Vládce snů
Roger Zelazny
Je Tvůrce. Na jeho pokyn světy vznikají, rozplétají se a praskají jako mýdlové bubliny. Je neuroparticipant – jeden z nejlepších, mozkoškrab, ten, který dokáže nahlédnout do samotných útrob lidské mysli. Je Charles Render. Je ale tak nedotknutelný, jak si myslí? Možná jeho snům vládne někdo jiný… Roger Zelazny ve vrcholné formě, ve výborném překladu Richarda Podaného. -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Straky na vrběOriginální název:
The Dream Master, 1966
více info...
Přidat komentář
Tak musím říct, že kniha o Tvůrci a slepé pacientce mě naprosto nezaujala, děj šel jakoby mimo mě, některé pasáže jsem až přeskakovala. Tento typ sci-fi je na mě už příliš.
Jedná se o sci-fi jehož hlavním námětem je využití pokročilých neurotechnologií v terapeutické psychologii. Kam až může vést ovládání snů? Pro fanoušky Zelaznyho stylu určitě další podařená kniha, která má tentokrát přesah do psychologie a dokonce dojde i na rozdělení bytosti podle budhistické filozofie. Bohužel kniha nijak nevyniká dějem a má dost slabý závěr. Pro někoho, kdo rád čte akční a napínavé sci-fi, je tohle dost nevhodné. Má to mnohem blíže např. k Solarisu od Lema. Můj názor. Mě se kniha samozřejmě líbila a některé postřehy z psychologie jsem si vychutnal, ale tak slabý závěr zklamal i mě. Kdysi jsem dal knize 2 hvězdy, ale nyní po opětovném přečtení musím uznat, že pouze dvě si rozhodně nezaslouží. Důsledkem je, že to ocení je malá skupina lidí, která tím naopak bude nadšená. 65%
Jedna velká halucinogenní jízda. Vládce snů je typickou ukázkou nové vlny, která v 60. letech výrazně změnila tvář anglosaské sci-fi. Zelazny nám nabízí neuvěřitelně pestrou paletu nápadů a třeba pasáž, kdy hlavní hrdina vytváří sen inspirovaný verši "Stébla trávy" od Walta Whitmana je opravdu pozoruhodná.
Navíc nechybí Zelaznyho typický humor:
"Co jste jí řekla?"
"Dala jsem jí kartu s klinickým doporučením. Stálo tam: Diagnóza: Mrcha. Předpis: Farmakoterapie a pevný roubík."
Nebo:
"Co je vlastně peklo?"
"Podle mne je to neschopnost milovat," dořekla za něj. "Měl Dostojevský pravdu?"
Pochybuji. Já osobně bych mu předepsal skupinovou terapii. To by pro něj bylo opravdové peklo - mít kolem sebe lidi, co se chovají jako postavy z jeho knih a ještě je to baví."
Charles Render je Tvůrce, neuroparticipant. Pomocí speciálních technologií vytváří pro své pacienty sny, spíše virtuální reality, kde je možné dělat cokoliv. Potká Eileen Shallotovou, která se chce stát také neuroparticipantkou, ale je od narození slepá. S Charlesovou pomocí Eileen poprvé pozná, jaké to je vidět. Samozřejmě se to ale zkomplikuje.
Jedna z Zelazneho prvotin. Kniha je hodně komorní, na Zelazneho nezvykle je to téměř čistá scifi. .Kromě pár různých prostřihů k Charlesově rodině, kamarádům, se jedná vlastně jenom o interakci Charles a jeho pacientka. Trochu mi to připomínalo Blade Runnera, protože je to hodně o psychologii. Bylo to asi ve scifi oblíbené téma druhé půlky 60. let. Celkově je příběh trochu chaotický, plný různých podivných prostředí vytvořených Tvůrcem, filosoficko-psychologických úvah apod. Zelazneho styl je sice už jasně čitelný, ale celé mě to nějak nezaujalo. Myslím, že námět je na krátkou povídku a konec nepřináší nic moc zajímavého, a nebo jsem to prostě nepochopil.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Zbraně Avalonu |
| 1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
| 1999 | Devět princů Amberu |
| 1994 |  Prokletý Dilvish |
| 1994 | Princ Chaosu |
Typický Zelazny. Stručný text, zaujímavý svet, zbytočné náhlenie sa v momentoch, ktoré by si zaslúžili viac pozornosti. V tomto prípade ma vyslovene fascinoval ten presah do psychológie a filozofie. Ale ten koniec mi zážitok dosť pokazil, čo je škoda.