Vladař
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478264/bmid_vladar-jvO-478264.jpg
4
1029
1029
Jeden ze skvostů světové literatury, v němž Niccolo Machiavelli definoval úspěšné metody vládnutí, odhalil mechanismy fungování moci a formuloval zásady pragmatické politiky. Spisovatel, diplomat a politik tak vytvořil jakýsi manuál vlády, učebnici určenou vladařům i všem, kteří je obklopují. Machiavelliho nejvýznamnější dílo, které patří k základním kamenům světové politologie a historiografie, vychází v novém překladu provázeném originálními ilustracemi.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2021 , XYZ (ČR)Originální název:
Il Principe, 1532
více info...
Přidat komentář
Asi jsem čekala něco jiného a záživného.
Pokud bych bývala kdysi knihu četla v rámci předmětu politologie, pak by mi určitě čtení něco dalo. Takto zůstalo bez jakékoli vnitřní odezvy a nadšení.
Tehdy musel být Vladař opravdu ránou tradičnímu způsobu radění, vždyť dosud se králům, hrabatům a knížatům radilo, aby se pouze řídili Bohem, vírou, spravedlností a podobnými ctnostmi, hříchů se vystříhajíce, a to že je sdostatek k pevné a blahobytné vládě. Přitom ve Vladaři se netečně a neskrývaně píše o prostředcích mnohdy podlých, nečestných nebo krutých, doložených z dějin starověkých nebo současných. Zdali je Machiavelliho příručka opravdu užitečná je věc docela jiná (a za mě dost pochybná), že je ale tato kniha velmi čtivá a zajímavá je věc nesporná.
PS: Nedoporčuji vydání od Fortuna Libri, překlad je chudý a schází jim tam několik kapitol.
Podle komentaru zde jsem cekala neco naprosto jineho. Neni to muj oblibeny zanr, cetla jsem kvuli ctenarske vyzve 2023. Kniha obsahuje dobre myslenky a je pekne napsana, ale zanrove mi proste nesedla.
Pro mě knížka doplňující studium. Jedná se o významné dílo, které se ke všemu dobře čte, takže pokud Vladař spadá do okruhu vašeho zájmu, doporučuju, vede i k zamyšlení.
Na začátku roku jsem se pustila do Čtenářské výzvy Databáze knih, kde jedním z bodů je přečtení knihy odehrávající se v 16. století. Nikdy by mě nenapadlo, že si přečtu právě tento titul. Abych pravdu řekla, od knihy jsem čekala popis ctností a neřestí panovníků, ale kniha měla přidanou hodnotu v tom, že mimo to popisovala i historickou situaci té doby a čtenář si tak mohl vše velice dobře představit. Líbilo se mi, že autor si s ničím nebral servítky a vše popsal poměrně otevřeně. Český překlad je kvalitní a čtení je zajímavým zpestřením a únikem od románové formy. Při četbě se zamyslíte jistě nad přesahem do dnešní doby, nebudu vám zatajovat, že je titul svým způsobem nadčasový.
Tak obecně nerada čtu navodné knihy, rady a knihy, kdy si autor mysli, že zna problém dokonale. Ale už po pár stranách mi došlo, že Machiavelli musel vynikat ve své době jak intelektem, tak úsudkem. Moc se mi líbilo, jak přimo pojmenována dané situace pravými jmény, to už se dnes moc nevidí.Dnesni hraná hyperkorektnost by mu asi svazala ruce. Je to velmi nadčasové, svěží dílko a s úvahami i po 500letech platnými.Obdivuhodné.Myslim, že autor nebyl.nekritický nebo samolibý ( jak.mnozi jeho soucasnici o nem psali, naopak, byl upřímný.Uprimnost se trestá v každé době;-))
Kniha, která je po několika staletích relativně aktuální. Ať už se jedná o formování státu, tvorbu armády nebo vztah s lidem, kniha nabízí mnoho tipů, které vlastně platí dodnes. Autor se nesnaží prezentovat vládu jako něco, co vyžaduje pouze ctnostné chování. Naopak umí velmi ocenit pragmatický přístup, který si získá občany. Jasně prezentuje svůj názor, že negativní věci má panovník vždy dělat pokud možno hned a postupně začít zvyšovat svůj kredit. U toho všeho ale nesmí zapomínat na své ideje a cíle, neboť jinak nebude čitelný a lid ho zavrhne. Jak aktuální.
Stručný, návodný manuál pro politiky s nečekaně moderní strukturou, stačilo by přidat obrazovou prezentaci. Každý bod jednoduše vysvětlený a doložený na příkladech z antické nebo nedávné italské historie. Vzhledem k míře stručnosti a obecnosti chybí hloubka, a kdyby někdo chtěl doložit přesný opak Machiavelliho tvrzení, stejnou formou krátkých ukázek z dějin by to nebylo nijak složité. Ale pravdu má autor Vladaře, leccos je dodnes platné (nabízí se porovnání s moderní historií).
Není to návod cynický, jak se někdy podává, jen není idealistický. Machiavelli rozlišuje morální kategorie a za cíl pokládá blahobyt státu a spokojenost občanů, jen dokládá, že nejkratší cesta k tomu cíli nebývá cesta neochvějné ctnosti. Účelové přiměřené násilí a pletichy uznává jako praktický politický prostředek, protože je stejně všichni provádějí, a kdo by se jim jediný vyhýbal, špatně dopadne.
Útlá kniha přečtená velmi rychle.
Obvyklé klišé, že účel světí prostředky, je pouhým střípkem. Je vždy třeba mít rozumný cíl, pak tento způsob řešení už není tak provokující.
Možná je dobré si přečíst i jiná vydání, protože jsem měl možnost jich číst více a některé kapitoly jsou dosti jiné. Co se týče obsahu a myšlenek Machiavelliho, je důležité si uvědomit pro koho to psal, v jaké době to psal a především co si on zažil jako diplomat. Je to kniha poplatná době a i když se nám zdají myšlenky zastaralé, musíme si uvědomovat, že i dnešní společnost některé využívá.
Kravina. Autor se asi sám rád poslouchal. Přeceňovaný popletený blábol.
Tohle mi bohužel vůbec nesedlo. Knížku jsem si vybrala do výzvy, ale většinu času jsem u ní protrpěla. Myšlenky si často protiřečily, někdy dokonce v jedné větě. Zhruba po první třetině se věci také začaly hodně opakovat a nakonec to vyústilo v myšmaš úplně všeho. Škoda, asi to holt nedokážu ocenit.
Po delším čase, kdy se mi kniha rozležela, upravuji hodnocení na 1*.
četla jsem to jako inspiraci pro tvorbu příběhů z královského dvora. Spoustu dobrýxh rad a nápadů. Libila se mi přímost. Napsané jak to prostě je např. popis kdy je výhodný být krutý a kdy ne.
„..je totiž velký rozdíl mezi tím, jaký život je a jaký by měl být. Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět jací lidé jsou a staví spíše na svých přáních a představách jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se ve všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou. Proto také vladař, který se chce udržet musí se ve vlastním zajmu naučit zachovat se někdy třeba i ne zrovna ušlechtile a přesně vědět, kdy si může dovolit dobrotu…čím víc člověk v hodnostech stoupá, tím víc se o něm mluví…v čem jedni u něho vidí hospodárnost druzí zas lakotu - v oprávněné přísnosti krutost - v soucitu a vlídnosti naopak zbabělost a slabost. Co jeden na něm považuje za účelné a praktické, druhý může mít za věrolomné a bezzásadové - ve velkorysosti lze vidět i lehkomyslnost…“
Potvrzuji, že záleží na tom jaký překlad se vám dostane. Ke mě se dostaly dva a chvíli jsem přemýšlela, jestli to má být ta stejná kniha.
Je to kniha poplatná době a hlavně Itálii.
Když si to čte člověk pozorně, tak zjistí, že Machiavelli občas v jedné kapitole popírá, co napsal v předešlé.
Další mým zajímavým postřehem je, že Machiavelli vyjmenovává vlastnosti, jaké by měl vladař mít, aby vzápetí vyzdvihl vladaře, který v podstatě žádnou z těch vlastností neměl a úspěšně vládl.
Ale jak jsem již napsal, jde spíše knihu poplatnou své době. Samozřejmě, že kdo chce tak si tam nějaké paralely k současné době najde, ale není to tak úžasné, jak jsem očekával.
“Lidé posuzují více očima než citem, neboť viděti je dáno každému, kdežto cítiti, co je pod povrchem, málokomu. Každý tedy vidí, jaký se zdáš, ale málokdo cítí, jaký opravdu jsi.”
Přečteno v rámci čtenářské výzvy shodou okolností v době prezidentské kampaně.
Kdo chce, najde souvislosti, ale to je tak v životě se vším… Za mě platné v každé době.
Zajímava kniha plná mouder, doporučení pro velitele a historického materiálu. Nesmí chybět v historické knihovně a dílo slouží jako můstek pro další hledání a je v ní mnoho odkazů.
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
Knížce jako takové nic vytknout nemohu, je to přeci klasika. Ale já jako čtenářka jí asi nejsem hodna :) připomnělo mi to hodiny dějin filosofie na filde na VŠ. Stejně jako tehdy jsem se občas přistihla, že nevnímám :) strhávám tedy jednu hvězdu za to, že mne kniha nedokázala zcela upoutat. Stále aktuální je myšlenka, že dobrý ministr může být jen tehdy, pokud nemyslí sám na sebe. Takových politiků dnes už asi moc nebude. "Přečteno" jako audiokniha, skvěle namluvil Igor Bareš