Teckla
Steven Brust
Vlad Taltos série
< 4. díl
Snad po dlouhém čekání potěšíme všechny fanoušky Vlada Taltose… A kdo snad nezná tohoto nájemného zabijáka nuceného žít v Dragaeře, tak ať se podívá na předchozí knihy – Jhereg, Yendi a Taltos. Tecklové jsou odporní. To jsem vždycky věděl. Jsou líní, hloupí a zbabělí. A budí odpor. Starý vtípek. Ale teď opravdu odpor budili, organizovali totiž povstání proti Císařství. Tak tenhle vtípek jsem ještě neslyšel. A jheregský šéf podsvětí, kterému rebelové začali lézt do zelí, si je vzal všechny do jednoho na mušku. Beze srandy. Ale víte, co je fakt legrační? Já je chránil. Já. Lord Vlad Taltos, loajální vnuk a milující manžel. Jhereg. Kouzelník. Zabiják. Ztělesnění všeho, co ta cháska nenávidí. Ne že bych tak toužil dělat chůvu davu ukecaných, praštěných radikálů, kteří nemohli zvítězit a nejraději by mě viděli v hrobě. Obzvláště když mi po krku šli i moji šlechtičtí druhové, celý rod Jherega…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
Teckla, 1987
více info...
Přidat komentář
ČÁST 1 ZE 2
Na Jherega zatím žádný další díl neměl. Z Teckly jsem dokonce jaksi rozpačitá. Na jednu stranu jsem nečekala vývoj tímto směrem, na druhou stranu oceňuji, jak autor vystihl tu atmosféru revolucionářského hnutí a věrohodně přiblížil vztahy mezi postavami. Největší výhrady mám k tomu, že Vlad mluví o minulosti, která se ale v knize Taltos odehraje jinak. Je vidět, že autor ji napsal později a že to neměl předem kdoví jak promyšlené. Obě knihy přitom v originále vyšly jen s ročním odstupem, takže Brust už asi věděl, že napíše Taltose a podle mě měl pozdržet vydání Teckly a Tecklu ještě po Taltosovi upravit. Určitě mám ale v plánu přečíst i další díly, pořád mě to baví.
Komentář k "Phoenix" (5. díl, ***)
Fénix prakticky navazuje na Tecklu, takže revoluce pokračuje, Vladovo zoufalství také pokračuje a všechno zřetelně spěje k nějaké hrůze. Zápletka s Dragaerany mimo Císařství byla příjemným rozšířením autorova světa. Bubeník Aibynn z Greenaere je fajn vedlejší postava. Až teď při čtení originálu, mi došlo, jak vhodně autor pracuje s některými fantasy pojmy. Aibynn například označí Vlada za trpaslíka. Vladův dědeček mluví o Dragaeranech jako o elfech a o teleportaci jako o cestování vílí říší. Také od prvního dílu víme, že nekromant se může stát nemrtvým, například upírem. Autorův styl psaní je přitom takový, že čtenář to vše bere jako samozřejmosti spolu s vypravěčem. Samotná zápletka mě tolik neoslovila, že autor bude muset nějak uzavřít, co začal v knize Teckla, bylo celkem jasné. Zato se mi líbilo, jak si vystřelil z "deux ex machina".
Komentář k "Athyra" (6. díl, ***)
Série chytila druhý dech! Podle mě nejlepší díl od Jherega. Tentokrát v er-formě, v novém prostředí a s novými hlavními postavami. Jednou je nedospělý Teckla Savn, druhou samice jherega Rocza (pravděpodobně proto, že čtenář tentokrát přijde o Loioshovy prupovídky). Přesto se Vlad nedostává tak docela na druhou kolej a dokonce dojde na nějaké to zúčtování se stíny minulosti, ačkoliv Vlad už se zdá být tak trochu někým jiným. Ačkoliv se v tomto díle mnoho neděje, vypadá to, jako kdyby se něco dělo pořád a rozhodně mě to bavilo a nalákalo na další díly. Jsem zvědavá, zda v dalším díle bude hlavní postavou Vlad nebo někdo jiný. V Athyře experiment se změnou hlavní postavy příběhu prospěl, ale pochybuji, že by to šlo úspěšně zopakovat stejným způsobem.
1.1.2018 - 3*
*Možná mírný spoiler...*
Můj největší problém s knihou byla Cawti.
Čím jen to je, že mé nejoblíbenější fantasy série s mužskými protagonisty mají, co se partnerek hrdinů týče, tak podivné hrdinky? Chci říct, jak Kati psala ve své recenzi, Cawti se na Vlada dívala jak na nějakou špínu, s kterou musí jednat, a Vlad za ní přesto stále slepě šel. Hádám, že část musela být láska, ale co Cawti předvedla, to bylo prostě přes čáru. A ani Vlad ke konci se nechoval zrovna nejlíp, ale jemu bych to i prominula, jelikož byl tak trochu zahnaný do rohu. Je to škoda, jelikož dokážu chápat pohnutky, které autor chtěl představit. Detail dlouhodobého vztahu a boje, kterým si musí projít, je skvělý prvek ve své podstatě taky. A oceňuju i to, jak se autor snažil posunout mentálně Vlada samotného, ne věc, na kterou narazím u podobných fantasy sérií často. Jen to vše ne zcela zvládl a především Cawti z toho vyšla jako netolerantní, sebestředná mrcha. Bezcitná a, no, fanatička taky.
Příběh proto utrpěl, mezi revolucí, Cawti a Vladovým poraženeckým chováním, nejčastěji kvůli jeho drahé ženě, to byla docela depresivní cesta a i konec, i když byl vcelku “Vladovský”, nakonec vyzněl hluše a poraženecky.
ČÁST 2 ZE 2
Komentář k "Orca" (7. díl, ***)
Příběh vyprávěný Kierou zlodějkou mě nudil v podstatě pokaždé, když došlo na popis budov, ale celkově jsem měla potřebu ve čtení pokračovat dál (i když předchozí díl Athyra mě bavil o něco víc). A líbilo se mi, jak dokázal autor zařídit, aby se neměnili a přesto měnili vypravěči. Samotná zápletka byla tentokrát detektivní a ve finále přišlo více než jedno rozuzlení. Po dočtení jsem si říkala: "Sakra, jak mi tohle mohlo uniknout, když tam bylo tolik indicií?" a na druhou stranu: "Jak by si toho čtenář mohl všimnout?" To odhalení rozhodně je jedním z největších překvapení série a kniha tím u mě získala body navíc.
Komentář k "Dragon" (8. díl) najdete u knihy Taltos, kam z hlediska chronologie patří.
Komentář k "Jhegaala" (9. díl, *)
Jhegaala plně splnila má očekávání a dlouze mě nudila rozjezdem Vladových dobrodružství v zemi jeho předků, kde se snažil dohledat rodinu své matky. Většina první poloviny knihy se ale týkala převážně jídla, pití a povzdechů nad zmařeným manželstvím. Ve druhé polovině se to ale rozjelo a bylo to nakonec dost zamotané na to, aby mě to bavilo číst. Jen už se mi autorův styl, kdy dlouho nikdo nic neví a na konci to Vlad všechno pochopí a vysvětlí trochu očetl. Nebýt Loioshe a Roczy, už bych asi sérii odložila. V rámci hlavního příběhu je Jhegaala každopádně jen vata. Doplňující díl pro fanušky série.
Komentář k "Issola" (10. díl, **)
V Issole jsem se dlouho (asi na rok?) zasekla u výkladu Sethry Lavode a moc mě nepovzbudilo ani to, že Vlad se také cítil poněkud mimo. Ani samotná zápletka mě nenadchla. Přišla mi příliš uměle vykonstruovaná jako úvod do nové éry série, která momentálně působí překombinovaně (to ale autor může zachránit dalšími díly, pokud předvede nějaké slušné rozuzlení všeho). Knize bych dala jen jednu hvězdičku nebýt toho, že lady Teldra je postava, u které jsme asi od začátku čekali až dostane víc prostoru a tady k tomu konečně došlo. Navíc se v posledních kapitolách odehrálo něco velkého, něco o čem čtenář ví že to nastane, ale neví kdy a jak. Takže vleklý rozjezd, zápletka nic moc, ale pro vývoj příběhu je díl zcela zásadní.
Komentář k "Dzur" (11. díl *)
Dzur začal slibně, ale pak už to bylo o ničem. Jediným kladem knihy je Mario Greymist, bohužel ale moc prostoru nemá. A Kragar překvapil. Jinak je to jen potácení Vlada odnikud nikam, aby si na konci zachránil kůži nudněji než obvykle a skončil s ještě většími problémy než se kterými začal. Navíc se podezřele často objevují narážky na jeho dobrodružství na Východě, což u mě vzbudilo strašné podezření, že můžu čekat podrobné líčení v samostatné knize. Tou knihou je Jhegaala, je na řadě a vůbec mě neláká, takže si asi dám od série zase nějakou dobu pauzu. Poslední 3 knihy byly podprůměrné a nudné.
Komentář k "Iorich" (12. díl **)
Iorich se četl skoro sám a chtěla jsem mu dát i 3*, ale pak se mi během pár dní skoro vykouřilo z hlavy o čem to bylo, což napovídá, že zas až tak dobré to nebylo. Zábavné ano. Rozjezd hned na začátku, celou dobu se něco děje. Vlad je zpátky v hlavním městě a maří pravé i levé ruce Jherega další plány. A zase musí všechny zachránit. Nevděčná práce. V rámci příběhu je to ale zase jen další odbočka, tentokrát o tom, jak v tomto světě funguje právní systém.
Komentář k "Tiassa" (13. díl **)
Díl jsem četla začátkem léta a o jeho kvalitě bohužel něco vypovídá i to, že teď na konci léta už si moc nevybavuji, o co přesně šlo. Je to takový experimentální díl, který je těžké časově zařadit, protože se skládá ze 3 kratších částí, odehrávajících se v různých období. Bylo příjemné se na chvíli vrátit k Vladovi, tak jak ho známe z Jherega, i když jsme nakonec zase skončili s Vladem současným. Děj se motá kolem podivuhodné umělecké figurky Tiassy, která má na vlastníka jisté magické účinky. V konečném důsledku ale autor zase jen přinesl novou velkou záhadu, které se nedostalo zásadního rozuzlení a asi už se jí ho ani nikdy nedostane, protože zbývá jen pár knih a budu opravdu překvapená, pokud všechny ty střepy autor na konci nějak úžasně poslepuje do nového báječného celku.
Komentář k "Vallista" (14. díl *)
Další vata. Autor předkládá spoustu zajímavostí o fungování světa, z nichž některé by mohly mít i zásadní vliv na rozuzlení série. Bohužel, zároveň také čtenáři dává Vlada v začarovaném domě. Začarovaný dům samozřejmě má vše, co má tajemné sídlo mít, podezřelého starého pána, podezřelého čaroděje, monstrum, krásnou ženu, poníženého sluhu, podezřelého sluhu a dveře, které vedou na jiná místa, než by člověk čekal. Jako parafráze na gotický román nebo horror pro děti je to zajímavý experiment, ale moc mě to nebavilo. Sice jsem neuhodla hned zápletku a musela jsem se v tom plácat spolu s geniálním Taltosem, ale ani tak mě to většinu času neudrželo napjatou.
Komentář k "Hawk" (15. díl ***)
Konečně zase jednou nějaký dobrý díl. Poprvé od 8. dílu mě to opravdu zase bavilo. Také se po dlouhé době děj doopravdy zásadně posouvá. Vlad Taltos se totiž rozhodne, že má dost života na útěku a nastal čas vyrovnat účty s Jheregem. Konečně tedy dostáváme Vlada, který plánuje nějakou šílenost, tahá za nitky, využívá pomoci svých mocných přátel a tak nějak je tím hrdinou s knírem, o kterém jsme od začátku chtěli číst. Zároveň už to není ten starý Vlad, a to je prostě skvělé. A rozuzlení se opravdu povedlo. Po tomto dílu jsem opět zvědavá, co autor chystá pro zbývající čtyři, které ještě nevyšly.
Čekání na další díl se vyplatilo.Jsm spokojen