Vítek si tedy sedne po škole na loďku souseda s tím, že tedy jede do Prahy za tetou, která mu slíbila kolo a vrátí se na tom kole zpět. Ale jeho sestra ho naštěstí nachytá a neřekne mu, že to je blbost, ale zeptá se ho, co by udělal s tou loďkou, když by odjel na kole :).
Pamatuju si, že to bylo takové hezké letní čtení v době, kdy mi bylo asi tak jako Vítkovi, měla jsem prázdniny, zažívala klasická dětská dobrodružství a hlavně mě bavily obrázky pana Borna.
I když je to stará knížka, vím, že když jsem byla mladší, tak se mi ,,Vítek" opravdu hodně líbil. Moc hezké!
Tuhle knížku miluji od dětství, když jsem na ní náhodně narazila v antikvariátu, hned jsem si jí koupila a těšila jsem se, až jí budu číst svým dětem. Ten čas přišel a já se znovu na chvilku vrátila do dětství. Teď už je dcera větší, knihu mám v knihovně a občas se na ní chodím aspoň kouknout... Třeba její čas ještě přijde jednou u vnoučat :-)
V dětství moje nejoblíbenější knížka, četla jsem ji pořád dokola, hlavně v dobách nemocí.
Část díla
- Jak jel Vítek do Prahy 1986
- Vítek je zase doma 1986
- Vítek na výletě 1986
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
(SPOILER) Nedávno jsem si vzpomněl na knížku, kterou jsem si jako začínající čtenář dost často poučel z naší malé venkovské knihovny. Říkal jsem si, že už si ji sice moc nepamatuju, ale že tam byl nějakej vlak a že by se tudíž mohla líbit mým synům. A protože když něco chcete, vesmír se spojí atd, do týdne jsem Vítka potkal v jedné knihobudce. A o pár dní později už se kluci seznamovali se zajímavou myslí pana Říhy.
Tedy, abych to uvedl na pravou míru, na té knížce je nejzajímavější to, jak se tam vlastně vůbec nic nestane a to co se stane je dnešní optikou na OSPOD. První část je o cestě do Prahy. Vítka posadili rodiče do vlaku a nechali ho samotného jet s tím, že na konci si ho vyzvedne teta. O tomhle Říha popsal 100 stránek. Dalších 100 je o tom, že ho teta vzala do zoo a že mu přiveze kolo. Ano, máme doma jistě i obsahově chudší knížky, ale většinou jsou vytištěné na tvrdém kartonu a kluci si je "četli" než začali chodit.
A pak to začne. Další část je vpodstatě o tom, jak Vítek s kamarádem ukradnou někomu pramici a jen díky starší sestře z toho není průšvih. V další části pak na ferovku s kamarádem ukradnou koně. Jen tak, protože se plavil v řece. A žádné morální poselství, žádné ponaučení, že se na cizí koně nesahá, prostě si ho půjčí a odjedou na něm.
A pak je tam cesta za strejdou pro psa, pomiňme, jaká blbost je dávat někomu zvíře jako překvapení (zvlášť když tato žije v Praze někde blízko klubu Vagón), kluci klidně nastoupí i s kolama na korbu vejtřasky a nechají se popovézt..
To, že Vítek tráví prázdniny v babiččině domě, aby se po dobu její nepřítomnosti staral o dobytek, to je už jen taková drobnost, musel se tam dopravit sám a jí vlastně jen to co si najde. Takhle vážně vypadalo to dětství v socialismu po kterém někteří lidé tak nostalgicky vzdychají?
Spíš mám takovou teorii. Buď Říha neměl děti, případně je měl, ale pro samou schůzi klubu spisovatelů měl jen hodně mlhavou představu o tom co takové dítě potřebuje, jak se baví a jak žije. A co je legální. A protože to byl Říha, vydává se to ještě za 60 let. (Dokonce mám dojem, že jsme to měli někdy ve druhé třídě v povinné četbě, ale to byl rok 91, naše paní učitelky se teprve měly dozvědět, že existují i jiní spisovatelé dětských knížek než je Říha, Ryska a Majerová..)
Na druhou stranu, kluky to bavilo. Bornovo ilustrace jsou superhravé a v knize bylo jen minimum nějaké ideologie, dokonce jsme se dozvěděli i několik málo užitečných věcí, třeba mě kluci donutili googlit jak vypadá Libice nad Cidlinou.