VKV (Velmi krátké vlny)
Benjamin Tuček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24666/bmid_vkv-velmi-kratke-vlny-mjK-24666.jpg
3
17
17
Stává se, že oceán zamrzne tak rychle, že vlny vytvoří drobné, schodům podobné útvary, blízko u sebe, až vznikne obrovské vodorovné schodiště. Zmrzlé vlny uvězní ryby i větší savce. Tento stav netrvá déle než několik minut, pak led roztaje a obyvatelé moře pokračují ve své cestě, aniž tuší, že byla na strnulý okamžik přerušena. Pro své krátké intervaly i délku se vlny nazývají velmi krátké, podobné drobným výpadkům paměti. Sedmdesát pět fantastických, absurdních a cynických povídek z minulosti, současnosti a budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
Na tuhle knížku jsem narazila a četla ji jen kvůli čtenářské výzvě. Připomíná mi to mě na pískovišti před 25 lety. Vezmu bábovičku, vodu z louže, hlínu (ideálně se žížalami), trochu písku, sem tam nějaké kočičí hovínko a matlám a matlám. Jsem ráda, že to mělo jen 136 stran, protože kdyby byla kniha delší a kdybych měla lepší výběr do čtenářské výzvy (autor musí být starší o 22 let než já), rozhodně bych ji nedočetla. Jsem ráda, že zde je ke stažení zdarma (a už chápu proč), protože kdybych si ji musela koupit, hodně bych těch pár korun, které by stála, litovala.
Koupeno v Levných knihách a přečteno celé postupně na záchodě. Rozhodně to nebyl jen pro*raný čas.
Moc nechápu, co se mi to vlastně dostalo do rukou, ale tohle tedy za literaturu nepovažuju. Téměř náhodné shluky písmen, slov a vět beze smyslu. Každý ale má jiný vkus a možná jen nemám dostatečně vyvinutý smysl pro absurdno. Gertrude Steinová má taky hodně obdivovatelů...
Tyjo, to je sakra hodně dobrý. Určitě to není humor pro každého, ale mně to naprosto dostalo. Miluji to spojení absurdity, jisté melancholie a cynismu. Doporučuji všem, kteří nemají strach pustit se do čtení něčeho hodně netradičního.
VKV (Velmi krátké vlny)
Už prostá statistika obsahu téhle knížečky o ní hodně napovídá: 75 „povídek“ na 136 stranách. Některé texty jsou dokonce tak krátké, že mají jen pár vět, ale absurdna často na rozdávání. Minulost, současnost, budoucnost, sny i realita, životní moudra i banality, romantika i sprosťárny, všechno na jedné kupě bez ladu a skladu v pestré a bohaté mozaice. Ostře cílené šlehy na lásku, domov, mládí, manželství, vzájemné soužití, rozdílené postoje mužů a žen, lidské charaktery, strádání nebo smrt, jsou povětšinou notně bizarní, ale určitě ne nezajímavé. Někdy je sice trochu problém pochopit, cože chtěl autor vlastně vyjádřit, ale smyslu se člověk nakonec vždy dobere. Ať už ale budeme na Tučkovy VKV nazírat z kterékoli strany, pořád to bude literární kuriozita. Bezpochyby si najde jak nadšené obdivovatele, tak zapřisáhlé odmítače, kteří na ní nenechají nit suchou. Já sám jsem někde uprostřed těchto dvou pólů. Někdy bylo toho absurdna na mě až příliš, jindy jsem se docela slušně bavil.