VKV (Velmi krátké vlny)

09.11.2022

Už prostá statistika obsahu téhle knížečky o ní hodně napovídá: 75 „povídek“ na 136 stranách. Některé texty jsou dokonce tak krátké, že mají jen pár vět, ale absurdna často na rozdávání. Minulost, současnost, budoucnost, sny i realita, životní moudra i banality, romantika i sprosťárny, všechno na jedné kupě bez ladu a skladu v pestré a bohaté mozaice. Ostře cílené šlehy na lásku, domov, mládí, manželství, vzájemné soužití, rozdílené postoje mužů a žen, lidské charaktery, strádání nebo smrt, jsou povětšinou notně bizarní, ale určitě ne nezajímavé. Někdy je sice trochu problém pochopit, cože chtěl autor vlastně vyjádřit, ale smyslu se člověk nakonec vždy dobere. Ať už ale budeme na Tučkovy VKV nazírat z kterékoli strany, pořád to bude literární kuriozita. Bezpochyby si najde jak nadšené obdivovatele, tak zapřisáhlé odmítače, kteří na ní nenechají nit suchou. Já sám jsem někde uprostřed těchto dvou pólů. Někdy bylo toho absurdna na mě až příliš, jindy jsem se docela slušně bavil.

Na tuhle knížku jsem narazila a četla ji jen kvůli čtenářské výzvě. Připomíná mi to mě na pískovišti před 25 lety. Vezmu bábovičku, vodu z louže, hlínu (ideálně se žížalami), trochu písku, sem tam nějaké kočičí hovínko a matlám a matlám. Jsem ráda, že to mělo jen 136 stran, protože kdyby byla kniha delší a kdybych měla lepší výběr do čtenářské výzvy (autor musí být starší o 22 let než já), rozhodně bych ji nedočetla. Jsem ráda, že zde je ke stažení zdarma (a už chápu proč), protože kdybych si ji musela koupit, hodně bych těch pár korun, které by stála, litovala.

28.11.2019

Koupeno v Levných knihách a přečteno celé postupně na záchodě. Rozhodně to nebyl jen pro*raný čas.

Moc nechápu, co se mi to vlastně dostalo do rukou, ale tohle tedy za literaturu nepovažuju. Téměř náhodné shluky písmen, slov a vět beze smyslu. Každý ale má jiný vkus a možná jen nemám dostatečně vyvinutý smysl pro absurdno. Gertrude Steinová má taky hodně obdivovatelů...