Taltos
Steven Brust
Vlad Taltos série
< 3. díl >
Nebyla to moje představa ideální dovolené, ale tohle byla práce. Koneckonců i nájemný vrah si musí vydělat na živobytí. Problém je, že všichni ví, že obyčejný člověk nemůže vstoupit na Stezky mrtvých a vrátit se z nich živý. Ale Výchoďák vlastně není člověk, aspoň podle Dragaeranů. Takže tohle pravidlo se mě netýká. Doufám...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , Fantom PrintOriginální název:
Taltos, 1988
více info...
Přidat komentář
3.1.2018 - 4,5*
Originalita. Sarkasmus. A skvělý styl poskládání příběhu, retrospektivní pohledy vložené do současného přiběhu, všechny ty drobné detaily. Parádní jízda. ^^
Uvažuju, jestli by bylo lepší začít touto knihou. Koneckonců je chronologicky první. Ale mám takový dojem, že příběh roste spolecně s ubíhajícím časem a nejspíše bych si tuto knihu tak neužila, kdybych jí začala. Jhereg je, nakonec, skvělý startovní bod. :)
Je důležité upozornit, že Taltos se chronologicky odehrává ne po jedničce (Jhereg) ani po dvojce (Yendy), ale před nimi. Vlad si právě vydobyl vlastní území a hezky zčerstva se snaží zapadnout do záludných i výnosných vod zločinu, přičemž jeho dráha profesionálního zabijáka teprve začíná. Jenže jestli jste četli předešlé díly, přibližně od strany třicet vám bude naprosto jasné, o čemže to Steven Brust hodlá psát. Naneštěstí i to, jak příběh ukončí, takže co se zápletky týče, příliš překvapení fanouškům série neposkytne. Co autor v předchozím románu nastínil několika málo větami, zde roztáhl na dvě stě stran. Díky tomu má kniha paradoxně šanci zaujmout spíše nové čtenáře, než ty, co do vlaku naskočili už s prvním dílem, protože ohledně stylistiky je to pořád stejná písnička. Líbivá pro svou zábavnou jednoduchost, ale ničím výjimečná a tak velmi snadno zapomenutelná. Pozitivní ovšem je, že příběhu se tentokrát vyhnuly expresionistické větné kreace, nad kterými dříve zůstával rozum stát.
Zatím nejslabší díl série. Zápletka nemá žádnou pointu a autor to překombinoval. Na začátku kapitoly si vždy přečtete o provádění kouzla, k němuž asi dojde někde na konci. Zbytek kapitoly se divoce skáče mezi Vladovou přítomností (kterak Výchoďák a zároveň Jhereg k přátelství s lordy Draky a Sethrou Lavode přišel) a minulostí (kterak se Vlad z hospodského vypracoval na lovce hlav na volné noze). Chápu, že ta kniha byla napsána. Autor to měl vymyšlené a chtěl to čtenářům ukázat. Ale je to spíš rozšíření pro skalní přívržence série, které se nemůže ani zdaleka rovnat knize Jhereg (bez jejíhož přečtení je Taltos v podstatě nesrozumitelný). Stezky mrtvých a celý svět za Vodopády smrti mi přišly nedotažené. Zde bylo malé zaměření na vnitřní svět postav nevýhodou. Když to nadnesu, tak styl: "Trpíme, furt trpíme, ještě pořád trpíme... uf je to za náma." nevtáhne zrovna moc do děje.
Komentář k "Dragon" (8. díl, chronologicky 2., *)
Kdyby někdo chtěl číst sérii v chronologickém pořadí, tak první dvě knihy ho zaručeně odradí. Kdo četl díl "Orca", možná ho napadlo, že by bylo skvělé přečíst si příběh o tom, jak se Vladovi stalo, že se zúčastnil jako voják války mezi dvěma Draky. Tak to byl pomýlený nápad. Přibližně do poloviny jsem se vůbec nemohla začíst a když mě kniha nezaujme v první polovině, tak to považuji za docela závažný problém. V druhé polovině už jsem aspoň věděla, o co jde a linky se k sobě přibližovaly, takže se mi četlo lépe, ale žádná sláva to nebyla. Navíc se objevily části zasazené až do doby po Yendi. Na jednu stranu obdivuju, že někdo dokázal popsat tolik stran válkou i když v ní sám nebyl, na druhou stranu mě to prostě jako celek nebavilo a je to pro mě nejslabší díl série, po kterém vůbec nemám chuť číst další.
Taltos
Kdo jednou vstoupí na Stezky mrtvých tak není z nich návratu ale nám se to podařilo,