Vítek přehled
Bohumil Říha
Kniha obsahuje 3 příběhy o Vítkovi: Jak jel Vítek do Prahy Vítek je zase doma Vítek na výletě Protože toho kloučka neznáte, musím vám o něm něco říct. Chodí do první třídy a jmenuje se Vít Kameník. Maminka mu někdy říká Vítečku, ale on není tak malý... Umí spočítat všechno: lidi, auta, housky, knoflíky, jablka, koruny, pomeranče a třeba i hvězdy, když jich není na nebi moc. Zvedne oči nahoru a hvězdy se na něho dívají. Co říkají? To je Vítek. Musíme víc svítit, protože nás právě počítá. Vítek si myslí, že bude hvězdářem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vítek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (24)
Vítek jede do Prahy . Krásná četba mého dětství, ale rád jsem si to přečetl i nedávno. V dětství se mi hlavně líbila velké písmenka.
Celá Vítkova trilogie je poměrně tuctová a zapomenutelná. Nic moc se totiž nestane ani v jedné z knih, chyběl mi jakýkoliv klíčovější moment, který bych si zapamatoval do budoucna.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vítek v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 231x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 23x |
v Knihotéce | 91x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 6x |
Část díla
Jak jel Vítek do Prahy
1986
Vítek je zase doma
1986
Vítek na výletě
1986
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
(SPOILER) Nedávno jsem si vzpomněl na knížku, kterou jsem si jako začínající čtenář dost často poučel z naší malé venkovské knihovny. Říkal jsem si, že už si ji sice moc nepamatuju, ale že tam byl nějakej vlak a že by se tudíž mohla líbit mým synům. A protože když něco chcete, vesmír se spojí atd, do týdne jsem Vítka potkal v jedné knihobudce. A o pár dní později už se kluci seznamovali se zajímavou myslí pana Říhy.
Tedy, abych to uvedl na pravou míru, na té knížce je nejzajímavější to, jak se tam vlastně vůbec nic nestane a to co se stane je dnešní optikou na OSPOD. První část je o cestě do Prahy. Vítka posadili rodiče do vlaku a nechali ho samotného jet s tím, že na konci si ho vyzvedne teta. O tomhle Říha popsal 100 stránek. Dalších 100 je o tom, že ho teta vzala do zoo a že mu přiveze kolo. Ano, máme doma jistě i obsahově chudší knížky, ale většinou jsou vytištěné na tvrdém kartonu a kluci si je "četli" než začali chodit.
A pak to začne. Další část je vpodstatě o tom, jak Vítek s kamarádem ukradnou někomu pramici a jen díky starší sestře z toho není průšvih. V další části pak na ferovku s kamarádem ukradnou koně. Jen tak, protože se plavil v řece. A žádné morální poselství, žádné ponaučení, že se na cizí koně nesahá, prostě si ho půjčí a odjedou na něm.
A pak je tam cesta za strejdou pro psa, pomiňme, jaká blbost je dávat někomu zvíře jako překvapení (zvlášť když tato žije v Praze někde blízko klubu Vagón), kluci klidně nastoupí i s kolama na korbu vejtřasky a nechají se popovézt..
To, že Vítek tráví prázdniny v babiččině domě, aby se po dobu její nepřítomnosti staral o dobytek, to je už jen taková drobnost, musel se tam dopravit sám a jí vlastně jen to co si najde. Takhle vážně vypadalo to dětství v socialismu po kterém někteří lidé tak nostalgicky vzdychají?
Spíš mám takovou teorii. Buď Říha neměl děti, případně je měl, ale pro samou schůzi klubu spisovatelů měl jen hodně mlhavou představu o tom co takové dítě potřebuje, jak se baví a jak žije. A co je legální. A protože to byl Říha, vydává se to ještě za 60 let. (Dokonce mám dojem, že jsme to měli někdy ve druhé třídě v povinné četbě, ale to byl rok 91, naše paní učitelky se teprve měly dozvědět, že existují i jiní spisovatelé dětských knížek než je Říha, Ryska a Majerová..)
Na druhou stranu, kluky to bavilo. Bornovo ilustrace jsou superhravé a v knize bylo jen minimum nějaké ideologie, dokonce jsme se dozvěděli i několik málo užitečných věcí, třeba mě kluci donutili googlit jak vypadá Libice nad Cidlinou.