Vize robotů
Isaac Asimov
Sbírka sci-fi povídek a esejů Isaaka Asimova, z nichž mnoho vyšlo již v jiných sbírkách, zejména Já, robot a The Bicentennial Man and Other Stories. Nicméně povídky již otištěné ve sbírce Já, robot prošly redakcí, jež z nich měla vytvořit souvislejší celek, zatímco tato verze těchto příběhů je ponechána v původní časopisecky vydávané verzi.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
Robot Visions, 1990
více info...
Přidat komentář
Ambiciózní projekt Isaaca Asimova a nakladatelství Byron Preiss Visual Publications Inc., kteří společně dali plejádě mladých autorů podnět a základní myšlenky k napsání série s názvem Město robotů, otevírá první kniha autorských povídek a esejů z pera samotného Isaaca Asimova, přičemž ústředním tématem jsou, jak také jinak, roboti a slavné tři zákony robotiky. Hodnotit tuto sbírku jen podle povídek, přiřknul bych jí určitě o hvězdičku více. Nezapomenutelné perly, jakými jsou Dvěstěletý člověk nebo Vánoce bez Rodneyho, prostě není možné hluboce neprožít a nevychutnat jejich veskrze ryzí člověčenství. Vedle průměrnějších kousků (Vize robotů, Rasista, Myslí!) vyniknou o to více. Problém jsem měl s esejemi. Odhlédnu-li od faktu, že je už notně poznamenal čas, nechápu, proč je vydavatel soustředil takto pohromadě do úvodní knihy, když byly ve skutečnosti napsány jako předmluvy k jednotlivým dílům série Města robotů a budou se mi tedy znovu vnucovat před každou další novelou Robouniversa. Opakování myšlenek a motivů, neustálé připomínání i pitvání tři zákonů robotiky, jakož i omílání stále stejných odkazů k slavným povídkám, by se určitě dalo snáze přijmout u rozptýleného decentralizovaného systému než ve formě, který je mi tady předkládán, tedy jeden esej za druhým v řadě za sebou. Faux pas, které není možné nepotrestat než ztrátou minimálně jedné hvězdy.
První díl Robouniversa Isaaca Asimova přináší jen pár povídek, které jsme ještě nečetli v předcházejících sbírkách a z těch je nejzajimavější ta titulní – Vize robotů. V poslední třetině knihy nás autor, se „skromností“ sobě vlastní, seznámí s některými svými eseji, ve kterých se, jak sám uvádí, často opakuje. I tak jsou ale tyto texty hodně zajímavé, protože přináší myšlenky o budoucnosti, která je v mnohém už naší přítomností od člověka, který v minulosti o budoucnosti snil a psal. Autor k osmisvazkové kompilaci textů o asimovovských robotech napsal, či spíše poskládal, první a poslední knihu, ostatní jsou díla jiných autorů.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
První díl série byl skvělý, protože byl celý od Asimova. Povídky jedna lepší než druhá a eseje jako příjemné zpestření. Jsem zvědavá na další díly od jiných autorů.
Hodnocení je negativně ovlivněno esejemi, které jsem ani nedočetl a spíše by měly být v samostatné knize. Za povídky 5*, za eseje 3*, tedy průměr 4*.
Naprosto vynikající kniha, první díl Asimoveského robouniversa, plný robo povídek.
Mně se to četlo moc dobře.
Hodnocení jen za povídky. Na starších je sice znát, že Asimov nebyl ještě vypsaný, ale celkově nadprůměr.
První půlka byla naprosto skvělá - povídky o robotech jsou zajímavé, promyšlené, prostě Asimov. Ale druhá část - eseje mě moc nezaujala. Možná proto, že jsem minulý týden dočetla Trochu magie a všechny ty eseje mi přišly stejné, místy si protiřečily a omílaly pořád dokola totéž. Navíc mi moc nesedla ta Asimovova americká nadřazenost typu "Amerika byla stvořená k vedení světa a zbytek si může akorát tak..." řekl to sice jen v jednom eseji, ale cítím to skoro ze všech...
Část díla
Dvěstěletý člověk / Dvestoročný človek
1976
Jednoho dne
1956
Koumes
1957
Lenny
1958
Moc špatné!
1989
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Povídky v této knize jsou srovnatelné s těmi ve sbírce Já, robot. Tedy... Tak nějak spíš neslané, nemastné. Přesto jsem sáhl po skoro maximu hvězdiček - proč? Protože eseje. Eseje, které tvoří třetí část knihy jsou úžasnou studnicí nápadů hodných zamyšlení. Jen musíte trochu upozadit pasáže, kde se autor trochu vychloubá... No, velmistrovi žánru to ovšem lze odpustit. Doporučuji těm, kdo rádi přemýšlejí a nestačí jim literaturu jen konzumovat.