Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515304/bmid_vitezove-JlZ-515304.png
5
614
614
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Završení trilogie z hokejového městečka Medvědín Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v tomhle lese to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí zde visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší vzkřísit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za koho jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou. ––– Nejpůsobivější na této trilogii je způsob, jakým Backman popisuje svět sportu. Vylíčí jeho krásu a zároveň vytáhne na světlo veškerou jeho odpornost. Když příběh skončí, máme pocit, že jsme viděli to nejhorší, ale přesto je to pro nás stále krásné.... celý text
Přidat komentář
Miluji celou serii, autor mi touto knihou zlomil srdce. Za mě jedna z nejlepších serií, které jsem kdy četla, moc doporučuji.
Za těch několik večerů a cestu vlakem skrz republiku ve společnosti všech z Medvědína i Hedu nejde dát míň než 5 hvězd. Můžeme polemizovat o délce, opakování již vysloveného, ale bylo to prostě tak plné emocí a naprosto úžasných postřehů ze života, že vše navíc je prominuto a jen nerada se se všemi lidmi z lesa loučím. Kdybych byla spisovatelkou, chtěla bych umět psát jako pan Backman
(SPOILER)
"Zlu se nedá vzdorovat. To je na světě, který jsme vybudovali, ze všeho nejnesnesitelnější. Zlo se nedá vymýtit, nedá se zamknout, čím víc se uchylejeme k násilí, tím neodbytněji se line podá dveřmi a klíčovými dírkami. Nikdy nezmizí, protože roste v nás..."
Po třetí do Medvědína a Hedu. Děj knihy se odehrává dva roky po událostech, o kterých nám vyprávěl díl druhý, My proti vám, během deseti dnů na začátku hokejové sezóny.
Ničivá vichřice, která se prořítí lesními městečky za sebou nenechá jenom vyvrácené stromy a poničené domy, ale převrátí i osudy obyvatel.
Ústředním motivem je stínový, paralelní příběh jedné rodiny, která prožila to samé jako Anderssonovi v prvním dílu.
Musím přiznat, že jsem knihu ani nechtěla hodnotit. Prvními 200 stranami jsem se musela doslova pokousat. Pak dostával příběh spád a posledních asi 150 stran bylo krásných, strašlivých a dojemných a bohužel musím napsat, že po 21. prosinci minulého roku i děsivě aktuálních.
Osobně se domnívám, že rozsah románu byl spíše na škodu.
Návrat do Medvědína po dvoch rokoch. Ako žijú ľudia v mestečku? Priniesli predchádzajúce udalosti niečo pozitívne? Ako sa ich osudy vyvíjajú? Knižka priniesla veľa odpovedí. Znova mrazivé čítanie o pocitoch, emóciách, pohnútkach ľudí. Backman to naozaj vie. Teším sa na ďalšie knihy.
Jedná z nejlepších knih a sérií, které jsem kdy četla. I když podle popisu knihy dopředu víte, že to pro někoho nedopadne dobře, emočně mě to rozsekalo.. Backman je prostě machr. Klobouk dolů.
Závěr trilogie - smutná pohádka o lásce, přátelství, nenávisti ...........jedním slovem o životě. Vše je na poslední stránce. Ale je tam naděje v životech dalších generací. Ne lehkém, každý si vše musí vybojovat sám. Je dobré mít lidi, o které se můžete opřít.
Pokud jste četli první dva díly, přečtěte si i ten třetí.
Wau, podařilo se mi přečíst napřed třetí díl a to jen díky čtenářské vyzve a nelituji.
Na předešlé díly tenhle poslední nemá. Zbytečně dlouhé, příliš obsáhlé, a ačkoliv mám Backmanovo filozofování v jeho knihách ráda, zde mi toho přišlo někdy až příliš. Mám z toho rozporuplné pocity. Bylo to čtivé, ale přesto jsem musela párkrát knihu odložit, jak se děj natahoval.
Doufám, že je to skutečně poslední díl a že Medvědín opustíme a nevrátíme se do něj v nějakém volném pokračování. Preferuji totiž autorovo filozofování a nadhledu, které nám předvedl třeba u Oveho, nebo v Úzkostech.
Tak toto bolo perfektné zakončenie tejto hokejovej trilógie. Zo začiatku sa mi to zdalo náročné - pomaly každá stránka iba o hokeji, vracať sa späť k postavám z prvých dvoch kníh, ale postupne si ma to získalo. A tak hodnotím plným počtom hviezd. Ten záverečný zvrat bol silný. Číta sa to výborne, človek sa až vcíti do jednotlivých postáv.
Som rád že som si mohol prečítať túto knihu a odporúčam každému.
Já nevím jak to ten Backman dělá, ale UMÍ! To byla tak pěkná pohádka! Prožila jsem s Medvědínem i Hedem několik životů. Kniha se nedala odložit - chvílemi jsem se smála nahlas, pak strachy nemohl člověk ani dýchat a o takové masáži srdce se vám ani nesnilo . Jdu hledat na HBO..
Po dlouhé době kniha a jako vždy u Backmana, můžu doporučit všemi 10!
Já tu pravidelně na Backmana pěju chválu a vím, že jsou mezi vámi tací, co mu nepřišli na chuť, ale ten Medvědín, ten byste tak jako tak měli zkusit.
Tohle je třetí díl série o malém městečku Medvědín, který žije pro hokej, pokaždý mě to neskutečně dojme, některý postavy bezmezně miluju, každej tam má svoje důležitý místo, miluju ten styl psaní, ty myšlenky, to že se člověk dojme a zasměje na jednom řádku.
Backmanuv smysl pro humor me strasne bavi. Plus ta moudra o manzelstvi, rodicovstvi, lidstvi... jsou vetsinou pomerne nevtirave podana. A toho si cenim.
Třetí díl Medvědínské série je opět skvěle napsaný, občas vyoudí úsměv na tváři, občas uroníte slzičku, ale rozhodně se je nad čím zamýšlet. Autor přidal nové postavy v podobě manželského páru z Hedu, kde otec od rodiny Johny je hasič, jeho žena porodní asistentka, kluci hrají hokej, prostě další hrozně sympatická rodina, ti mi okamžitě přirostli k srdci. A i když rozhodně nejde o snadné čtení, miluju, že Backman umí svým stylem psaní vyvolat u čtenářů tolik emocí, tahle série se mi od něj zatím líbila ze všech knih nejvíc.
Tento díl byl tak bolavý. I první dva díly byly smutné a dojemné svou křehkou nadějí, Vítězové mě ale emociálně úplně rozbili. Už v průběhu čtení mě párkrát v očích pálily slzy, ale posledních 40 stránek jsem regulérně probrečela. Jak napsal sám autor v kapitole Stromy: "Příliš to bolí pod dotykem slov." V poděkování autor doufá, že si jeho čtenáři odnesou z jeho vyprávění alespoň něco, jelikož do něj dal vše. Nevím, jestli jsem si odnesla všechno, co jste do příběhu lidí z Medvědína a Hedu vložil, pane Backmane, ale odnesla jsem si toho dost, abych mohla tvrdit, že série Medvědín je dokonalá. Nikdy na ni nezapomenu a všem ji budu do nekonečna doporučovat. Protože je to skvost.
Když jsem otevřela knížku Vítězové, tak jsem si řekla páni 643stránek. Tolik? Když jsem ji dočetla, tak jsem si řekla 643 stránek. Jenom?
-Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili.
Již u předchozího dílu jsem psala, že to nebylo pro mě to pravé ořechové. Tato kniha mi to jen potvrdila. Nejvíce se ztožnuji s komentářem kap66. Také jsem měla pocit, že mě všechno, co se na mě hrnulo z té spousty stránek zavaluje. Nejsem příznivcem fanatismu a do sportu podle mě nepatří vůbec. Vlastně nejsem ani příznivec sportu na vyšší úrovni než rekreační. To asi silně ovlivňuje můj dojem ze čtení. Autora mám moc ráda, ale v tomto příběhu mi strašně chyběl jemný humor z ostatních knih. Za vše, co chybělo a hlavně za vše co přebývalo budu tentokrát hodně přísná a uberu dvě hvězdičky. Pokud autor bude zvát čtenáře na další výlet do Mevědína, jak naznačuje na konci knihy, já už se nezúčastním.
Autor si vzal lopatu. Co lopatu, bagr! A hrnul na mě ohromné, obří hory nenávisti a rivality, projevů lásky pomocí velkých slov, mouder a ponaučení, velikých gest, pomstychtivosti a neodpouštění, tragédií a životních dramat. Zavalilo mě to. Mám raději, když dostávám filozofování a životní pravdy po kapkách, nejlépe zamíchané v sirupu prostého a všedního života, proloženého malými radostmi a trochou nadhledu (Ove, Britt-Marie, Úzkosti).
Skvěle napsané vztahové linky a vykreslení hlavní hrdinové knihy (vlastně všichni hrdinové), ale ten závěr knihy, uf, nevím no...
Na Backmana určitě nezanevřu a budu vyčkávat další jeho knihy, přece jenom se mi bude po rodině Anderssonových a Ovičových stýskat. Po přečtení celé trilogie mám ale z toho závěru takové smíšené pocity. Medvědín 5*, My proti vám 5*, Vítězové 4*
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Stejně skvělá jako předchozí díly!!!